Belize

Fotky: https://www.dropbox.com/sh/w61kg89e86ybgrq/AABjMEhUgiENdQbvczNePmH1a?dl=0

do 1.3.2016
Viz Mexiko

2.3.2015, den 39
Belize City-Caye Caulker

V půlce noci zastávka na hranici, placení poplatku za opuštění Mexika, vyplňování lejster. Ráno jsme byli v Belize City. Město není příliš zajímavé, ani nemá příliš dobrou pověst, co se týče bezpečnosti, takže jsem jen najkratší cestou došel do přístavu, se zastávkou u bankomatu. Po pár minutách odjížděla loď na ostrov Caye Caulker. Na místě jsem již měl rezervovaný hostel, takže jsem šel najisto. Ostrůvek je malinký, s jednou vesnicí. Jeho výhodou je to, že poblíž prochází druhý největší korálový útes na světě. Den jsem strávil tím, že jsem porovnával nabídky výletů na šnorchlování a procházkou po ostrově. Ten jsem celý obešel, po nábřěží s moly a palmami i mezi mangrovovými lesy. Nakonec jsem zvolil nabídku jedné společnosti, kde dokonce pracovala Češka. Večer jsem zůstal v hostelu a bavil se s dalšími lidmi a využíval nabídky rumového punče zdarma.

3.3.2015, den 40
Caye Caulker

Po snídani začal šnorchlovací výlet na malé plachetnici. Mezi turisty se objevila další Češka. Zamířili jsme nejprve na místo zvané Shark Ray Alley, které se vyznačuje výskytem velkého počtu žraloků vouskatých a rejnoků. Během cesty jsme měli k dispozici pití i ovoce, později pak sendviče a ceviche. Na místě jsme strávili nějaký čas šnorchlováním mezi žraloky a jinými rybami, bylo jich tam tolik, že do mě nějaký občas i narazil. Pak jsme pokračovali do mořské rezervace, kde jsme plavali mezi barevnými korály se spoustou ryb, viděli jsme i želvu. Třetí zastávka byla o kus vedle, také s mnoha korály, a opět žraloky a rejnoky. Večer po návratu jsme si v cestovce česky povídali až do tmy. Pak jsem k večeři vyzkoušel místní specialitu, obrovské mušle, velké jako řízek. Většinu večera jsem opět strávil v hostelu, tentokrát jsem si i dobře procvičil němčinu, nakonec jsme ještě navštívili pár barů.
 
4.3.2015, den 41
Caye Caulker

Život na ostrově plyne mimořádně pomalu. Nejdřív jsem se nasnídal, pak nic, pak jsem si půjčil šnorchl a šel na kraj ostrova vyzkoušet, zda tam něco neuvidím. Doplaval jsem k mangrovům a pozoroval rybky plavající mezi kořeny. Pak jsem se vrátil, odpočíval, prošel se po ostrově a vrátil se ke šnorchlování. Pak jsem vrátil šnorchl a strávil nějaký čas povídáním v půjčovně. K večeři jsem měl rybu přímo v hostelu, kde jsem opět strávil i večer, popíjením a povídáním. Během toho mi kamsi zmizel mobil.

5.3.2015, den 42
Caye Caulker-Dangriga

Dopoledne jsem strávil převážně hledáním mobilu, což se nepovedlo. Vzdal jsem to tedy a odpoledne šel na loď zpět na pevninu. Cesou se zatáhlo, objevily se úplně černé mraky a před odjezdem začal silný liják, který trval skoro celou cestu. V Belize City bylo mojí první prioritou sehnat budík, když ho teď nemám.

A poté jídlo na plánovanou návštěvu přírodní rezervace. Při procházení ulic mě Belize najednou začalo strašně bavit. Když jsem měl vše hotové, odpočil jsem k autobusovému nádraží. Tyto ulice byly zaplaveny vodou obzvlášť hluboko. Kolem nádraží jsem ochutnal něco pouličního jídla a nastoupil do autobusu. Poprvé jsem tak jel tradiční středoamerickou dopravou, vyřazeným školním autobusem z USA. První zastávkou na cestě bylo hlavní město, Belmopan. Město to moc není, kdyby tam nebyla cedule, skoro bych si ho nevšiml, moc lidí tam nežije. Přd setměním jsme byli v městečku Dangriga. Došel jsem do hostelu a ubytoval se.
 
6.3.2015, den 43
Dangriga

Pršelo a pršelo. Tím pádem to s odjezdem do přírodní rezervace moc nevypadalo. Zůstal jsem ve městě. Aspoň byl čas si vyprat, zašít vše roztrhané a podobně. Když přestalo pršet, zašel jsem si na oběd. Pak zase pršelo. Když přestalo, prohlédl jsem si město. V neděli se tu toho moc nedělo. Bylo malé a docela rozpadlé. Při cestě zpět mě zdržela sousedka, silně věřící, bez přestání vyprávějící. Bylo to docela pozoruhodné, jakási kombinace křesťanství, woodoo a kdečeho dalšího, jen se jí moc nešlo zbavit. Mezitím do hostelu přijeli cyklisti, na cestě až z Kanady. Pobavili jsme se o cestování. Večer pak byli Čínani jediným místem, kde se v ospalém městě dalo najíst.
 
7.3.2015, den 44
Dangriga-Cockscomb

Hned ráno jsem odjel o několik vesnic dál na jih. Tam jsem vystoupil v malé mayské vesnici, kde je odbočka k přírodní rezervaci Cockscomb, který byla založenaa zejména k ochraně jaguárů. V obchodě se sevenýry jsem si nechal batoh a vyrazil po desetikilometrové cestě. Byla mokrá, les taky a všude kolem byly mraky. Přesto svítilo sluníčko, pěkný skleník. Hned na kraji rezervace jsem u cesty viděl jelena. Když jsem došel na místo, informoval jsem se o trasách a pověsil hamaku v kempu. Pak jsem si prošel první okruh. Mimo hmyzu tam bylo mnoho zajímavých ptáků a veverky. Když jsem se vracel kolem kempu, viděl jsem stádo pekari. Na další cestě jsem viděl ještě něco, co jsem neidentifikoval. Večer, s přibývajícím počtem komárů jsem se vrátil do kempu.

8.3.2015, den 45
Cockscomb-Punta Gorda

Drobným ranním překvapením bylo množství netopýrů, kteří začali vylétávat zespodu z latríny, když jsem se ji pokusil použít. Pak jsem již, chvíli po rozednění, vyrazil na kopec. Cestou se přesouvala mlha nahoru a dolů, takže chvílemi nebylo nic vidět. Nahoře byla krajina jiná, mnohem sušší. Výhled byl pěkný, ale příliš mnoho zvířat jsem cestou neviděl. Pak jsem zašel do vedlejšího údolí podívat se na vodopád. Pak jsem se vrátil do centra parku a vydal se na další kopec, ten byl také velmi odlišný od vlhké džungle v údolí. Byl pokryt kapradinami a borovicemi. Všude byla spousta ptáků. Pak jsem se sbalil a po cestě zpět se podíval na havarované letadlo kousek od cesty. Po několika kilometrech mi zastavilo projíýdějící auto a vzalo mě do vesnice, kde jsem si vyzvedl batoh a počkal na projíýdějící autobus. Tím jsem dojel na jih země, do města Punta Gorda. Tam jsem vystoupil spolu se dvěma dalšími cestovateli. Společně jsme se neúspěšně snažili najít ubytování. Vude bylo plno. Nakonec nás zastavil kdosi místní, že pronajímá pokoje. Celkově byl docela zmatený, ale milý a informovaný a nakonec se vše povedlo. Bylo vidět, že to provozuje chlap, štafle za dveřma, vrtačka před postelí a zaschlý myz v umyvadle.

9.3.2015, den 46
Punta Gorda-Lívingston

Ráno jsem si teprve uvědomil, jak daleko od centra jsem bydlel. Došel jsem tam a prohlédl si malinkou továrnu na čokoládu. Pak jsem si prošel zbytek města, na trhu si dal něco ke snídani a vrátil se do pokoje, kde jsem se sbalil, a s batohem se vrátil do centra k přístavu, odkud jsem chtěl poračovat lodí do Guatemaly. V kanceláři, kde se prodávají jízdenky nikdo nebyl, před časem odplutí pořád ne. Nakonc však v klidu přišel, tady se nespěchá. S jízdenkou jsem mohl pokračovat k další pokladně, odjezd z Belize se totiž pěkně prodraží. Tady jsem zaplatil poplatek za opuštění země, na ochranu přírody a za použití přístavu. Pak už jsem si mohl jít nechat orazítkovat pas. Pak jsme přišli na molo, kde místo lodi byla lodička, nejvýše pro dvanáct lidí. Tou jsme pluli přes Honduraský záliv. Nebyla to klidná jízda, skákali jsme po vlnách a voda stříkala všude (na tu jsme ovšem dostali plachtu). Na lodi byl i Ind, který vyprávěl o tom, jak navštívil Český Ráj. Po hodině jsme byli v Lívingstonu, městě, kam se dá dostat jen po vodě. Vyřídil jsem pasové náležitosti a ubytoval se v jediném hostelu ve vesnici, v hamace. Po zbytek odpoledne jsem se procházel po vesnici a zašel si na něco k jídlu. Zajímavou stavbou byla veřejná prádelna s valchami zadrma k dispozici, krajně šikovná věc. Z vyvýšených míst byl pěkný výhled na moře a řeku. Po setmění následovalo v hotelu nějaké popíjení a hry, když už se prezentuje jako party hostel.

od 10.3.2016, den 47 a dále
Viz Guatemala