Kostarika

Fotky: https://www.dropbox.com/sh/fht2ogyiqh1pb49/AAA-NqySVi0Eec9ZCVZAkSMra?dl=0

do 7.5.2016
Viz Nikaragua

8.5.2015, den 106
La Esperanza-La Fortuna

Ráno jsme všichni odjeli autobusem. Cesta po silnici mezi vesničkami byla velmi pomalá. Já vystoupil u křižovatky ke hranici. Tam čekal minibus a taxík, kupodivu taxík mi nabídl nižší cenu. Přechod hranice byl celkem bez problému. Na druhé straně jsem se ocitl jak v jiném světě. Tak čistý záchod jsem neviděl měsíce. Stejně jako opravdový autobus. Bohužel tomu odpovídaly i ceny. Po dvou hodinách pohodlné cesty jsem přestoupil na další autobus, kteý mě zavezl do vesnice La Fortuna. Ta je proslavena sopkou Arenal, která se tyčí hned za ní. Našel jsem hostel, ubytoval se a ověřil si, že výlety jsou tu opravdu tak drahé, jak jsem čekal. Pak jsem se najedl, kuchyně je tu podobná jako v Nikaragui, a nakoupil něco na večeři.

9.5.2015, den 107
La Fortuna

V osm jsem odjel autobusem do národního parku Arenal. Ten obklopuje celou sopku a několik pěších tras. Vstupné bylo dost vysoké, zejména vzhledem k délce tras. V autobuse jsem potkal Holanďanku, se kterou jsme si cesty prošli. První vedla po lese, který vyrostl na lávovém poli z erupce roku 1968, která zničila skoro všehny okolní vesnice. Pak pokračovala starším lesem až k novějším lávovým polím. Z těch byl výhled jak na sopku, tak na sousední přehradu. Zpět jsme se vraceli primárním lesem s obrovskými stromy. U východu jsme potkali pár postarších Američanů, se kterými jsme se vrátili taxíkem zpět do vesnice. Během čekání jeden ze strážců nelezl zmiji na stromě hned vedle. Na podvečer jsem již žádný další program neměl. Jen jsem si koupil jízdenku do vesnice Santa Elena.
 
10.5.2015, den 108
La Fortuna-Monteverde

Došel jsem za vesnici do malé rezervace. V hustém lese s jezírkem a mnoha cestičkami jsem nejprve pozoroval motýly. Pak jsem u jezírka viděl několik různých žab, včetně šípové. Vedle plaval kajman. Ve stromech byla spousta ptáků, na zemi bazilišci. Nakonec přišel vrchol - lenochod. Měl jsem mimořádné štěstí, protože byl kousek nad zemí, takže jsem ho mohl vidět z bezprostřední blízkosti. Po prohlídce jsem se vrátil do města, naobědval se a počkal v hostelu na objednaný odvoz. Minibus měl odvezl k přehradě, kde již čekala loď. Jezero obklopovala kopcovitá krajina s výhledy na sopku Arenal. Po přeplutí jezera už na pláži čekal další autobus. Tím jsme pokračovali vzhůru mezi kopci pokrytými lesy a pastvinami. Podvečer jsme dojeli do vesnice Santa Elena. Ubytoval jsem se, nakoupil a uvařil si večeři. Je tu ještě dráže než v předchozím místě. Večer v hostelu jsem po více než dvou měsících opět potkal Čecha.
 
11.5.2015, den 109
Monteverde

Hned po rozednění jsem šel na první autobus do přírodní rezervace mlžný les Monteverde. Na místo spolu se mnou přijelo jen několik turistů, zbytek byli pracovníci parku.

Pokladna ještě nebyla otevřena. Po otevření jsem si koupil vstupenku a dostal mapu s doporučením tras. Pak jsem vyrazil do hustého lesa. Po cestě nebylo moc zvířat, ale hlavně spousta různých rostlin a nepříliš překvapivě mlha. Došel jsem na vyhlídku, nevím proč tu je, viděl jsem jen ještě víc mlhy. A byla pořád ještě zima, po dlouhé době jsem měl bundu a kalhoty. Prošel jsem všechny otevřené trasy, včetně jedné ne vysokém visutém mostě. Viděl jsem vodopád, ptáky, epifyty a agouti. Pak jsem z lesa odešel a vracel se po silnici zpět do vesnice. Hned, jak jsem začal odcházet, mlha mizela a za chvíli svítilo sluníčko a výrazně se oteplilo. Jako další bod progrmu jsem měl výstup na horu nad vesnicí. Výstup po strmé cestě trval hodinu. Nahoře byl výhled na okolní lesy. V malinkém domečku pod skupinou vysílačů jsem překvapivě potkal chlapa, u kterého již seděl Australan, kterého jsem potkal, když jsem svačil pod kopcem. CHlap mu předváděl své rukodělné výroky a pak nás pozval na kafe. Nakonec nám doporučil vylézt na jendu z věží, odkud byl výhled až na sopku Arenal. Pak jsem se vrátil dolů a cestou do hostelu kouoil jízdenku na autobus na další den. V hostelu jsem so připravil večeři a během jídla mě recepční upozornil na pásovce na zahradě.

12.5.2015, den 110
Monteverde-Manuel Antonio

Autobus mi dnes jel ještě dřív než včera, už v šest. Jeli jsme stále dolů, mezi údolími plnými mlhy. Postupně se oteplovalo. Když jsme dojeli na pobřeží Pacifiku, teplota již překročila 35°C. Konečnou bylo město Puntarenas. Zde jsem si nejprve koupil jízdenku na další autobus a během čekání na odjezd se nasnídal. Teplota stoupala. Cesta autobusem podél pobřeží byla pomalá, zajížděli jsme do každé vesnice a autobus byl úplně nacpaný. Nakonec jsme dojeli do města Qupeos. Zde jsem zařídil nějaké drobné nákupy a odjel místním autobusem o kus dál za město směrem k národnímu parku Manuel Antonio, do svého hostelu. Ubytoval jsem se, prohlédl vyhlídku na moře hluboko pod hostelem a prohlédl si okolí. Cestou jsem potkal Američany, které jsem poznal v Moneteverde, dokonce opět bydleli ve stejném hostelu. Večer jsme pak společně s dalšími hráli karty.
 
13.5.2015, den 111
Manuel Antonio

Ráno jsem odjel autobusem kousek do národního parku. Příjezdová cesta byla obklopena spoustou restaurací a obchodů. Mezi tím nebylo zcela snadné nalézt pokladnu. Navíc se tam všude nabízela spousta průvodců. Po vstupu do parku byla na hlavní cestě lesem skupina turistů každých deset metrů. Skoro se nedalo projít. Výhoda však byla v tom, že pokud průvodce namířil dalekohled a dav zíral do lesa, zjevně tam bylo něco zajímavého. Ještěři, jelen, opice či lenochod. Na první křožovatce jsem odbočil z hlavní trasy. Tato cesta byla skoro prázdná. Vystoupal jsem na kopec na vyhlídku na moře. Pak jsem se kousek vrátil a došel na jednu z pláží. Dalším cílem byl vodopád, ve kterém sice nebyla skoro žádná voda, zato jsem viděl mnoho ptáků, mravenců a žab. Pak jsem se vrátil na pláž, zde bylo opět mnoho lidí. Mezi nimi se proháněli agouti, mývali a malpy. Na sousední pláži bylo opět mnoho ještěrů a bazilišků. Prošel jsem poloostrov s výhledy na moře a pokračoval po pláži zpět směrem k vesnici. Cesta přes řeku však byla neprostupně uzavřená. Asi parku nedělalo dobrou reklamu, že tam občas na někoho zaútočil krokodýl. Musel jsem se tedy vrátit hlavním vchodem.  Podél pláže a strmou cestou do kopce jsem se pak vrátil do hostelu. Po setmění recepční našel na blízkém stromě mravenečníka.

14.5.2015, den 112
Manuel Antonio-Tortuguero

Zase už tradiční vstávání za ranního šera. Překvapivě už byla v hostelu přichystána snídaně. S tím jsem nepočítaal, takže jsem toho moc nestihl. Autobus mě odvezl do hlavního města San José. V autobusu se mnou cestovali další dva turisti, takže jsme mohli společně přejet taxíkem na další terminály v jiných částech města. Já pokračoval na pobřeží Karibiku. Před odjezdem mě zastavil kdosi s materiály o vesnici Tortuguero, místě, kam jedu. Informace byly ovšem docela užitečné, ne jen nabídka nějaký výletů a podobně. Autobus přejel hory, pokryté džunglí v mlze a dojeli jsme do celkem nezajímavého města, kde jsem měl přes dvě hodiny na přestup. Pěšky jsem přešel na další terminál a tam se naobědval. Další autobus mě odvezl k malinké řece, cestou přišel prudký liják. Tam už čekal navazující člun. Že prý je soukromý, veřejná loď nejede. Někdo říkal, že kvůli suchu, někdo kvůli údržbě. A něbo prostě chtěli, aby turista zplatil víc. V řece bylo opravdu velmi málo vody, zpočátku bylo třeba člun občas vytlačit z mělčiny. Jak jsme se blížili k moři, řeky byly stále mohutnější. A přišel déšť, a sílil a sílil. Nakonec bylo i přes střechu vše mokré. Už byla skoro tma, když jsme dojeli do cílí, malinké vesničky. Zde už na mě čekal kdosi s cedulkou s mým jménem a odvedl mě do hostelu. Tady už jsem si jen připravil večeři a informoval se o zdejších aktivitách. Místo je proslulé tím, že tu na pláž obří želvy snášejí vejce. Teď tu však zrovna nejsou. Tím se výběr dost snižuje.
 
15.5.2015, den 113
Tortuguero

V půl šesté kafe a pak dojít do přístavu. Začínala ranní projížďka po okolních řekách. V přístavu bylo překvapivě hodně turistů. Někteří jeli větší motorovou lodí, my malou kanoí s pádlem. Pluli jsme po užších a užších řekách. V okolních stromech bylo mnoho ptáků, ve vodě kajmani a ve větvích opice. Po třech hodinách jsme se vrátili a krátce na to začal další liják, který trval podstatnou část dńe. V hostelu bydlel také holandský biolog, který na pláži objevil mrtvou kožatku, patrně oběť jaguára. Po skončení deště jsme se tam šli podívat. Cestou jsme opět viděli množství zvířat. Na místě želvy už zbýval jen krunýr a rozházené kosti. Pak jsme se vrátili, zašli na večeři a po setmění opět vyšli do džungle. Tentokrát v asi sedmi lidech. A biologů tu bylo ještě víc. Viděli jsme zejména obrovké pavouky a množství žab, nejvíce jsme se těšili na listovnici červenookou.

16.5.2015, den 114
Tortuguero-Puerto Viejo de Talamanca

Možností dopravy z vesnice není mnoho, zvolil jsem proto na dnešek loď odpolouvající již v pět ráno. Na molu jsem byl ještě za tmy. Vody dnes již bylo více, takže jsme bez problémů a docela rychle dorazili k silnici. Pak přestup na autobus, na další, další a ještě jeden. Tak jsem dojel do dalšího pobřežního města, Puerto Viejo. Tato vesnice je mnohem větší a plná turistů. Našel jsem si hostel, ubytoval se a ve zbytku dne si prohlédl ulice a pláže.
 
17.5.2015, den 115
Puerto Viejo de Talamanca

Ráno pršelo. Pak se počasí trochu zlepšilo, takže jsem odjel autobusem do vesnice Cahuita. Zde je jeden ze vstupů do pobřežního národního parku. Cesta vedla džunglí podél pláže. Viděl jsem opice, spoustu krabů a ještěrů. Po palmách nad pláží se proháněly veverky. Dokonce i vysvitlo sluníčko. Na konci trasy jsem opět došel k silnici, kde se mě ze stromu pokusil počůrat vřešťan, a počkal na autobus zpět.

18.5.2015, den 116
Puerto Viejo de Talamanca

Pršelo. Později také pršelo. A když přestalo, za chvíli zase začlo. Nebylo moc co dělat, leda tak dojít se najíst, tak jsem si mohl užívat karibské varianty všudypřítomné rýže s fazolemi. Zde to připravují s kokosovým mlékem. Nad rozbouřeným mořem byly dramatické mraky. Aspoň jsem měl čas na jiné věci, zpracování fotek a podobně.

19.5.2015, den 117
Puerto Viejo de Talamanca-Bocas del Toro

Autobusem jsem odjel k Panamské hranici. Cestou jsem potkal dvě Češky, které mířily na stejné místo jako já, souostroví Bocas del Toro. Na hranicích byla většina procedur docela běžných, jen na Panamské straně nekompromisně vyžadovali potvrzení o dopravě ze země. Češky  hranice trochu podcenily, neměly dost peněz, takže byly rády, že si ode mne mohly půjčit několik dolarů. Na druhé straně se podařilo usmouval levnou cestu minibusem až do přístavu. Tam jsme přestoupili do člunu a odpluli na hlavní ostrov souostroví. Ve vesnici jsem měl rezervován hostel, Češky se tam ubytovaly také. Večer jsme strávili v hostelovém baru a bavili se o cestování.

od 20.5.2016, den 118 a dále
Viz Panama