Spojené arabské emiráty, Bahrajn a Kuvajt

Fotky: https://www.dropbox.com/sh/sfplg3722m6vho2/AABRnIVsK226rXEKwLprxPGGa?dl=0

do 6.3.2017
Viz Omán

7.3.2017, den 42
Dubaj-Abu Dhabi

Po půlnoci jsme byli na hranicích. Po příjezdu do Emirátů přišla důkladná kontrola zavazadel. Jisté pozdvižení způsobil číňan, který neuměl ani slovo anglicky. Z kufru celník vytahoval větší množství léků a ptal se, na co jsou. Číňan si poplácal břicho, pak si ukázal na pusu. Takhle pokračovali, než si u několika pilulek poplácal rozkrok. Pak už ho radši nechali. Před rozedněním jsme byli v Dubaji. Já pokračoval do hlavního města země, Abu Dhabi. Nejprve jsem přejel metrem na autobusové nádraží, pak jsem se u Indů nasnídal. Pak pokračoval bus do sousedního Emirátu a pak ještě jeden až k mému hostelu. Nebyl to tak úplně hostel, ale byt s mnoha palandami. Účel ale splnil dobře. Vyrazil jsem ven, mezi okolní mrakodrapy. A poté širokými ulicemi k moři. A podél pláží. A pak zase ulice. Došel jsem až na druhou stranu zálivu ke stožáru s vlajkou. Ještě před pár lety byl nejvyšší na světě. Je odtud pěkný výhled na panorama města. Ve studeném větru jsem čekal na soumrak. Se spoustou lidí a také racků. Po západu slunce se rozsvítily mrakodrapy. Pak jsem se vrátil autobusem do hostelu.

8.3.2017, den 43
Abu Dhabi

Dnes jsem jel na druhý konec Emirátu, do města Al Ain. Po jízdě autobusem přes nezajímavou poušť jsem přijel do města. Nejprve jsem zašel na blízký trh. Tam jsem vz bzbudil docela pozornost, zjevně sem moc turistů nezavítá. Z mnoha stánků mě zaujal jeden s názvem: Logistika jízdy na velbloudu. Pak jsem odjel na kraj města, na trh se zvířaty. Cesta se lehce protáhla, protože jsem chvíli bloudil, než jsem našel správnou zastávku. Na trhu byly ohrady se stovkami vebloudů. V jiné části byly ovce a kozy. A mezitím auta, kam nakupující zvířata nakládali. Místo bylo zajímavé, jen měla spousta lidí potřebu mi soci ukazovt a pak vyžadovat bakšiš. Potom jsem se vrátil do centra. Najprve jsem navštívil pevnost Al Jahili, která bývala rezidencí šejka. Uvnitř byla výstava fotografií z pouště. Pak jsem pokračoval k paláci dalšího z šejků. Pokračoval jsem zdejší oázou. V ní je plantáž zhruba 150 000 datlových palem, která je propojena mnoha cestičkami. Celá je protkána vodními kanály. Přiblížil se večer a já se vrátil zpět do Abu Dhabi.

 
9.3.2017, den 44
Abu Dhabi

V plánu jsem měl návštěvu mešity šejka Zayeda. Autobusem jsem dojel na kraj města, poblíž této monumentální stavby. Zjevně nikdo moc nepočítá, že sem někdo přijede takhle, takže mi chvíli trvalo přijít na to, jak se dostat na druhou stranu silnice a kudy se dostat do mešity. To se nakonec podařilo a já byl u této obrovské bílé stavby se spoustou detilů. Prohlédl jsem si vnějšek a nádvoří. Pak přišel čas prohlídky s průvodcem. Od nadšeného průvodce jsme se dozvěděli spoustu informací a dostali i na místa, kam běžný návštěvník nemůže.

Pak jsem se vrátil do města. Dalším bodem programu byla návštěva patrně nejluxusnějšího hotelu ve městě, Emirates Palace. Ten je otevřen veřejnosti, protože funguje i jako kulturní centrum. Poté, co jsem si jej prohlédl, jsem odjel do přístavu. Zde jsou různé trhy. Pár jsem si jich prošel. Zstavil jsem se v rybím trhu, kde jsem si jednu rybu koupil. Prodejce mi ji odnesl až ke stánku s grilem, kde mi ji připravili, takže jsem za chvíli měl večeři. Prošel jsem si ještě další části trhu a pak se vrátil pěšky po nábřeží zpět do hostelu. Tam mě mírně překvapilo, že spolubydlící černoch bydlí na Žižkově. S dalšími lidmi jsem pak zůstal dlouho do noci.

10.3.2017, den 45
Abu Dhabi-Dubaj

Vstával jsem poněkud později, sbalil se a odjel autobusem do Dubaje. Autobus končil už na zastávce na kraji města, takže jsem musel pokračovat přes celé město metrem. Aspoň s pěkným výhledem. Pak bylo třeba najít hostel. Ten byl podobného typu jako ten předešlý. Hned potom jsem se šel projít. Navštívil jsem malinkou historickou čtvrť. Byla tak opravená, že nebylo zřejmé, zda není vše postaveno nově. Pak jsem došel k nejstarší budově ve městě, lehce se rozpadajícímu národnímu muzeu. Blížil se večer, takže jsem metrem odjek mrakodrapu Burj Khalifa. V plánu jsem měl nafotit si tuto budovu navícenou v noci. Když jsem přišel na místo, všude byly davy lidí. Vysoká hradba mobilů a za ní fontána. Přesto se nějaká skulina dala najít. Když už byla úplná tma, prošel jsem si sousední nákupní centrum, největší na světě. Dá se tam najít všemožná architektura, stejně tak i vyoký vodopád, pravá kostra dinosaura či třeba akvárium se žraloky. Potom jsem odjel do centra města projít si súk. Prošel jsem si trhy s kořením, se zlatem a další.

11.3.2017, den 46
Dubaj

Ráno na autobusové nádraží a odtud do sousedního Emirátu Sharjah. Celá cesta vede nepřerušenou zástavbou až docentra města. Hned vedle autobusového nádraží tam je historická čvrť. Malinká, obklopená hradbami. V domech byly umělecké expozice a podobné věci. A také několik muzeí. Muzeum kulturního a další dědictví tohoto Emriátu či stará škola. Přes pobřežní trh jsem došel do muzea islámské civilizace. Po prohlídce docela rozsáhlé expozice jsem se vrátil autobusem do Dubaje, kde jsem ppokračoval městským autobusem až k areálu Madinat Jumeirah. Je to moderní variace na historickou arabskou vesnici a trh. A také velmi fotogenické místo. Za dne jsem tu byl již loni, teď jsem tu byl za soumraku. Tím den končil, došel jsem na metro a vrátil se do hostelu.

12.3.2017, den 47
Dubaj

Autobusem jsem dojel k mešitě Jumeirah. Zde je každý den prohlídka. Tentokrát je placená, ale zato je v ceně i tradiční občerstvení. Mešita je docela malá, ale povídání bylo zajímavé. Potom jsem jel do další historické čtvrti. Velká část byla v rekonstrukci, celé to bylo spíš staveniště. Odtud jsem jel metrem opětk Burj Khalifa, tentokrát stavbu vidět za denního světla. Prošel jsem si okolí a pak pokračoval do čtvrti Dubai Marina. Pomalu zapadalo slunce, takže byl čas na noční fotky okolních mrakodrapů. Po úplném setmění jsem se vrátil do hostelu, vyzvedl si věci a odjel na letiště. Let mám až ráno, takže jsem si tam našel vhodné místo k přespání.
 
13.3.2017, den 48
Dubaj-Bahrajn

Po probuzení jsem zjistil, že můj let do Bahrajnu byl zrušen. Byl jsem přebookován na jíný o dvě hodiny později a ještě jsem dostal poukázku na jídlo. Náhradní let se zpožďoval, byl postupně hlášen na různé gaty a vůbec v tom byl nečekaný chaos. Do Bahrajnu jsem přiletěl o skoro čtyři hodiny později než jsem měl. Když jsem vyšel ven, docela mě překvapilo počasí, ani jsem nevěděl, že něco takového existuje. Písečná bouře s deštěm. Setkal jsem se s člověkem z Couchsurfingu, který mě tu vyzvedl. Protože nemá možnost mě hostit, zarezervoval jsem si bydlení přes Airbnb, kam mě odvezl. Cestou jsme lehce projeli město (které pokrývá většinu malinké zemičky). Nečekané bylo, že cestou pouštěl nějaké české písničky. Rozloučili jsme se a já zjistil, že tu nikdo není a ani klíč není k nalezení. Kontaktoval jsem majitele, který mě odvezl jinam, že tu má jakési problémy s potrubím. Po cestě byly po městě různé zamalované proopoziční nápisy. Na novém místě jsem pro sebe měl celý dům. Vše mi ukázal, ve stylu: tady máš nějaký čaj, tady whisky... Pak mě ještě odvezl k pevnosti. Tu tady kdysi postavili Portugalci. Prohlédl jsem si ji yevnitř a potom ještě večer zvenku, nasvícenou. Zpět jsem se vracel autobusem. Navzdory instrukcím dalo dost zabrat najít zastávku. Po cestě byly velké zácpy kvůli policejním kontrolám na silnici. Očekávají se problémy, protože zítra ma být soud se jedním z vůdců opozice. Po návratu domů jsem se domluvil na zítřek s Husajnem z Couchsurfingu.

14.3.2017, den 49
Bahrajn

Můj couchsurfer se omluvil, že dnes raději nikam nepojede, bojí se potenciálních protestů. Jel jsem tedy autobusem, do čtvrti Muharraq. Zde jsem si prošel trh a pokraačoval do historické části, kde byla vybudována stezka perel. Tato ulička vede mezi pečlivě opravenými domy souvisejícími s tímto nejdůležitějším průmyslem minulosti země. Velice pěkné prostředí a milí lidí. Ne všude člověk jen tak dostane mandarinku od náhodného kolemjdoucího. Problémem bylo jen to, že všechny domy, všechna muzea byla přes den zavřena. Došel jsem ke starému paláci šejka. Byl vcelku zajímavý, podobný těm v jiným oblastech regionu, ale bez vnitřního vybavení. Jistý problém přišel, když jsem šel odejít. Lidé z pokladny zmizeli a dveře byly zamčeny. Naštěstí se dveře daly lehce pootevřít a já mohl na kolemjdoucí zavolat o pomoc. Za chvíli kdosi sehnal klíče u pustil mě ven. Pak jsem si mohl projít uličky znovu. Už bylo otevřeno. V domech byly převážně umělecké informace a k tomu něco o bývaalých obyvatelích domu. V kavárně jsem obsluze pomohl s úkolem z angličtiny a doprohlédl si celou čvrť. Přes už živější trh jsem došel na autobus a vrátil se zpět domů. Malinké autobusy tu konkurují velkým oficiálním číslovaným. Vyvolávají destinaci a stojí o pětinu míň. Hostitel mě pak odvezl na druhé místo, které už mezi tím bylo opraveno.
 
15.3.2017, den 50
Bahrajn

Ráno jsem měl problém s komunikací s Husajnem, protože tu nemám internet. Musel jsem tedy nějaký najít. V blízkém nákupním centrum jsem objevil wi-fi, takže jsme se mohli domluvit na návštěvě města. Prošli jsme uličky v centru a pak se podívali na další pevnost. Nakonec mě zavezl do národního muzea. Tam jsem si prošel expozice a pak jsem si večer při stmívání prohlédl moderní budovu muzea i sousední národní divadlo. Pak jsem pomalu ulicemi a mezi trhy došel na autobusové nádraží, odkud jsem se vrátil domů. Tam jsem se sbalil a večer mě Husajn opět vyzvedl o odvezl na letiště.

16.3.2017, den 51
Bahrajn-Kuvajt

Po půlnoci jsem odletěl do Dubaje. Po příletu jsem se chvíli prospal. Po několika hodinách jsem pokračoval dalším letem do Kuvajtu. Už z letadla bylo vidět, jak země vypadá. Písek, asfalt a beton. Na letišti jsem měl domluvené vyzvednutí jedním couchsurferem. Ten se však neobjevil. Druhý couchsurfer, u kterého jsem měl bydlet, mi pomohl domluvit relativně levné taxi. Ještěže na těhc letištích mají wi-fi. Tím komplikace neskončily. Jiný taxikář mi všechny dotazy odsouhlasil, takže jsem odjel špatným autem. Záhy jsem to zjistil a vrátil se. Následná domluva, co za to zaplatit však nebyla úplně pěkná. Pak jsem konečně potkal toho správného a mohl odjet k Egypťanovi Walidovi. Večer jsme se podívali do místního súku, daleko od centra a na nábřeží. Společně jsme také povečeřeli.
 
17.3.2017, den 52
Kuvajt

Byl jsem domluvený s dalším místním, který mi chtěl ukázat město. Ráno se však omluvil, že nemůže, protože mu umřela teta. Musel jsem si tedy nastudovat zdejší komplikovaný systém autobusů. Když jsem vyrazil ven, přijel Walidův kamarád, který mířil autem kousek od centra, takže mě vzal s sebou. Pak už to byl autobusem jen kousek. Jako první jsem se prohlédl jeden z nejvyšších vysílačů světa, Liberation Tower. Pak jsem došel do rozsáhlého súku. Mimo obchodů je zde mnoho restaurací se stoly přetékajícími do okolí. Tam jsem se naobědval. Pokračoval jsem ulicemi. Centrum je tvořeno celkem náhodně rozmístěnými mrakodrapy, mezi kterými nic není. Navštívil jsem nějaká muzea, ale moc toho tu není. Sbírky se doteď nevzpamatovaly z plenění během války. Nicméně dokonale realistické sošky staré mnoho tisíc let byly docela ohromující. Pokračoval jsem po dlouhém nábřeží, které bylo plné piknikujících lidí. Tak jsem už za tmy došel až ke Kuwait Towers, architektonickému symbolu země. Cestou zpátky jsem prošel kolem největší mešity, která ale architektonicky nijak nevyčnívala. Večer bylo v dúku víc lidí. Zajímavostí je to, že nakupující netlačí své nákupní vozíky, ale mají na to zřízence v červených kombinézách. Pak už jsem se autobusem vrátil zpět, nějakou dobu to trvalo, je to zhruba 30 kilometrů od centra.

18.3.2017, den 53
Kuvajt

Dopoledne jsme s Walidem diskutovali o cestování. Pak jsem opět odjel do města. Naobědval jsem se v súku a pak pokračoval ke Kuwait Towers, abych si je prohlédl za denního světla. Podél nábřeží jsem došel k námořnímu muzeu. Národní muzeum nebylo nic moc, po válce v němo skoro nic nezbylo. Nakonec jsem došel k muzeu Irácké invaze, na které jsem se docela těšil, ale bylo dnes opět zavřené. Pak jsem se vrátil zpět na autobusové nádraží a odtud pokračoval k Walidovi. Cestou začalo pršet, nakonec přišel pořádný liják. To jsem tu opravdu nečekal. Autobus zjevně také ne, nefungovaly mu stěrače, takže řidič musel každou chvílí zastavoval a šmrdlat to ručně. Nakonec mu ještě pomáhal jeden cestujících s vlastním hadrem.

19.3.2017, den 54
Kuvajt-Ammán

Ráno jsem vstával brzy, čekala mě cesta na letiště. Měl jsem domluvený odvoz Walidovým známým taxikářem. Průchod letištěm proběhl bez problémů a o dvě hodiny později jsem byl v Ammánu. Odchod z letiště jsem zvládl napodruhé. Poprvé jsem se vrátil lépe obléct. Bylo dvanáct stupňů. Poté jsem odjel autobusem do města. Nejel úplně do centra, takže mě ještě čekalo smlouvání s taxikáři. Dojel jsem do svého hostelu a šel se projít po okolních ulicích. K obědu jsem měl skvělý hummus. Lidé jsou přátelští, mnoho kolemjdoucích mě zastavuje, ale nějak nezvládají přijmout to, že nerozumím arabsky. Pak jsem se šel podívat na zachovalé Římské divadlo. V něm jsem navštívil i dvě malá muzea. Pak jsem vyrazil na kopec, na citadelu. Ta je tvořena ruinami z mnoha různých období. A také jsou tu skvělé výhledy na město. A hlavně ledový vítr. Brzy jsem se vrátil do hostelu zahřát se. Večer jsem si ještě prošel trhy a navečeřel se.

od 20.3.2017, den 55 a dále
Viz Jordánsko