Paraguay

Fotky: https://www.dropbox.com/sh/60pbpld0x89oj7g/AADcd7jP2lx5UlPdVirwS03_a?dl=0

do 5.2.2015
Viz Brazílie

6.2.2015, den 12
Viz Argentina

7.2.2015, den 13
Foz do Iguacu-Encarnación

Našel jsem zastávku autobusů směr Paraguay. Autobus po chvíli přijel. Lehce mě překvapilo, když po chvíli zastavil uprostřed tržnice s tím, že jsme na hranicích. Nicméně jsem vystoupil a kolem řady aut táhnoucí se až za obzor došel k Brazilské straně hranic. Po obdržení razítka jsem pokračoval přes most Přátelství přes řeku Parané do Paraguaye. Tam jsem viděl příčinu fronty - přes most se jezdilo jen jednosměrně. Přede mnou se tyčily budovy Paraguayského města Ciudad del Este, zdroje pašovaného zboží pro brazilský trh. Chvíli mi trvalo najít správné místo, kde se razítkuje pas, a byl jsem v Paraguay. Bylo jasné, že autobusu se nedočkám. Na místě ovšem stálo množství taxi motorek. S jedním se mi podařilo usmlouvat cenu na třetinu původní, což byla už příjemná částka za cestu na vzádlené autobusové nádraží. Tam jsem si koupil jízdenku do města Encarnación. Tím má návštěva města plného brazilských nakupujících skončila. Autobus cestou stále zastavoval, lidé nastupovali a vystupovali, ale pořád se kamsi vešli. Občas se dokonce uličkou procpal prodejce občerstvení. Paraguay je mnohem méně rozvinutá než Brazílie, což se mimo jiné projevuje tím, že člověk nemusí nic hledat, vše se objeví samo. Když potřebuji někam dojet, přijde taxikář. Když se objevím na autobusovém nádraží, někdo mě odvede ke správnému autobusu. Když potřebuji peníze, hned se kolem ozívá: "Cambio, cambio!" Když mám hlad, přijde prodejce jídla. Po pěti hodinách jsem dojel do cíle. Rezervovaný hostel byl pouhé dva bloky daleko (měl jsem štěstí, v den karnevalu se zdálo vše beznadějně plné, nakonec jsem našel jediné místo). Po ubytování jsem vyrazil do města najít překupníky vstupenek na karneval, největší v Paraguayi. Ty jsem našel, trošku usmlouval cenu a vrátil se na hostel. Tam se již mnozí spolubydlící připravovali na návštěvu nočního karnevalu. Někteří se dokonce oblékali do lederhosen. Před karnevalem jsem zašel na večeři, vyzkoušet místní Paraguaysko-Libanonskou verzi kebabu. Poté jsem pokračoval podél pláže směrek k sambadromu, kde se představení konalo. Tam jsem opět potkal své spolubydlící a dal si s nimi pár piv. Karneval začínal v devět hodin. Po dráze obklopené tribunami se procházely většinou spoře oděné ženy s často velmi komplikovanými kostýmy z peří. Ovšem také třeba motorkáři. Diváci se mimo tancování bavili zejména stříkáním pěny po sobě navzájem. K tomuto účelu celé okolí lemovali prodejci sprejů i ochranných brýlí. Posledním typem prodejců, kteří neustále procházeli davem, byli prodejci piva, jejichž služeb jsem pravudelně využíval. Netuším, kdy karneval končil, odešel jsem ve čtyři.

8.2.2015, den 14
Encarnación

Na dnešek jsem měl nepříliš náročný program, navštívit ruiny dvou blízkých jezuitských misií.

Dostat se k první,  La Santisima Trinidad de Parana, bylo snadné, ležela u silnice na Ciudad del Este, takže stačilo využít libovolného autobusu tímto směrem. V areálu byly zříceniny celé vesničky včetně dvou kostelů, to co zbylo po vyhnání jezuitů ze země. Navštívit druhou, Jesús de Tavarangu, bylo obtížnější, tam žádná veřejná doprava nejezdí. Přešel jsem k silnici, která tam vede. Po chvíli se objevilo několik dalších turistů. A za další chvíli taxi, takže jsme mohli společně odjet k ruinám. Cesta zpátky byla obdobná. Přes den bylo příjemné teplo, možná i přes 35 stupňů. Večer jsem šelk plážovým stánkům otestovat další specialitu města - Pancho - párek v bagetě se spoustou zeleniny.

9.2.2015, den 15
Coronel Bogado

Ráno jsem se sbalil a odjel autobusem do blízkého městečka Coronel Bogado. Zde jsem se ubytoval v hotelu kousek od autobusového nádraží. Poprvé za celou cestu ve vlastním pokoji, a k tomu navíc zatím nejlevněji. Důvodem mé návštěvy tohoto malého turisticky nezajímavého místa je ten, že ve městě a okolí žije několk rodin českého původu. Recepční nic o češích nevěděl. Různí kolemjdoucí také ne. Ovšem díky jednomu z cestopisů jsem věděl, že bych měl jít do jednoho z obchodů na hlavní silnici. Skutečně, potkal jsem tam paní Maškovou. Chvíli jsme si popovídali, pak jsem se dozvěděl, že manžel, také Čech, přijde kolem šesté. Mezítím jsem si tedy prohlédl městečko, až na pár pěkných upravených parků nijak zvlášť zajímavé. Po šesté se vrátil pan Mašek z pole. Musel ovšem brzy odejít na schůzi městské rady. Poté, co se vrátil jsme si povídali u piva až do půlnoci. O tom, jak přišli jeho rodiče do Paraguaye, o tom, co zde dělá i o mnoha dalších věcech.

10.2.2015, den 16
Coronel Bogado

Ráno před sedmou jsem přišel k domu pana Maška, se kterým jsem se předchozího dne domluvil, že mě vezme na pole a ukáže mi, jak to tam funguje. Naložili jsme několik indiánů a na různých místech je vyložili, jednoho u pily, jednoho u sadu eukalyptů a další například u rýžového pole. Každému pečlivě zadal, co má dělat. I tak je prý potřeba je stále kontrolovat. Takřka výhradně tu totiž podnikají evropští přistěhovalci, a dělníky jsou skoro jen původní obyvatelé. Objeli jsme několik rýžových polí, pastviny dobytka, vodní nádrže i prales. Všechno toto panu Maškovi patří. Průběžně jsme jezdili kontrolovat všechny pracovníky, kteří zpravidla nepříliš zvládali dělat to, co jim bylo zadáno. Večer, po krátkém dešti, jsme se vrátili do města.  

od 11.2.2015, den 17 a dále
Viz Argentina