Jordánsko

Fotky: https://www.dropbox.com/sh/sn673tm4n6khwkx/AACEu__E9pMYkXLuVqQrDzn_a?dl=0

do 18.3.2017
Viz Spojené arabské emiráty, Bahrajn a Kuvajt

19.3.2017, den 54
Kuvajt-Ammán

Ráno jsem vstával brzy, čekala mě cesta na letiště. Měl jsem domluvený odvoz Walidovým známým taxikářem. Průchod letištěm proběhl bez problémů a o dvě hodiny později jsem byl v Ammánu. Odchod z letiště jsem zvládl napodruhé. Poprvé jsem se vrátil lépe obléct. Bylo dvanáct stupňů. Poté jsem odjel autobusem do města. Nejel úplně do centra, takže mě ještě čekalo smlouvání s taxikáři. Dojel jsem do svého hostelu a šel se projít po okolních ulicích. K obědu jsem měl skvělý hummus. Lidé jsou přátelští, mnoho kolemjdoucích mě zastavuje, ale nějak nezvládají přijmout to, že nerozumím arabsky. Pak jsem se šel podívat na zachovalé Římské divadlo. V něm jsem navštívil i dvě malá muzea. Pak jsem vyrazil na kopec, na citadelu. Ta je tvořena ruinami z mnoha různých období. A také jsou tu skvělé výhledy na město. A hlavně ledový vítr. Brzy jsem se vrátil do hostelu zahřát se. Večer jsem si ještě prošel trhy a navečeřel se.

20.3.2017, den 55
Ammán

Nejprve snídaně v hostelu a pak mě čekal odjezd na dnešní výlet do okolí organizovaný hostelem. První zastávkou byla hora Nebo. Na jejím vrcholku se údajně Mojžíš podíval na západ a uviděl zaslíbenou zemi. V oparu je tam vidět údolí Jordánu, Mrtvé moře, Jericho a kopce kolem Jeruzaléma. Na kopci stojí ruiny kostela s mnoha mozaikami. Poblíž je také muzeum s modely biblických výjevů i také ukázek řemesel. Odtud jsme pokračovali do města Madaba, navštívit kostel s prastarou mozaikou zobrazující mapu celého regionu, odtud až po Egypt. Pak už jsme jeli dolů k Mrstvému moři. Cestou serpentinami pouští stoupala teplota až se dostala ke skoro 25 stupňům. Dojeli jsme na pláž. Vyzkoušeli si zábavný pohyb ve vodě s poněkud jinými vlastnostmi. Sednout si na vodu s novinami, a vyfotit si tuto klasickou fotku se ukázalo jako značně nesnadné. Hlavně kvůli větru. Po uschnutí je člověk úplně celý bílý. Pak jsme poseděli na sluničku a odjeli zpět do Ammánu. Během celého dne jsem měl příležitost procvičovat si němčinu, protože všichni spolucestoující byli z Německa a Rakouska. Podvečer jsme ještě spolu šli do města. Nejprve jsme se zastavili v zajímavé rukodělné dílně na dýky. Potom jsme šli na večeři, na stejné místo, které jsem vyzkoušel již večer. Měli jsme tu mnoho skvělých druhů hummusu se spoustou zeleniny a falafelu. Potom jsme si prohlédli nejstarší dům v centru města. Až tak ohromující jeho stáří není, stovku ještě neoslavil. Uvnitř byla malá výstava a nějak jsme se připletli na oslavu něčích narozenin a skoro na ni byli pozvání. Pak jsme našli pěknou kavárnu s vodními dýmkami, kde jsme strávili zbytek večera.
 
21.3.2017, den 56
Ammán

Nejprve jsem musel najít, odkud jezdí sdílená taxi na správné autobusové nádraží.

Situaci komplikuje to, že mi někteří řidiči odpoví kladně i přesto, že jedou jinam, jen aby mě svezli a dostali zaplaceno. Z autobusového nádraží jsem dojel autobusem do městečka Ajloun. To leží v horách, většina ulic je velmi strmých. Prošel jsem si tu trh, opět mě všichni oslovovali, opět skoro jen arabsky. Pak jsem vyrazil vzhůru, na hrad. Ten tu byl postaven Araby na obranu proti Křižákům. Po strmé cestě do kopce jsem došel na kopec. Byl odtud výhled na celé údolí vyplněné městem a okolní kopce. Prošel jsem si hrad s mnoha zachovalými místnostmi, podíval se na výhled z věže a pak se prošel okolní krajinou. Šel jsem cestou mezi políčky, loukami a sady. Pak jsem se vrátil do vesnice a zjistil, že poslední autobus už odjel. Objevilo se jakési sdílené taxi, tak jsme čekali na další pasažéry. Nakonec se nikdo neobjevil, takže jsem jel sám. Usmlouval jsem jakž takž dobrou cenu, ale stejně to nebylo úplně levné. V Ammánu jsem pokračoval městským autobusem a pak ještě sdíleným taxi až do centra.

22.3.2017, den 57
Ammán-Wadi Musa

Ráno jsem si ještě trochu prohlédl město a navštívil Nymphae, ruiny římské fontány. Pak jsem odjel na autobusové nádraží. Tentokrát na jiné, takže jsem opět musel hledat správné stanoviště sdílených taxi. Asi hodinu jsem čekal na naplnění autobusu. Když bylo dost pasažérů, vyjeli jsme směr vesnice Wadi Musa. Ta není ničím zajímavá, to hlavní leží kousek vedle, ruiny starověkého města Petra. Jeli jsme pouští, bylo čím dál víc zataženo, pak začalo pršet, opět čím dál víc. To mě docela znepokojilo. Na autobusovém nádraží už čekala dodávka od mého hotelu. Podvečer jsem se ubytoval. K večeři bylo obrovské množství zeleniny, mimo jiné snad 20 druhů salátů. Na večer jsem si objednal Petra by Night, návštěvu jedné z nejznámnějších hrobek ve městě v noci. Cesta soutěskou do starého města byla celá lemována svíčkami.  Na konci, u hrobky zvané Treasury, byla jimi pokryta celá zem. Následovalo hudební představení a trocha čaje. Pak jsme se vrátili zpět, do hostelu jsem šel pěšky.

23.3.2017, den 58
Wadi Musa

Ráno jsem se nechal odvézt ke vstupu do starého města. Opět jsem ppokračoval soutěskou Siq, tentokrát za denního světla. Byla zima, ledový vítr a zataženo. Nejprve prodejci nabízeli vodu, pak jízdu na koněm taženém kočáru a další řada beduinů nabízela jízdu na oslu. Treasury byla ještě skoro bez lidí, jen s pár velboudy. Odtěď už nabízeli všechna tři zvířata. Pořád, úplně všude. A bezvýhradně všichni prodejci se stále ptají, zda něco nechci. Pokračoval jsem dál mezi skalami a vytesanými hrobkami. Až k římskému divadlu a odtud stezkou nahoru do do skalnatých kopců. Odtud byl výhled na to, co bývalo centrem města. Dnes je to jen hromada trosek. Na konci cesty byl výhled na Treasury z výšky. Pomalu vyšlo sluníčko. Prošel jsem si ruiny a sloupy a pokračoval další stezkou vzhůru. K další významné sztavbě, Monastery. Opět hromada nabídek jízdy na oslu. Na konci pokračovala cesta k vyhlídce do okolní krajiny hlubokých údolí, skal a pouště. Všude byly cedule, abychom trefili k nejlepšímu výhledu, tedy obchodu. Stánky jsou tu úplně všude, i na špičce skály. Vrátil jsem se dolů, další hrobky se teď podvečer objevily v pěkném světle. Nakonec jsem se vrátil mezi všemi velbloudy a osly zpět a vyhnul se řítícím se povozům. Pak jsem se vrátil do vesnice a navečeřel jsem se tam.
 
24.3.2017, den 59
Wadi Musa

Dnes opět odjezd do Petry. Tentokrát bylo od rána sluníčko. Vylezl jsem na další z kopců. Strmé schody vedly na skáliu s ruinami obětiště s výhledem na centrum města z úplně nového úhlu. Dolů jsem sešel podél dalších propracovaných skalních hrobek a pokračoval k hrobce Treasury, tentokrát osvětlené ranním světlem. Pokračoval jsem po stezce údolím na úplně opačnou stranu. Tam jsem mezi políčky podél potoka potkal pár beduínů. Zpět jsem šel podél zbytků byzantského kostela a dalších ruin. Večer jsem se opět vrátil pěšky do hostelu a tentokrát opět večeřel tam. S lidmi z mnoha zemí, se zajímavými cestovatelskými zkušenostmi. Pak jsem šel docela brzy spát.

25.3.2017, den 60
Wadi Musa-Wadi Rum

Odjížděl jsem autobusem už krátce po šesté. Cílem byla vesnice Rum. Ta leží na okraje pouště Wadi Rum. Ve vesnici jsem potkal na beduína, který mě odvezl do pouštního tábora. Ten samozřejmě byl určtě primárně pro ubytování turistů. Sami beudíni se převážně přestěhovali do vesnice. Přesto se tam proháněly místní děti i kozy. Okolní krajina byla tvořena vysokými skalami a červeným pískem všude kolem. Vyrazil jsem se projít po okolí. Bylo tu mnoho táborů, některé zcela opuštěné. V jednom byl osamocený beduín, který mě pozval na čaj. Byl doceela nadšen, že se někdo objevil. Jinak tam celý den smutně sedí sám a čeká, zda nepřijedou nějací turisti. Jako jiné oblastni Jordánska, i zde počet turistů v posledních letech výrazně poklesl. Čaj byl výborný. Pak jsem pokračoval dále, mezi dalšími tábory, různými skalními formacemi a dunami. Večer jsem se vrátil zpět. Začal foukat vítr a výrazně se ochladilo. V táboře jsem potkal výpravu Číňanů. Jeden z nich dokonce uměl anglicky a byl nadšen, když jsem mu pomohl s ovládáním jeho foťáku.
 
26.3.2017, den 61
Wadi Rum

Na dnešek jsem měl naplánován výlet džípem po okolí. Nejprve jsem musel čekat, než řidič vyzvedne další lidi ve vesnici. To se nějak protáhlo. Pak jsme vyrazili pouští. Navštívili jsme duny a všelijaké skalní útvary. Kaňon s prastarými petroglyfy. A dvě skalní brány. Nakonec jsme se ještě zastavili u docela překvapivé studánky. Podvečer jsme byli zpět. Šel jsem se projít a narazil na pastýře koz, tak jsem šel kousek s ním.

27.3.2017, den 62
Wadi Rum-Dana

Dnes mě čekal odvoz do vesnice, kde jsem chvíli čekal na svůj autobus. Po jeho příjezdu jsem chvíli s řidičem diskutoval vhodný postup, jak dojet do mého cíle, přírodní rezervace Dana. Dle něj je nejlepší, když mě odveze až do Wadi Musa, kde něco seženu. Tam se situace ukázala ne tak jasnou. Autobus tu byl. Ovšem zcela bez lidí. Čekal jsem půl hodiny a pořád nikdo nepřicházel. Touhle rychlostí se asi nenaplní nikdy. Kdosi vedle mi nabídl odvoz svým autem. Delší dobu jsme diskutovali cenu. Nakonec mě odvezl se zastávkou u vyhlídky na hrad Shobak a ještě jsme si dali čaj. Dojeli jsme přímo k mému hotelu. Ten leží v malinké vesničce nad hlubokým kaňonem. Vesnice je plná domů z osmanské doby, vesměs už opuštěných. Hotel vypadá, jako by pokrýval část vesnice, včetně jedné uličky a je úplným bludištěm. Odpoledne jsem se vydal podél okraje kaňonu a večer zpátky. Večeře byla v hotelu, se všemi u jednoho stolu, takže opět byla příležitost si povídat.

28.3.2017, den 63
Dana

Nejprve společná snídaně, kde se ukázalo, že jedna Němka se také chystá projít stezku dolů do kaňonu. Začali jsme strmě dolů, skalnatým svahem. Poté, co jsme došli dolů, se oteplilo a objevily se dokonce i stromy. Pokračovali jsme pár hodin a pak jsem se otočil a vyrazil zpátky. Ona pokračovala dále, kde měla domluvený odvoz. Cestou vzhůru jsem potkal několik pastýřů s velkými stády ovcí a koz. Se soumrakem jsem byl opět ve vesnici. Opět následovala společná večeře a opět tu skoro všichni mluvili německy. Netušil jsem, že si v Jordánku procvičím němčinu tak, jak už dlouho ne. Jeden pár jede zítra autem směrem na sever, takže me vezmou s sebou.
 
29.3.2017, den 64
Dana-Irbid

Jak bylo včera domluveno, vyjeli jsme na sever, do města Madaba. Zde mě vysadili a já odjel autobusem do Ammánu, kde jsem hned přestoupil na další autobus ještě víc na sever, do města Irbid. Zde jsem měl na dnešek domluvené přespání přes couchsurfing. Z autobusového nádraží jsem došel pěšky k centru města, ke svému hostiteli, syrskému architektovi. Večer jsme šli do města, ulicí s největší koncentrací kaváren na světě. Do jedné jsme zašli, pak jsme se vrátili a zbytek večera si povídali. On mi ukázal fotky budov v Damašku a já Prahu.

30.3.2017, den 65
Irbid-Ammán

Ráno jsem si zašel na snídani do doporučeného místa. Pak jsem navštívil městské muzeum. Pak jsem se pokusil dojet sdíleným taxi na autobusové nádraží. To se nakonec s jistými problémy povedlo a já mohl nastoupit do autobusu čekajícího na odjezd do Umm Qais. To jsou ruiny římského města a osmanské vesnice úplně na severu země. Celý areál byl porostlý rozkvetlými loukami. A také posetý spoustou školáků. Prošel jsem si tedy nejprve odlehlejší části. Mimo luk vypadaly docela běžně, nějaké sloupy s spousta kamenů. Ovšem s výhledem na Galilejské moře a na Golanské výšiny. Stačilo zastavit se v amfiteátru a už se na mě čekala fronta na selfie. Pak jsem se vrátil zpět do Irbidu. U hostitele Loaye jsem si vyzvedl batoh a pokračoval na další autobusové nádraří a odtud do Ammánu. Do centra pak sdílené taxi s tradičně protivným řidičem. Ubytoval jsem se v hostelu, kde jsem potkal Číňanku, kterou jsem znal z Dany.

31.3.2017, den 66
Ammán

Jel jsem opět na autobusové nádraží s cílem navštívit město Jerash. To se ukázalo jako problém. Je totiž pátek, který tu zjevně v doprav berou velmi vážně. Nejelo totiž nejspíš vůbec nic. Čekal jsem a čekal a k ničemu to nevedlo, stejně je tu tak málo lidí, že by čekal na naplnění celou věčnost. Vrátil jsem se tedy do města. V klidu jsem si vypral a prošel se po centru. Svítilo sluničlo a bylo tu mnohem tepleji než když jsem tu byl poprvé. Občas jsem něco pojedl nebo někde poseděl s místními lidmi. Prošel jsem si trhy. Jinak nic.
 
1.4.2017, den 67
Ammán

Dnes Jerash na druhý pokus. Na autobusovém nádraží jsem potkal stejného Korejce jako včera, tenkrát to vzdal ještě dřív než já. Autobus jel a za chvíli jsem byl na místě. Atrakcí města jsou rozsáhlé ruiny docela zachovalého římského města. Jsou v něm monumentální brány, dlážděné ulice, divadla a smozřejmě spousta sloupů. A také chrámy a kostely. Mezi tím se na loukách pasou ovce. Město je opravdu velké, takže jsem tam strávil několik hodin. Ke konci jsem potkal skupinu Jordánců s Čechem a Slovákem. S Jordáncem jsem se domluvil na prohlídce kostelů v Ammánu pozítří a odjel autobusem zpět.

2.4.2017, den 68
Ammán

Jako obvykle, cesta na autobusové nádraží. Tentokrát ale pro změnu jiné. Odtud jsem odjel autobusem do města Karak. Nad ním se tyčí stejnojmenný hrad. Po dvou hodinách jsem byl na místě. Nejprve jsem si prošel město plné strmých ulic a dal so něco k jídlu. Pak jsem šel na hrad. Tady nahoře už nebyla jenom zima, přidal se ledový vítr.  Pro prohlídku hradu není úplně ideální těšit se celou dobu do tepla. Na hradě bylo mnoho mítností, kde se dalo schovat před větrem a prohlédnout si monumentální klenby. A z rozsáhlého areálu byl pěkný výhled do kraje. Pak už jsem se rád vrátil do autobusu a odjel do Ammánu. S lidmi, které jsem potkal v hostelu jsem se šel projít po městě a pak na večeři. Měli jsme zajímavé arabské jídlo, které bylo připravováno v kreamické nádobě, která se před podáváním rozbila. A také jsem tu konečně potkal někoho, s kým můžu sdílet náklady na výlet k pouštním hradům.
 
3.4.2017, den 69
Ammán

Dnes jsme nakonec odjeli ve dvou. Nerozhodný jihoafričan změnil plány. S přátelským řidičem jsme vyrazili na východ. Do pouště, pokryté pouze občasnou trávou a keříkem, kde beduíni pásli svá stáda ovcí. Pak se uprostřed oranžové prázdnoty objevila mohutná stavba, nějakých 13 století stará. A přesto ve výborném stavu. A hned vedle z nějakého důvodu trafostanice a vojenská základna. Uvnitř bylo mnoho zajímavých místností. Pak jsme pokračovali do města Azraq, kde stojí stejnojmenný hrad. Ten je docela poničený, přesto návštěva stála za to. Po prohlídce jsme chvíli čekali na anšeho řidiče, který se snažil sehnat náhradní pneumatiku pro svého kamaráda od prvního hradu. Následoval oběd, s beduinským jídlem. Třetí zastávkou byla malinká budova, opět uprostřed pouště. Vedle ní stála hluboká studna. Uvnitř byly prastaré lázně, které si opět před 13 stoletími nechal postavit zdejší chalífa. A uvnitř velmi dobře zachováne fresky. Mimo jiné zobrazovaly nahé koupající se ženy, což tak úplně neodpovídá pravidlům islámského umění. Vrátili jsme se k prvnímu hradu. Během vyměňování kola jsme se vrátili dovnitř, do hradu, kam nyní malinkými okny vstupovaly sluneční paprsky. Pěkná podívaná. Večer v hostelu byli opět zajímaví lidé, včetně Američana, jehož povoláním je údajne "boj proti zlu" a který měl mnoho zkušeností ze zemí jako Irák, Sýrie, Afgánistán či Lybie. Čekal jsem na Jordánce, nadšeného křesťana, který mi předvčírem slíbil návštěvu kostelů. Přijel s hodinovým zpožděním. Pak jsme šli na večeři, protože se chtěl pochlubit jordánskou kuchyní. Pak ještě nějam jinam na dezert. A pak bylo samzřejmě tak pozdě, že všechny kostely byly zavřené. Přesto byl večer zajímavý, s příjemnou konverzací. Prohlédli jsme si nějaké kostely i mešitu zvenku a vrátili se.

4.4.2017, den 70
Ammán

Poslední výlet. Tentokrát jsem jel do města Salt. Přijel jsem přímo mezi kopce pokryté starými pískovcovými domy. Procházel jsem se strmými uličkami. Žijí tu obzvlášt přátelští lidé, občas jsem se s někým zastavil. Prohlédl jsem si několik kostelů, ale s výjimkou jednoho byly zavřené. Podvečer jsem se vracel do Ammánu. Zde jsem poprvé v Jordánsku uviděl velké množství čekajících cestujícíh i spoustu autobusů. Cesta byla lehce komplikovanější, s několika přestupy. V hostelu jsem si vyzvedl batoh, našel něco k jídlu a odjel na zpět na autobusové nádraží a odtud na letiště. Vracím se domů.