Malajsie, Brunej a Singapur

Fotky Brunej: https://www.dropbox.com/sh/qe96idodl0a339c/AACPIUYr8KBdoSSG-G1-kzAva?dl=0

Fotky Singapur: https://www.dropbox.com/sh/ov06asofv68tvyq/AAASS9z7VhKNuPiNqspEZ4o2a?dl=0

Fotky Malajsie: https://www.dropbox.com/sh/vsq4kzhpgkw4u9a/AABUzj24JXaefVX02QzgjDQYa?dl=0

do 16.2.2018
Viz Filipíny

17.2.2018, den 32
Kota Kinabalu-Sandakan

Přiletěl jsem v půl druhé ráno. Našel jsem si místo na spaní a přenocoval. Ráno jsem vybral peníze a koupil si sim kartu. Nízká cena vůči množství dat byla docela ohromující. Autobusem jsem odjel do města a pak dalším na autobusové nádraží. Zde jsem se nasnídal a vyrazil na východ. Silnice se klikatila džunglí a horami. Až tak, že byli někteří spolucestující nuceni použít své sáčky. Když jsme dojeli do nížiny, dvě hodiny jsme projížděli jen plantážemi olejových palem. Po sedmi hodinách jsme dojeli na autobusové nádraží města Sandakan. Leželo ovšem daleko za městem. Všichni kolem mi tvrdili, že žádný autobus do města nejede a určitě musím jet taxi. Vykašlal jsem se na ně a našel zastávku sám. Odtud jsem snadno porkačoval autobusem do centra. Ubytoval jsem se a prošel si ulice. Žádná velká atrakce tu není. Na návřeží jsem se navečeřel a pak mě zaujal dav lidí na jedné z křižovatek. Ukázalo se, že dovezli duriany a lidé je kupují jak šílení.

18.2.2018, den 33
Sandakan-Sepilok

Po snídani jsem došel na minibus do Sepiloku. Zde leží několik zajímavých atrakcí. Nejprve jsem se ubytoval. Bylo to krásné místo s domky v zahradách. Potom jsem došel do záchranného centra medvědů malajských, nejmenších medvědů na světě. Jsou tu umístěni většinou ti medvědi, kteří byli chováni jako domácí mazlíčci. Je tu několik vyvýšených stezek a pozorovatelen. A spousta medvědů. Po obědě jsem šel do parku deštného lesa. Prošel jsem si zahradu s místními rostlinami a pak vyrazil do skutečného deštného lesa. Vedl skrz něj systém visutých stezek a rozhleden a všude byla spousta zajímavých informačních tabulí. Stezky vedly i po zemi. Moc pěkné místo to bylo.

19.2.2018, den 34
Sepilok-Kinabatangan

Skvělá snídaně. Pak jsem šel do rehabilitačního centra Orangutanů. Orangutaní sirotci se tu učí přežít sami v divočině. Přišel jsem krátce před ranním krmením, kdy je největší šance nějakého orangutana uvidět. Před vstupem do rezervace jsem si musel vydezinfikovat podrážky a ruce. Orangutani jsou totiž tak podobní lidem, že mohou chytit stejné nemoci. Pak jsem došel k pozorovací plošině u místa, kde se za chvíli objevila hromada kokosů, banánů a dalšího jídla. A o chvíli první orangutan. Postupně se jich objevilo několik. Když všechno snědli, zase zmizeli. Místo, kde žijí není nijak ohraničené, klidně mohou odejít, když si zvládnou obstarat potravu sami.

Pak jsem se přesunul do informačního centra zhlédnout video o provozu tohoto útulku. Nakonec jsem se vrátil do ubytování a počkal na vyzvednutí na výlet k řece Kinabatangan. Odvezli mě do své kanceláře, kde už čekal oběd. Po něm jsme minibusem odjeli s dalšími turisty k řece, kde přišla obrovská průtrž mračen. Po skončení deště jsme na loďce odjeli do základny v džungli, cestou jsme pozorovali nějaká zvířata na stromech kolem řeky. Ve skupině byl španělský pár, který byl nadšen, že konečně v Malajsii potkali někoho, kdo umí španělsky. Po večeři nás čekala první aktivita, noční procházka džunglí. Viděli jsme několik spících ptáků, oči opice, různý hmyz a žáby. Pak jsme si do večera povídali s průvodci.

20.2.2018, den 35
Kinabatangan

Brzy ráno začala projížďka na loďce. Mimo běžných zvířat jsme viděli krokodýla a kahaua nosatého. A taky orangutana, který ovšem ve větvích stromů nebyl příliš vidět. Když jsme vylizli na břeh, zmizel úplně. Po návratu následovala snídaně a pak denní procházka lesem. V tuto denní dobu už bylo na zvířata pozdě, takže jsme probírali hlavně různé rostliny. K čemu se používají a podobně. Jinak tam byl jen hmyz a veverky. Odpoledne už byla zvířata neaktivní. Insiproval jsem se jimi a usnul v hamace. Podvečer jsme opět vyrazili na loďce. Pluli jsme úzkou říčkou, pozorovali zblízka velkou skupinu makakků, pak zase kahauy nosaté a spoustu ptáků. Když se stemělo, nad džunglí začala létat spousta kaloňů. Spolu se svítícím měsícem to byl opravdu zajímavý pohled. Během večeře opět začal silný liják, takže jsme noční plavbu zrušili a přesunuli na ráno. Opět nám průvodci s mnohaletou praxí vyprávěli o místních zvířatech. Třeba jak probíhá páření rlzných druhů.

21.2.2018, den 36
Kinabatangan-Kinabalu

Plavba začala opět brzy ráno. Viděli jsme krásného ledňáčka, orly a další ptáky. A samozřejmě všudypřítomné makaky. Po snídani přišel další liják a potom odjezd. Nejprve plavba člunem a pak minibusem do civilizace. Po obědě jsem odjel na autobusové nádraží a odtud autobusem zpět na západ. Pořád jsme někde stáli a opožďovali se, ale nakonec jsme až za tmy dorazili k národnímu parku Kinabalu. Byla tu docela zima, nějak jsem si předtím nevšiml, že budu ve výšce kolem 1500 metrů. Ubytoval jsem se a šel spát.

22.2.2018, den 37
Kinabalu

Dnes jsem se šel podívat do zdejšího národního parku Kinabalu. Ten je proslavený hlavně nejvyšší horou Bornea. Výstup je ovšem velmi regulován a drahý. Já jsem si vybral stezky s výhledy v lesích spodní části parku. Je jich tam docela hustá síť, ovšem některé byly uzavřeny kvůli sesuvům půdy. Výhledy na sklanatý vrcholek byly obzvlášť zajímavé. Navštívil jsem i botanickou zahradu s množstvím místních rostlin. Podvečer jsem se vrátil do ubytování.

23.2.2018, den 38
Kinabalu-Kota Kinabalu

Dopoledne jsem vyrazil k silnici čekat na autobus, kterým jsem odjel do města Kota Kinabalu. Během zbytku dne jsem si prošel část města. Vylezl jsem na vyhlídku nad centrem, prohlédl si věž s hodinami, patrně jedinou stavbu ve městě starší 73 let. Prošel jsem si trh na nábřeží, prošel kolem katedrály a měšity. Před západem slunce jsem došel k vesnici postavené na kůlech na moři. Pěšky jsem se potmě vrátil a prohlédl si jeden z nočních trhů.

24.2.2018, den 39
Kota Kinabalu

Ráno jsem šel do přístavu. Tam jsem zjistil, že loď do Bruneje, kam jsem chtěl zítra, je již plně vyprodaná. Koupil jsem si tedy lísten na den později a musel jsem si promyslet plány na další den. Dneska jsem jel loďkou na výlet na jeden blízkých ostrovů. Vybral jsem si ten největší, aby tam bylo co dělat. Doplul jsem na pláž plnou šnorchlujícíh Korejců. Dokonce i všechny nápisy byly korejsky. Ale místo bylo pěkné. Čistá voda i pláž a zelená džungle kolem. Šel jsem do vnitrozemí, po cestě přes kopce i mangorovové bažiny a kolem dalších pláží. Odpoledne jsem odjel zpět. Navečeřel jsem se a šel se podívat na západ slunce u další z mešit. Tato je obkopena jezírkem, kde se pěkně odráží. Mešitou obeplouvali lidé na šlapadlech. Pak jsem se vrátil do centra a šel na noční trh s jídlem. Bylo zde úplně vše. Mořské plody, všemožné ovoce i hory kuřat a džusy.

25.2.2018, den 40
Kota Kinabalu

Dneska jsem se po změně plánu rozhodl udělat výlet vlakem. Brzy ráno jsem taxíkem vyrazil na nádraží. To mě velice překvapilo. Jezdí tu každým směrem dva vlaky denně, přesto tu tojí obrovská budova z betonu a skla s nástupišti propojenými nadchodem s eskalátory. A na nástupišetě vedou turnikety, které jsou mimo provoz, protože jídenka je ručně vyplněný kousek papíru. Nádraží bylo plné lidí, zejména skupinou ve fialových tričkách s arabskými nápisy. Po vyjetí z města jsme jeli krajinou s vesničkami a políčky. Pak vlakem prošli fialoví a každému cestujícímu dali dárkovou tašku plnou jídla. Později se spolucestující osmělili a začali se se mnou fotit. Konečnou bylo město Beaufort. Žádnou krásou neoplývá. Trať pokračuje dál, ovšem kvůli nešikovnému jízdnímu řádu nemohu pokračovat. Poseděl jsem u řeky, naobědval se (překvapivě měli vepřoové!) a šel na autobusové nádraží čekat na naplnění minibusu zpět do Kota Kinabalu. Po návratu do města už jsem jen zašel na nočí trh do přístavu na rybu.

26.2.2018, den 41
Kota Kinabalu-Bandar Seri Begawan

Došel jsem do přístavu, odkud jsem vyplul k ostrovu Labuan. Zde jsem se naobědval a přestoupil na další loď, směřující do Bruneje. Všude kolem byly v moři ropné plošiny. V Bruneji jsem pokračoval autobusem do hlavního města Bandar Seri Begawan. Ukazálo se, že mé ubytování je jedna z místností bytu, ovšem majitel byl velmi přátelský. Pak jsem se šel projít do ulic. Město bylo převážně velice ošklivé, až jsem si říkal, co dělají se všemi panězi za ropu. Prošel jsem nábřeží s výhledem na vesnici na kůlech na druhé straně. Podvečer jsem se prošel kolem mešity, která se odrážela v jezírku, které je obklopovalo.

27.2.2018, den 42
Bandar Seri Begawan-Miri

Roti ke snídani. Pak jsem šel opět k mešitě fotit odrazy v jezírku. Přívozem jsem přeplul na druhou stranu řeky k městečku Kampong Ayer. To je největším městem na světě postaveným na vodě. Procházel jsem se po cestičkách z nahnilých prken. Cestou jsem potkal mnoho vyhořelých domů. Nakonec jsem navštívil muzeum dokumentující toto město. Přeplul jsem zpět a tentokrát si prohlédnul mešitu i zevnitř. Nemuslimové ji totiž mohou navštíit jen v určité hodiny. Mojí polední zastávkou bylo sultánovo muzeum. Dokumentuje celý život současného vládce od dětství přes korunovaci k oslavám všemožných výročí. Je tu také sbírka darů, které dostal. Potom už jsem si jen vyzvedl batoh a šel na autobus. V něm jsem potkal turistického průvodce, který měl jako koníčka nošení košilí a vest s nášivkami vlajek různých zemí. Vestu s českou vlajkou prý nosí každou druhou sobotu. Pak už jsem odjel opět směr Malajsie. Podvečer jsem byl ve městě Miri. Autobusové nádraží je tu, jak bývá zvykem, daleko za městem. Do centra jsem dojel stopem. Lehce pršelo, prošel jsem si pár ulic, navštívil čínský chrám a navečeřel se.

28.2.2018, den 43
Miri-Niah

Ráno jsem vyrazil na blízký kopec. Je významný tím, že na něm byl postaven první ropný vrt v Malajsii. Na místě jsem si také prohlédl muzeum ropy. Pak jsem odjel na autobusové nádraží a odtud pokračoval až k národnímu parku Niah. Vystoupil jsem na prašné zastávce u hlavní silnice a odtud pokračoval stopem až do parku. Na recepci jsem nechal batoh a šel k přvozníkovi nechat se odvézt na druhou stranu řeky, odkud pokračovala stezka do hloubi parku. Na druhé straně jsem navštívil archeologické muzeum a pokračoval podřevěné vyvýšené stezce dmnoho kilometrů dlouhé hustým lesem až k jeskyni. Ta je významná pro dva místní kmeny. Jeden sbírá guano, druhý hnízda jednoho z druhů vlaštovek, která jsou jedlá. Ze stropu tak visí lana a tyče, po kterých sběrači šplhají. Jeskyní systém je průchozí, na druhé straně cesta pokračuje do další jeskyně, ve které jsou prastaré nástěnné malby. Pak jsem se vrátil, vyzvedl si batoh a postavil stan.

1.3.2018, den 44
Niah-Sibu

Během snídaně mi po nočním dešti uschnul stan, takže jsem se mohl sbalit a vyrazit po silnici z parku. Zastavil mi řidič vezoucí si sazeničky olejových palem k sobě do vesnice. Odvezl mě zpět k silnici, odkud jsem pokračoval autobusem do města Sibu. To trvalo skoro celý zbytek dne. Večer jsem dorazil do Sibu. Autobusové nádraží bylo tradičně kdesi za městem. Do centra jsem jel taxíkem. Řidič se velice zajímal o Česko. Ptal se, zda u nás taky roste zelená tráva. Když jsem mu vyprávěl o starých památkách, říkal, že tady ve městě mají taky prastaré domy, některé i přes 70 let. Ubytoval jsem se a prohlédl si kousek města. Obzvlášť pěkná byla čínská pagoda. Byl by z ní jstě pěkný výhled, kdyby se klíčník kamsi neztratil.

2.3.2018, den 45
Sibu-Kapit

Dnes jsem vyplul rychlým člunem po řece Rajang do vesnice Kapit, docela daleko ve vnitrozemí. Mým cílem bylo navštívit jeden z dlouhých domů. Vesnice místních původních obyvatel totiž nejsou složeny ze samostatných domů, celá vesnice tu je tvřena jedním velmi dlouhým domem. Otázkou bylo, jak se tam dostat. Měl jsem informace, že by mělo být možné najít řidiče někde naa trhu. Vyrazil jsem tedy na trh, chvíli se tam procházel a hledal někoho, kdo vypadá jako řidič. Pár lidí jsem si vytipoval. A opravdu, s jedním z nich jsem si domluvil odvoz. Pak jsem se ubytoval v blízkém hotelu a my mohli vyrazit. Na konci cesty stál starý ztrouchnivělý dřevěný dům. Takový tu je výjimečný, novější jsou z betonu a vypadají trochu jako kravín. Nejprve bylo nutné zaplatit náčelníkovi za povolení fotit. Pak už jsem se mohl procházet kolem Uvnitř posedávali různí lidé z vesnice. Někteří si jen tak povídali, jiní pletli koše. Venku se sušila rýže a pepř. Nad hlavami obyvatel visely síťky s lebkami členů nepřátelského kmene. S touto činností, lovem lebek, už ovšem přestali před lety. Po návštěvě jsem se vrátil do Kapitu. Podvečer jsem se prošel, prohlédl si dřevěnou pevnost z devatenáctého století a nábřeží.

3.3.2018, den 46
Kapit-Kuching

Ráno jsem se vrátil lodí po řece do Sibu. Zpoždění měla už na odjezdu a stále narůstalo. Těsně před připlutím do přístavu jsem už tak mohl jen zamávat odplouvající lodi do města Kuching, kterou jsem chtěl pokračovat. Tím mi odplula rychlá a pohodlná možnost, jak se tam dostat. Nezbylo než odjet na autobusové nádraží. Cena jízdenky na autobus se mi usmlouvala sama, stačilo jen počkat, až nějaký ze zástupců různých dopravců dojde k nejnižší ceně. Zbyl mi čas na oběd a pak následoval přes osm hodin jízy po mé milované panbornejské silnici. Dojel jsem na pěkné autobusové nádraží postavené tradičně daleko za městem. Městská doprava tu unguje jen do šesti, takže mi opět musel pokračovat do centra taxíkem. Vybraný hostel byl opravdu velice příjemný.

4.3.2018, den 47
Kuching

Vstával jsem dost brzy ráno, na autobus do záchranného centra orangutanů Semenggoh. Místo funguvalo podobně jako v Sepiloku. Nevýhodou tu ovšem bylo, že oba orangutani, kteří se ukázali, trávili kvůli ostrému sluníčku většinu času obráceni od návštěvníků. Po skončení nás pár šlo čekat na autobus zpět. Čekali jsme a čekali a nic. Až se objevil minibus ochotný nás odvézt zpět. Potkal jsem tam Češku s Italem, po návratu jsme společně šli na oběd a domluvili se na zítra, na návštěvě národního parku Bako. Pak jsem se vrátil do hostelu. Potkal jsem tam pár spolubydlících, se kterými jsme se část odpoledně bavili o cestování. Všcihni to byli němci, takže jsem měl po čase příležitost si němčinu procvičit. Podvečer jsem si prošel okolí, viděl jsem několik mešit, čínských chrámů i katedrálu. A taky nový most klikatící se ovážně přes řeku. Večer v hostelu nás provozovatelé pozvali na terasu, kde jsme ochutnali jakýsi čínský likér, chutnal jak ředěný tuzemák.

5.3.2018, den 48
Kuching-Bako

Ráno opět cesta na autobus. Potkal jsem se tam s dvojicí ze včerejška. Společně jsme dojeli ke vstupu do národního parku. Mimo vstupu je tu nutné zaplatit člun, který pluje přímo dovnitř do parku, kam se jinak nedá dostat. Kvůli odlivu jsme skončili u pláže, kde bylo třeba přebrodit na souš. Ubytovali jsme se a informovali se o zdejších trasách. Pak jsme vyrazili na okruh vedoucí různými druhy lesa. Vyrazili jsme strmě do kopců, skrz džungli k výhledům. Po návratu následoval oběd a odpočinek. Odpoledne se u hostelu objevila prasata vousatá, která jsou pro tento park typická. V klidu se procházela kolem. Vyrazili jsme pak na další trasu, kde se měly vyskytovat různé opice. Byli tam však jen obyčejní makakové. Po setmění jsem se přihlásil na noční procházku. Ta yla opravdu vydařená, viděli jsme spoustu zvířat. Hned na začátku chřestýšovec. Následoval různý hmyz, žáby a pavouci. Dále v džungli se objevili obří mravenci, v jezírkách sumci a v jeskyni i ptáky ve svých hnízdech.

6.3.2018, den 49
Bako-Kuching

Dopoledne jsme vyrazili na další trasu. Po chvíli jsem se odpojil, protože již dnes odjíždím. Došel jsem k vyhlídkám na zátoky s plážemi. Pak jsem se vrátil do centrály parku. Hned vedle byl strom s korunou plnou kahuů nosatých. Vedle se po pláži procházela prasátka. Vzhledem k tomu, že by zrovna nejnižší odliv, bylo třeba čekat na loď až do odpoledne. Naobědval jsem se tedy mezitím. Následovala jízda autobusem do města. Pak začal silný liják, který trval až do večera.

7.3.2018, den 50
Kuching

Pršelo i ráno. V hostelu byli zajímaví spolubydlící, se kterými jsem poseděl až do odpoledne, kdy pršet přestalo. Pak jsem konečně mohl jít ven. Mým hlavním cílem byl fotoservis, kde jsem si nechal vyčistit snímač. Během čekání jsem navštívil několik sousedních restaurací a dal si postupně několik obědů. S vyčištěným foťákem jsem si prošel nábřeží a pak se opět vrátil do hostelu kvůli dešti. Na večeři jsme šli na noční trh.

8.3.2018, den 51
Kuching

Šel jsem na autobus do vesnice Bau, u které jsou dvě zajímavé jeskyně. V něm jsem úplnou náhodou potkal opět známou dvojici. Z vesnice bylo k jeskyním velmi mizerné autobusové spojení, takže jsme to zkusili stopem. Šlo to velmi snadno. Řidička se dokonce omlouvala, že nemá dost času na to, aby na nás počkala a odvezla nás ke druhé jeskyni. Do jeskyně vedlo strmé schodiště vedle svislé stěny porostlé stromy držícími se na skále. Uvnitř byla obrovská prostora vybavená mnoha vyhlídkami. Jedna ze stěn byla otevřená, takže bylo uvnitř dobře vidět. Vydali jsme se kousek dál do hloubk temné jeskyně. Když jsme se vrátili k silnici, odvezl nás strážce parku ke druhé jeskyni. Ta byla tvořena menšími tunely, které byly plné vlaštovek a netopýrů. Pak jsme se vrátili do Kuchingu. Pro změnu začalo pršet, takže jsem opět zůstal se spolubydlícími v hostelu. Podvečer jsem šel fotit na nábřeží. Pak jsem objevil místo, kde nabízejí místní specialitu umai ze syrové ryby, podobné ceviche.

9.3.2018, den 52
Kuching

V klidu jsem posnídal. Dneska jsem toho moc nedělal. Věnoval jsem se plánování návštěvy Singapuru. Později jsem se prošel daleko po druhé straně řeky a podíval se k staré pevnosti. Naobědval jsem se u Indů. Chtěl jsem navštívit pár muzeí, ale byla zavřená či v rekonstrukci. Připravil a vytisknul jsem si materiály k žádosti o ruské vízum a podvečer odjel místním autobusem na velký autobusová terminál za městem. Jeho výhodou je to, že leží jen jeden kilometr od letiště. Navečeřel jsem se a došel pěšky na letiště. Tam jsem přespal.

10.3.2018, den 53
Kuching-Singapur

Brzy ráno mě čekal let do Singapuru. Celý proces byl samoobslužný, i visačku jsem si na odbavené zavazadlo musel nalepit sám. V Singapuru jsem metrem dojel ke svému hostelu. Po ubytování jsem vyrazil do ulic. Bylo zataženo (celou dobu pobytu v Singapuru) a občas pršelo. Zašel jsem si na oběd k Číňanům a pak pokračoval podél různách čínskách i indických chrámu do indické čtvrti. Odtud do malajské čtvrti, kde jsem si prohlédl mešity a kostely a ochutnal specialitu Murtabak. K soumraku jsem šel do nejnovější supermoderní čvtri Marina Bay, kde jsem si prohlédl a nafotil panorama mrakodrapů a dalších staveb. Po stemění jsem si prošel pár uliček čínské čtvrti spolu s chrámem Buddhova zubu a navečeřel se na trhu.

11.3.2018, den 54
Singapur

Dnes jsem se jel podívat do zdejší proslulé botanické zahrady. Prohlídka mi zabrala několik hodin, protože je opravdu rozsáhlá. Přes velikost je pečlivě udržovaná a plná zajímavých inormací. Následoval indický trh s jídlem, kde jsem poobědval cosi severoindického. Pak jsem si prohlédl Marinu v denním světle. Je hnusně zataženo, takže to není tak pěkné, jak mohlo být. Pokochal jsem se výhledy a pokračoval podél řeky mezi koloniálními stavbami, místem, kde bylo město založeno. Podél cesty bylo rozeseto množství socch připomínajících zdejší život v minulosti, spolu s důkladnými popisky. Vylezl jsem na kopec, kde bývala pevnost a pak podél arménského kostela došel ke katedrále. Na večer jsem šel opět do Marina Bay, tentokrát se podívat na světelnou a zvukovou show v aleji superstromů. To je jen obtížně popsatelné místo vypadající jak z jiné planety. Pokračoval jsem alejí nasvícených palem podél nábřeží k další světelní show a pak ještě další. Večer jsem zakončil vyhlídkou ze střechy koncertního sálu ve tvaru durianu a pak už se jen jel najíst na trh k indům, tentokrát jižním. V hostelu jsem se zdržel dlouho do noci se zajímavými lidmi. Nečekal bych, že budu svědkem, jak se spolu Konžan a Indonésanka bavějí mandarínsky.

12.3.2018, den 55
Singapur

Dopoledne pršelo. Na oběd jsem si tentokrát vybral číňany. Potom jsem šel do chrámu Buddhoa zubu. Zážitek to byl velký. V přízemí probíhal zajímavý obřad. Pak jsem pokačoval do čtvrtého patra, kde je uložena uctívaná relikvie. Zub je v místnosti dlážděné zlatem ve stúpě z ryzího zlata obkopen drahokamy. Na střeše je zahrada orchidejí a 10 000 Buddhů. Ve zbývajícíh patrech pěkné muzeum Buddhismu. Západ slunce zase ve fotogenické Marině. Tentokrát u sochy Merliona, sochy napůl lva a napůl ryby, symbolu města.

13.3.2018, den 56
Singapur-Kuala Lumpur

Sbalil jsem se k odjezdu. Po obědu jsem odjel autobusem do Malajsie. Hraniční přechod byla monumentální stavba s dlouhými řadami pasových kontrol. Všichni cestující spěchali. Pak se ukázalo proč. Skrz uzounké cestičky se bylo potřeba dostat mezi davy lidí k autobusu, který nečekal. Ani na mě, odjel jsem jiným. Aspoň barvu měl stejnou. Přejeli jsme úžinu a následovala malajsijská kotrola. Ještě větší budova. Na druhé straně bylo celé rozlehlé autobusové nádraží. Zas jsem našel nějaký jiný autobus, kterým jsem dojel na opravodvý terminál tohoto města, kde jsem rychle koupil lístek do hlavního města, Kuala Lumpuru. Před odjezdem mě mírně znepokojilo to, že mi prodejce lístku řekl, ať ho schovám do kapsy, aby ho neviděla policie. Podvečer jsem zcela v pořádku dojel do města, do moderního autobusového nádraží, ktermu by mohlo závidět kdejaké letiště. Vedle bylo velké zmatené nádraží, odkud jsem odjel do centra, kde bylo jetě větší nádraží. Metrem jsem odjel do hostelu.
 
14.3.2018, den 57
Kuala Lumpur-Taman Negara

Ráno jsem si zkontroloval potřebné dokumenty a odjel metrem k ruské ambasádě. U vchodu už stála fronta. Když jsem se dostal na řadu, úředník pečlivě zkoumal všechny papíry a kdeco se mu nezdálo. Nakonec je však vzal. Dostal jsem papírek s číslem účtu a adresou banky, kde mám zaplatit. Byla docela daleko, cesta vyžadovala taxi tam i zpět. Pak následovala další fronta a odevzdání potvrzení. Vrátil jsem se do hostelu a odjel na další z autobusových nádraží. Odjel jsem do malého města tři hodiny od Kuala Lumpuru. Všechny autobusy do mé destinace, vesnice Kuala Tahan. Poslední autobus už byl pryč, ale zastavil mě kdosi z místní cestovky, že tam jedou s minibusem. Zoufale se snažil komunikovat s francouzským párem, který jel na výlet do džungle, v tom jsem mu ovšem pomoci nemohl. Po příjezdu jsem se ubytoval v hostelu, ve vesnici, která je vstupní branou do národního parku, který je v Malajsii takovým synonymem pro národní park, že ani nemá jméno. Byl tu krásný výhled na řeku, za kterou začínala neprostupná džungle. Navečeřel jsem se a prcvičil si španělštinu s několika Argentinkami. Mezi tím jsem se přihlásil na noční procházku lesem. Přepluli jsme řeku do parku a vyrazili. Skoro vše kolem bylo jedovaté, jako obvykle, štíři, pavouci, stonožky, housenky, hadi. K tomu ooří mravenci a různé žáby. Nakonec jsme viděli i jelena a divoké prase.

15.3.2018, den 58
Taman Negara

Našel jsem si ve vesnici místo na snídani a potom přeplul řeku do parku. Bylo krásné počasí. Pokračoval jsem podél řeky. Kolem byly ryby, motýli a zvuky džungle. Beze spěchu jsem procházel lesem. Po řece občas proplula proti proudu kanoe s turisty. V lese rostly obří stromy. Někdy byl kmen tak silný, že i spadlý strom byl vyšší než já. Po prcházce u řeky jsem navštívil pozorovací věž a pak vylezl na strmý kopec s výhledem. Podvečer jsem se vrátil a přeplul zpět do vesnice. Na řece byly plovoucí restaurace, kvůli nízké hladině vody ovšem převážně na suchu. Po setmění začala průtrž mračen. Silnice se změnila v dravou řeku a začal foukat silný vítr.
 
16.3.2018, den 59
Taman Negara

Po snídani jsem byl připraven v hostelu na dvoudenní cestu džunglí. Přestalo pršet, ovšem hladina řeky stoupla o více než metr. Připravili jsme si zásoby, počkali na průvodce a přepluli řeku do vstupu do parku. Tam bylo třeba nahlásit všechny věci, které si bereme s sebou, abychom tam nic nenechali (na že by to někdo po návratu kontroloval). Pak už jsme vypluli proti peřejím. Ještě na lodi byl oběd a pak jsme vyšli do džungle. Mnozí si poprvé v životě pomalu zvykali na pijavice. Po dešti byly mmořádně otravné. Pokračovali jsme stezkou džunglí, brodili někdy docela hluboké potoky a podvečer došli do jeskyně, zkrvaveni od pijavic. Pomalu se setmělo, na mytí jsme měli blízký potok. Průvodci mezitím připravili večeři. Při ní jsem jednoho z nich velice udivil svou spotřebou chilli.

17.3.2018, den 60
Taman Negara

Sbalili jsme se a nasnídali. Potom jsme pokračovali džunglí. Přes stromy a skrz křoví a opět přes potoky. Pojavic bylo méně. V jedné z jeskyní po cestě jsme objevili hada, který nedávno sežral netopýra. Vyzkoušeli jsme si získávání vody z lián a z bambusu. U řeky jsme se pak naobědvali a vykoupali, než nás vyhnalo hejno včel. Nakonec jsme skončili u velké řeky, po které jsme skrz peřeje, ze kterých jsme byli úplně mokří, vyrazili po proudu zpět do vesnice. Cestou jsme se zastavli v osadě původního obyvatelstva džungle. Bylo tu v narváno malajsijskými turisty, je sobota. Podívali jsme se na rozdělávání ohně nástroji z lesa a vyzkoušeli si střelbu z foukačky. Následoval už jen návrat a pivo v hostelu.

18.3.2018, den 61
Taman Negara-Melaka

Dopoledne jsem odjel autobusem do města, spolu s Novozélanďanem, kterého jsem potkal v džungli. Kupodivu uměl dobře německy, takže jsem si jazyk mohl opět procvičit. Přestoupil jsem na další autobus do hlavního města. Tam jsem přejel metrem na další autobusové nádraží a odtud pokračoval autobusem do města Malacca (Melaka). Tady jsem pro změnu potkal Francouze, opět z džungle. Čekal tu taky na autobus do města. Celé tohle trvalo celý den, už se stmívalo. V centru města jsem se ubytoval a šel se projít do města. Po ulicích projížděly jasně svítivé, hlasitě hrající rikšy vyzdobené Pikachu nebo Hello Kitty. Hlavní ulice čínské čtvrti byla přeměněna v pouliční trh se vším od suvenýrů po sprchové hlavice. A samozřejmě s ohromujícím množstvím všemožného podivného jídla.
 
19.3.2018, den 62
Melaka

Městem se klikatí menší řeka, kolem které jsem vyrazil. Překonává ji množství pěkných lávek a neustále po ní plují výletní lodě. Navštívil jsem pevnost z kolonálních dob, kdy město postupně patřilo několika evropským zemím. Kolem byli oět zběsilí vyzdobbení rikšové. Prohlédl jsem si zbytky opevnění a kostela a pár dalších staveb. Najedl jsem se u Indů, pěkně tradičně, s jídlem na banánovém listu. Potom jsem navštívil jeden ze zachovalých městským paláců bohaté čínské rodiny, který nyní funguje jako muzeum. Pak jsem se prošel čínskou čtvrtí a prohlédl si její chrámy. Podél mešit jsem opět přišel k řece a podél ní pokračoval k tradiční vesnici, kterou tu pohltilo město. Večer jsem si vyzvedl batoh a vyrazil pěšky na autobusové nádraží, odkud mi jel autobus do další destinace.

20.3.2018, den 63
Penang

Ještě za tmy jsem přijel na atoobusové nádraží města Butterworth, kde jsem přestoupil na další autobus, který mě odvezl k přívozu na ostrov Penang. Došel jsem ke svému hostelu, ale recepce byla ještě zavřena. Počkal jsem tedy v blízké jídelně, kde jsem se nasnídal. Po ubytování jsem se pokochal výhledem ze střechy a vyrazil do ulic. Město je proslulé svým pouličním uměním. Všude jsem nacházel další a další. Město je také proslulé jídlem. Takže jsem při prohlídce navštívil také spoustu jídelen a restaurací. Odpoledne jsem potkal Francouzku, kterou jsem znal z hostelu v Singapuru. Prošel jsem si části koloniální a čínskou i indickou čtvrť. Odpoledne jsem navštívil modrý palác. To je opět bývalé sídlo bohatéh Číňana. Po prohlídce jsem vyrazil na další jídlo. Prohlédl jsem si molo obestavěné domy a dalšími stavbami. Po setmění jsem na jedné z ulic potkal Novozélanďana, se kterým jsem byl před pár dny v džungli, tak jsme zašli na pivo.

21.3.2018, den 64
Penang

Dopoledne jsem odjel městským autobusem na okraj města. Našel jsem pár stánků s jídlem a po občerstvení pokračoval ke zdejšímu rozsáhlému chrámu. Areál je ve svahu, stoupal jsem a objevoval další a další Buddhy a pagody. A také výhledy na celé město. Strávil jsem tam docela dost času, takže bylo jasné, že vylézt na zdejší nejvyšší horu už nestihnu, zvlášť když jsem zjistil, že má vybraná trasa je zavřena. Došel jsem tedy k lanovce, která mě v mžiku vyvezla nahoru. Prošel jsem si několik vyhlídek a vyrazil pěšky dolů. Klesal jsem po strmých cestičkách s výhledy daleko na město i úžinu oddělující ostrov od pevniny. Se setměním jsem byl dole a mohl počkat na autobus zpět do centra.
 
22.3.2018, den 65
Penang-Kuala Lumpur

Dopoledne jsem se prošel po dřevěných molech lemovaných domky, kterých je u moře celá řada. Pak jsem se naobědval a odjel přívozem na pevninu. Odtud jsem pokračoval autobusem do Kuala Lumpuru. Z autobusového nádraží opět cesta metrem do centra. Klimatizace byla nastavena na zmražení všech cestujících. Po ubytování jsem se vydal k Petronas Towers, symbolu města, který byl ještě před nedávnem nejvyšší budovou světa. Z okolního parku byly výhledy na mrakodrapy během soumraku. Pak jsem si prošel okolí. Došel jsem k rušné ulici, plné pouličních umělců i žebrajících turistů.

23.3.2018, den 66
Kuala Lumpur

Dnešní ráno bylo zasvěcené cestě na ruskou ambasádu, kde jsem si vyzvedl pas s vízem. Pak jsem šel do čínské čtvrti, kde jsem si prošel uličky s trhy. Odpoledne jsem odjel na autobusové nádraží. Tam jsem zjistil, že nikam nejedu, protože všechny autobusy z města byly plné. Obsazené víkenduchtivými místními. Takže změna plánu. Vrátil jsem se do města. Vyzkoušel jsem opět další hostel a vyrazil do města. Zaujaly mě šipky k národní mešitě. Když jsem našel cestu, přivítala mě budova z betonu a všemožných levných materiálů. Vypadala současně rozestavěná a rozpadající se. Pak jsem vyrazil mimo centrum, kde leží park, v jehož jezírku se pěkně odraží panorama města. Pak jsem se vrátil do centra, do ulice restaurací a barů. Potkal jsem tu Dány, které jsem znal z džungle. Prošli jsme okolí a shodli se, že tu je pivo příliš drahé. V hostelu jsem potkal mnoho zajímavých lidí, takže jsem šel spát docela pozdě.

24.3.2018, den 67
Kuala Lumpur-Ipoh

Druhý pokus odjet z města opět nevyšel, protože jsem zaspal. Na autobusovém nádraží jsem si koupil jízdenku, naobědval se a čekal. Autobus měl zpoždění, větší a větší. Město Ipoh mě nechce. Nakonec jsem do své destinace dojel. Tedy skoro, autobusák tu opět leží daleko za městem. Když přijel městský autobus, řidič prostě odešel. Tak jsem zase čekal. Nakonec jsem se do centra dostal. Můj hostel byl velmi příjemným místem. Prošel jsem si okolí a navečeřel se na nočním trhu.

25.3.2018, den 68
Ipoh

Pomalu jsem šel na městské autobusové nádraží. Cestou jsem potkal rušný bleší trh. Potom jsem šel kolem několika zajímavých koloniálních staveb. Nádraží, věž s hodinami, soud. Autobusák byl vcelku zmatený a i doptat se na správný autobus nebylo zcela snadné. Nakonec se podařilo a já odjel k jeskynnímu chrámu. Uvnitř byla tradičně spousta Buddhů. Nahoře ze skály výhled na místní cementárnu. Vrátil jsem se do centra a zopakoval si hledání správného autobusu. Odjel jsem k dalším skalním chrámům. Tyto byly více čínského stylu. Ze všeho nejvíc mě zaujala socha krávy jednorožce. V dalším chrámu byly posvátné želvy. A následovaly další. Po návratu do centra jsem si prohlédl několik mešit a uličku s pouličním uměním.

26.3.2018, den 69
Ipoh-Cameron Highlands

Dopoledne cesta na autobusák v dáli za městem a odtud cesta po klikatých silnicích do hornaté oblasti zvané Cameron Highlands. Ubytoval jsem se a vyrazil po okolí. V horách tu bylo chladněji. Šel jsem lesem podél řeky a pak dále kolem několika čínských chrámů a vrátil se až za tmy.

27.3.2018, den 70
Cameron Highlands

Na dnešek jsem měl objednaný celodenní výlet. Ráno jsem čekal a čekal. A nic. Tak jsem vyrazil sám. Pěšky jsem došel k vyhlídkám na čajové plantáže. Tam jsem ochutnal čaj a o kousek dál se podíval do skleníku, kde pěstovali jahody u stropu nad hlavami návštěvníků. Pak jsem pokračoval po stezkách mezi plantážemi. Občas zapršelo. Stoupal jsem na kopec, čaj zmizel, objevila se pole se zeleninou. Výše byl už pak jen hustý les. Z kopce byly pěkné výhledy do okolí. Pak jsem sešel zpátky dolů k vesnici. Přišla průtrž mračen, kterou jsem přečkal přitulený ke kolečku pod plachtou chránící stavební materiál. Přiblížil se večer a já se vrátil do hostelu.

28.3.2018, den 71
Cameron Highlands

Dnes jsem si na doporučení vybral raději půldenní výlet od údajně spolehlivější cestovky. Tentokrát byl odjezd úspěšnější. Nejprve jsme dojeli na vyhlídku na dlší z čajových plantáží. Pokračovali jsme do mlžného lesa, kde jsme dostali i důkladný výklad o tomto prostředí. Po procházce lesem jsme jeli na další plantáž s prosklenou vyhlídkovou plošinou s nabídkou místního čaje. Následovala krátká prohlídka továrny na zpracování čaje a pak už návrat. Spolu s několika spolucestujícími jsme zašli na oběd. Celý zbytek odpoledne propršel.

29.3.2018, den 72
Cameron Highlands-Kuala Lumpur

Ráno jsem odjel autobusem do Kuala Lumpuru. Cesta byla dlouhá, po klikaté silničce horami. Po příjezdu jsem se ubytoval v hostelu a vyrazil projít si historické centrum města. Viděl jsem mešitu v soutoku řek, kde bylo město založeno a také množství zachovalých koloniálních budov. Podvečer jsem došel k vysokému televiznímu vysílači s vyhlídkovou plošinou. Zde jsem zůsta až do tmy, s výhledy na západ slunce nad mrakodrapy.

30.3.2018, den 73
Kuala Lumpur

Na plánu jsem měl návštěvu hinduistických jeskyní Batu. Přišel jsem na zastávku vlaku a zjistil, že je výluka. Bylo potřeba dojet metrem na havní nádraží, přestoupit do autobusu a pak ještě do vlaku. U jeskyň byly davy Indů a všudypřítomní makakové. Zde obzvlášť drzí. Do jeskyně vedla dlouhá schodiště. Dole byla hromada písku s prosbou o vynesení kbelíku nahoru, tak jsem jeden vzal. Podél obří lesknoucí se sochy jsem doručil písek do svatyně a pokračoval dále do útrob jeskyně. Všude byla spousta lidí. Vnitřek na mě moc velký dojem neudělal, jeskyně v Ipohu byly lepší. Cestou zpět jsem si prošel další čtvrti a zdržel se opět v historickém centru. Tentokrát běhěm soumraku, s nasvcenou řekou a fontánami v ní.  

31.3.2018, den 74
Kuala Lumpur

Dopoledne lilo a lilo. A potom pršelo. Zvládl jsem leda tka dojít na oběd. U sousedního stolu jedla skupina bezrukých, kteří s pozoruhodnou šikovností jedli nohama a dokonce jimi i ovládali mobil. Odpoledne jsem si prošel indickou čvrť a odtud pokračoval k významnému čínskému chrámu. Poloha nebyla úplně přátelská chodcům. Brodil jsem se blátem staveniště a pak pokračoval kus po dálnici. Ale chrám byl vcelku pěkný. Po návratu jsem před hostelem pozoroval čínský průvod neznáměho účelu. Večer v hostelu jsem potkal ĺránce, což se vzhledem k zítřejšímu odletu do této země docela hodilo. Dostal jsem pár dobrých rad. Ještě později jsem poseděl s pár dalšími lidmi. Mimo jiné s Malajcem, co se snažil naučit rusky.
 
1.4.2018, den 75
Kuala Lumpur

Sbalil jsem si všechno a šel do města zařídit poslední věci. Najít bankomat, vyměnit nějaké peníze do Střední Asie, vytisknout něco. Zdálo se to vcelku jednoduché, ovšem neuvědomil jsem si, že je neděle. To znamená, že všichni Bangladéšani, kteří tvoří značnou část blízké čtvrti, mají volno. Každá z mých aktivit tedy zahrnovala dlouhé fronty a prodírání davy. Po obědě jsem si vyzvedl věci a autobusem odjel na letiště. Vše proběhlo překvapivě snadno a večer jsem odletěl směr Teherán.

od 2.4.2018, den 76 a dále
Viz ĺrán