Uzbekistán

Fotky: https://www.dropbox.com/sh/ex5vswa8w2fcxyd/AACI7-ip3yIcvfQp4As9JxC5a?dl=0

do 20.4.2018
Viz Turkmnistán

21.4.2018, den 95
Kuňja Urgenč-Nukus

Ráno cesta na hranici Uzbekistánu. Kilometr před přechodem je plot. Lidi zde vykládají náklaďáky a odvážejí ledničky a vše další na rudlu. Podivné. Jakési babičce jsem pomohl s balíkem. U přechodu byla dlouhá fronta. Mě ovšem vzali rovnou. Mírná kontrola, hlavně byli zvědaví na obsah lékárničky. Pár pasových kontrol a pak půl kilometru do Uzbekistánu. Další kontroly, opět léky a párkrát pas. Celkem osmkrát. Pak jsem se ocitl v Uzbekistánu, konkrétně v republice Karakalpakstán. Byla tu je rozbitá silnice a jinak nic. Po kilometru se objevilo auto. To mě odvezlo do mého cíle, města Nukus. V hostelu jsem se ubytoval v jurtě na dvorku. Nejprve jsem si vyměnil peníze a pak prošel bazar. Stále to tu má atmosféru Hedvábné stezky. Potom jsem navštívil zdejší proslulé muzeum. Největší galerii sovětských (převážně zakázaných) umělců. Večer jsem se v hostelu bavil se svými spolubydlícími, italskými cyklisty.

22.4.2018, den 96
Nukus-Mujnak

Maršrutkou jsem odjel na stanoviště aut do sousedního města Kungrad. Kupodivu tam vedla pohodlná dálnice. Tam jsem si na dalším stanovišti domluvil ubytování ve svém cíli, městečku Mujnak. Dojel jsem na místo a hned dostal oběd. Pak jsem vyrazil do ulic. Místem, které bývalo významným rybářským přístavem, se proháněl prach z vyschlého dna Aralského jezera, dnes 150 kilometrů vzdáleného. Písek, domky, krávy. Muzeum bylo v rekonstrukci, takže jsem pokračoval k bývalému pobřeží, kde je dnes hřbitov lodí. Několik jich tu leží v písku, mezi pasoucími se kravami. Mezi zrezlými rybářskými bárkami i většími loďmi jsem strávil dost času. Pak jsem navštívil ruiny bývalé továrny na rybí konzervy.

23.4.2018, den 97
Mujnak-Chiva

Ráno opět maršrutka, k autobusu. Ten mě odvezl zpět do Nukusu. Odtud zas maršrutka a pak autem do jakéhosi města, kde jsem přesedl na další do Urgenče. Odtud mělo být snadné pokračovat do mého cíle, prastarého města Chiva. Úplně to nevyšlo. Na silnicích byla spousta uzavírek kvůli zítřejší návštěvě turkmenského prezidenta. Nějaký čas jsem řešil jak se tam dostat a musel si nakonec připlatit za cestu objížďkou. Nakonec se mi podařilo dostat do hostelu. Zjistil jsem, že tu zítra bude vše zavřené, takže jsem si objednal výlet k pevnostem v poušti. Podvečer jsem si zašel do centra. Tam je prastaré centrum starého města Hedvábné stezky behnané zachovalými hradbami. Prošel jsem si při stmvaání uličky lemované minarety a za deště se vrátil zpět.
 
24.4.2018, den 98
Chiva

Na výlet jsem jel se spolubydcím Kazachem. Čekali jsme a čekali. Řidič měl problémy se sem dostat. Pak přijel a my vyrazili. Jeli jsme objížďkou, řidič se pořád ptal místních na průjezdné cesty a stále někam volal.

Pršelo. Nadával na silnici a chvíli to vypadalo, že pojedeme přes Amudarju přívozem. Nakonec se ale podařilo vše objet a my pokračovali do pouště. Počasí se zlepšilo, vysvitlo sluníčko a my dojeli k první z pevností. Stála na kopci a byla postavena z hlíny, takže ji potkal podobný osud jako každý hrad z písku, eroze ji pomalu odnášela. Kousek vedle byla další a vedle ní spousta velbloudů. Pak jsme odjeli k další, ta byla v ještě horším stavu. Nakonec jsme se podívali na třetí, která byla částečně opravena, ale vypadala naopak až moc uměle. Do Chivy jsme se vrátili večer. V hostelu jsem potkal Australanku, se kterou jsme zašli na večeři.

25.4.2018, den 99
Chiva

Cestou do města jsem se zastavil v rezervační kanceláři a koupil si na zítra jízdenku na vlak do Samarkandu. Potom jsem se prošel podél hradeb a uličkami centra, kde dnes stálo mnoho stánků. Bylo tu docela dost turistů, ale takřka výhradně místních. Koupil jsem si společnou vstupenku do místních atrakcí, hlavně muzeí v různých madrasách. Budovy byly pěkné, muzea převážně dost hrozná. K tomu mešity a další. Odpoledne jsem navštívil pevnost a vyhlídku z ní. Podvečer jsem na hradbách opět potkal Australanku. Prošli jsme si večerní uličky, navečeřeli se a vrátili do hostelu.

26.4.2018, den 100
Chiva-Urgenč

Dnes opět do centra. Navštívil jsem zbývající muzea a další atrakce, včetně vysokého minaretu. Podvečer jsem si vyzvedl batoh a odjel sdíleným taxi do sousedního Urgenče na nádraží. Vstup do budovy a následně ke vlaku vyžadoval řadu prohlídek - jízdenky, pasu, zavazadel. Někdy mě ovšem nechali projít rámem i se všemi věcmi, asi nevypadám nebezpečně. Vlak příjel skoro načas, ač už měl za sebou skoro 2000 kilometrů. Odjezd byl bezproblémový, průvodčí rozdali povlečení a mohl jsem jít spát.

27.4.2018, den 101
Samarkand

Ráno jsem si od prodejce ve vlaku koupil pirožky. Potom jsme přijeli do Samarkandu. Našel jsem autobus do centra a našel svůj hostel. Pak jsem vyrazil do města. Prohlédl jsem si zvenku mauzoleum Tamerlána a potom lehce největší atrakci města, Registán. To je místo tvořené třemi perfektně opravenými madrasami. Všude byly davy místních turistů, cizinců málo. Došel jsem na bazar, který jsem si důkladně prohlédl a dal si plov k obědu. Pak jsem se vrátil k mauzoleu a prohlédl si ho i zevnitř. Prošel jsem si pár parků. Vše určené pro turisty, tedy památky a parky je obehnáno zdí, aby turisti neviděli místa, kde žijí místní obyvatelé. Projít se dá často jen malou brankou. Navštvil jsem hřbitov a řadu dalších mauzoleí. Večer jsem si prohlédl pár mešit a opět registán a dal si šašlik k večeři.
 
28.4.2018, den 102
Samarkand

Zašel jsem do banky vyměnit nějaké peníze a pak se přes řadu nepříliš zajmavých parků vrátil do centra. Na bazaru jsem se naobědval a pak si prohlédl sousední mešitu. Strávil jsem tam dost času, stejně jako poté v Registánu. Je docela rozsáhlý, plný všelijakých místností a místnůstek, dnes často se spoustou prodejců suvenýrů. Stavba je to ovšem ohromující. Se setměním jsem si opět prohlédl Timurovo mauzoleum, tentokrát za jiného světla.

29.4.2018, den 103
Samarkand-Šachrizabz

Koupil jsem si jzdenku na vlak za pár dní a poté se vydal na stanoviště sdílených taxi do mé další destinace, Šachrizabzu, Tamerlánova rodiště. Odjezd chvíli trval, z jakéhosi důvodu jsem musel postupně vyměnit několik aut. Po příjezdu do cíle mi spucestující našel hotel. Vypadal pěkně, zvlášť na svou cenu. Pak jsem šel ven. Stavby jsou tu mnohem méně zachovalé než v Samarkandu (kde jsou výrazně dostavěné). Kolem ruin je rozsáhlý park. Mnohem větší, než jsem čekal. Na mé mapě byly domy a ulice. To v nedávné době zbourali a rozšířili park. U něj jsou částečně bnovené hradny, bazar, mešity, mauzolea i madrasa s muzeem. A město zase za zdí. Opět tu byli velice přátelští lidé, kteří si se mnou chtěli povídat. S večerem s otevřením lunaparku park konečně ožil.

30.4.2018, den 104
Šachrizabz-Buchara

Opět přesun několika auty do mé konečné destinace, Buchary. Je docela daleko, takže jsem přijel až pozdě odpoledne. Ubytoval jsem se ve svém hostelu, kousíček od centra. Majitel byl extrémně milý. Pak jsem vyrazil do ulic. Obytnou čtvrť tady od turistické části neodděluje zeď, nýbrž jen plot polepený fotkou zdi. Najedl jsem se v čajovně a prošel se podél pevnosti. Pak jsem pokračoval kolem mnohých mešit, minaretů a madras. Na mnoha místech byli pouliční hudebníci. Během dne jsem zaregistroval jak řada uklízeček drhne mopem cyklostezku, další lidi leští pouliční lampy a jinde malovali zebry na silnici. Všude byla policie. Potkal jsem kohosi z galerie fotografií, kdo mi nabídl umístění mé fotky. A dozvěděl jsem se, že zítra bude vše zavřené, pro změnu kvůli návštěvě prezidenta. Když jsem začal všude vidět tuecké vlajky, bylo jasné, že bude mít na návštěvě Erdogana. Se setměním jsem se podíval na výhledy na staré stavby ze střešní restaurace.

1.5.2018, den 105
Buchara

Dopoledne jsem zjistil, že cesta do města nebude zcela přímočará. Branka skrz plot byla zamčena. Musel jsem tedy do centra dojít oklikou klikatými uličkami. V centru se vyskytovala hlavně policie a mnoho míst bylo uzavřeno. Navštívil jsem muzeum zásobování vodou a pak došel na bazar. Další zastávkou byla pevnost, která byla obydlená po 1500 let, než město dobyli Bolševici. Přesto jsem tam strávil docela dost času. Pak jsem si prošel další uličky a mešity. 

2.5.2018, den 106
Buchara

Autobusem jsem dojel kousek za město, kde se nacházel letní palác Emíra. Byl velice zdobný a v úplně jiném stylu než zbytek města. Po návratu jsem opět vyrazil do uliček. Zde jsem narazil na synagogu a pak na tradiční čajovnu, kde jsem se naobědval. Odpoledne jsem se zastavi v galerii fotografií abych jim dal pár svých. Prošel jsem si večerní město a vrátil se do hostelu. Odtud mě odvezli daleko za město, na nádraží. Mířil jsem nočním vlakem do hlavního města, Taškentu.

3.5.2018, den 107
Taškent

Přijeli jsme na jiné nádraž než jsem čekal, takže bylo třeba vymyslet, jak se odtud dostat k mému hostelu. Nakonec jsem našel správný autobus a podařilo se to. Hostel byl opravdu pěkný. Vyrazil jsem do města. V něm se toho moc historického nezachovalo, většina byla kdysi pobořena zemětřesením. Parky, široké ulice, tak jak to Rusvé stavěli všude. Prohlédl jsem si památník Tamerlána a zašel na plov, uzbecké národní jídlo. Tento rýžový pokrm se tam míchal v obrovských kotlích. Zase tu bylo mnoho ulic uzavřeno, prý se připravovali na oslavy devátého května. V metru mě zaujaly výpravčí s píšťalkou a plácačkou. Navštívil jsem pár dalších parků s typickými sovětskými betonovými stavbami.

4.5.2018, den 108
Taškent

Dnes jsem navštívil bazar ve starší části města. Je opravdu obrovský. Důkadně jsem si ho prohlédl a prošel. Další zastávkou byla sousední mešita a madrasa. Pokračovala cesta starým městem. To určitě není to, co známe z Evropy. Nic zajímavého. Došel jsem do komplexu, kde je vystaven jeden z nejstarších Koránů na světě. Pak jsem navštívil další část města, kde jsem si prohlédl hlavní nádraží a katedrálu. Po návratu jsem se večer v hostelu bavil se spolubydlícími, Kazaškami a podivným Američanem. 

5.5.2018, den 109
Taškent-Chudžand

Poklidná snídaně a potom odchod. Metro a pak autobus. Na zastávku, kde se mi ve změti dopravních prostředků podařilo najít místo, odkud odjíždí můj autobus. Tím jsem dojel na hranici s Tádžikistánem. Její přechod byl docela bezproblémový. Na uzbecké straně mě pohraničník požádal o peníze. Když jsem mu oznámil, že tohle v plánu nemám, jen se smutně zatvářil. Na druhé straně byli tádžičt vojáci v maskovacích uniformách, ve kterých by se perfektně schovali v louce s pampeliškami. Pak mě čekala banda taxikářů. Když zjistili, že umím rusky a vím, jak se tu věci mají, pochopili, že nemá cenu na mě něco zkoušet. Dojeli jsme do vesnice, kde jsem měl přestoupit na maršrutku. Místo toho tu bylo jen obyčejné auto. Přesto se nás do něj věšlo devět lidí a několik slepic. Když se to povedlo, řidič zjistil, že chybí určitá drobnost. Vyběhl tedy do dáli a vrátil se s petkou benzínu. Pak jsme dojeli do města Chudžand. Maršrutkou jsem dojel do centra, přes řeku Syrdarju s neuvěřiteně čistou vodou. Cestou k hostelu mě kdosi pozval na čaj, všem brzy se to změnilo spíš v žádost o darování peněz. Po ubytování jsem si lehce prošel ulice, pokusil se najít funkční bankomat a podobně.

od 6.5.2018, den 110 a dále
Viz Tádžikistán