Kyrgyzstán

Fotky: https://www.dropbox.com/sh/2wmzn47bllezwad/AAAlrNAPtSYzadUwVGTf-_Hua?dl=0

do 26.5.2018
Viz Tádžikistán

27.5.2018, den 131
Murgab-Oš

Od rána jsem řešil svou dopravu. V hotelu nic nového, takže jsem šel na stanoviště na bazaru. Nějaký řidič tam byl, domluvil jsem se s ním, kde budu. Mezitím jsem si prošel zdejší pozoruhodný bazar postavený celý z transportních kontejnerů. Pak jsem chodil mezi zdejšími domky. Celkově velmi nehostinné místo. Po návratu do hotelu jsem se dozvěděl o tom, že řidič volal a mám jít za ním do bazaru. Takže kolečko znovu, bez výsledku. Aspoň jsem mu dal své číslo. Před polednem mi k velkému překvapení zavolal, že sehnal čtyři další lidi a můžeme jet. Vyrazili jsme po mnohem lepší silnici než včera vstříc nejvyššímu bodu trasy, 4600 metrů. Potom k dalšímu průsmyku, kde je hranice s Kyrgyzstánem. Po absolvování pasových kontrol jsme pokračovali z kopce po čím dál lepších silnicích. Po setmění jsme skončili v Oši, druhém největším městě Kyrgyzstánu. Přišla bouřka a my čtyři turisti se ubytovali v hostelu.

28.5.2018, den 132
Oš

Když jsem přišel na snídani, objevil jsem cedulku, že se o Ramadánu nekoná. Potom jsem šel do města. První úkol, najít funkční bankomat, se ukázal ne zcela snadným. Potom jsem šel na bazar. Je jedním z největších ve Střední Asii. A přestože byl dneska částečně zavřený, strávil jsem tam dost času. K obědu jsem měl zdejší proslulý plov. Následně jsem si koupil letenku na zítřejší ccestu do Biškeku a pokračoval v prohlídce bazaru. Odpoledne jsem šel na kopec tyčící se nad centrm města. Jmenuje se Šaamounův trůn. Kvůli tomu, že se tam podle legendy kdysi pomodlil Mohamed, se z něj stalo poutní místo. Jeskyně a průrvy ve skále mají údajně léčivé  jiné schopnsti. V největš z nich je muzeum. A z vrcholu je pěkný výýhled na město. Pak už jsem se jen vráti do hostelu.
 
29.5.2018, den 133
Oš-Taraz

Brzy rán jsem si sbai poslední věci a šel na ulici čekat na maršrutku na letiště. To bylo malinké. Čekal mě let přes zasněžené špičaté vrcholky kyrgyzských hor. V Biškeku jsem dojel do centra, naobědval se a pokračoval maršrutkou do kazašského Tarazu. Na hranici byli neobvykle zvědaví a dlouho se vyptávali. V Tarazu už jsem jen dojel do centra, prošel park a ubytoval se. Podvečer jsem se prošel nepříliš zajímavými ulicemi a zašel na šašlik na večeři.

od 30.5.2018, den 134 a dále
Viz Kazachstán
 
do 9.7.2018
Viz Kazachstán

10.7.2018, den 175
Almaty-Biškek

Se zpožděním jsme dojeli do Almaty. Trolejbus z nádraží asi nejel, vše je rozkopané. Došel jsem kamsi na autobus a dojel do cestovky, kde jsem si objednal výlet na konec měsíce, kdy se sem opět vrátím. Dalším nekonečně dlouho v zácpách popojíždícím autobusem na autobusové nádraží. Odtud maršrutkou směr Biškek.

Na hranici vystoupit, vzít zavazadla, dojít na hraniční kontrolu, pak na druhou. Tady mě dostihlo, že už jsem asi 28 hodin nestihl jíst. S vypětím sil jsem prošel hranice a čekal na maršrutku. Dojedl jsem zbytek svých zásob a pak se maršrutka skutečně ukázala. Už jsem v to nedoufal, loni to nevyšlo. V Biškeku jsem došel do hostelu, trochu se poinformoval a vyrazil ven se pořádně najíst.

11.7.2018, den 176
Biškek

Ráno jsem došel kousek od hostelu do jídelny, kde jsem se měl sejít s maminkou a Anežkou, které mě tu měly navštívit. Posnídal jsem a pak přišly. Ubytovaly se na hostelu a poté jsem si šli projít bazar. Pak jsme došli do obchodního domu zkouknout suvenýry. Pokračovali jsme přes parky a v jednom si zahráli ping pong. Odpoledne jsme se naobědvali a pak si odpočinuli v hostelu.

12.7.2018, den 177
Biškek

Na dnešek jsme měli objednanou dopravu do hor. Do národního parku Ala Arča. Od parkoviště jsme strmě stoupali údolím. Objevily se pěkné výhledy. Došli jsme k vodopádu a pokračovali dále. V tom přišla bouřka, což zde ve skalách není úplně ideální. Sešli jsme se schovat o něco níž a přečkat déšť. Tam jsme potkali Čecha na výletě s Kyrgyzy. Dal nám pár rad a mezitím přestalo pršet. Rozhodli jsme se vrátit. Cestou dolů zase vyšlo sluníčko, ovšem dole, když jsme došli k auto, opět začal slejvák, takže jsme se vrátili do Biškeku.
 
13.7.2018, den 178
Biškek-Karakol

Z autobusového nádraží jsme odjeli do nedaleké vesnice a odtud taxíkem k věži Burana. Tento minaret je nejzachovalejší stavbou kdysi významného města. Z něj nezbylo skoro nic. Vylezli jsme na věž a prohlédli si z ní okolní krajinu. Potom jsme maršrutkou pokračovali dále na východ. K jezeru Issyk Kul a kolem něj k městu Karakol. Cestou jsem si zahrál šachy s francouzským spolucestujícím. Netrvalo dlouho, než jsem prohrál. Po podvečerním příjezdu jsme došli k našemu ubytování, skupině městských jurt a šli si najít něco k večeři. To se ukázalo jako ne zcela snadné, skoro všude měli zavřeno.

14.7.2018, den 179
Karakol

Ráno pršelo. Když přestalo, navštívili jsme infocentrum a pak si šli najít nové ubytování. Tohle nebylo špatné, ale z hlediska turistických informací a jakéhokoli zájmu o hosty to byla bída. Našli jsme pěkný hostel a odnesli si sem batohy. Získali jsme informace o třídenní túře v okolních horách. Pak jsme navštívili trh, mešitu a katedrálu a nakonec ze snad jakéhokoli úhlu pohledu katastrofální zoo. Po městě jsou rozeseté staré ruské dřevěné domky a pár parků.

15.7.2018, den 180
Karakol

Brzy ráno jsme odjeli maršrutkou na dobytčí trh. Vystoupili jsme na velke rozblácené ploše s davy lidí a zvířat. Nejprve jsme prošli sekcí ovcí, v další části byly krávy a dále koně. Vše v obrovském množství, nakupovalo se a prodávalo. Potom jsme se vrátili do centra města a přestoupili na jinou maršrutku, kterou jsme jeli podél břehu jezera Issyk Kul až k vesnici, u které se konal festival nomádů. Nejprve se konala taneční a hudební představení. Potom následovala stavba jurty na čas a oběd. Odpoledne začalo představením gymnastiky se střelbou z luku a následovala hlavní část, hry na koních. Mezi ně patřila mimo jiné lukostřelba za jízdy a hlavní hřeb dne, kokboru, hra při které se účastníci snaží dát gól mtrvou kozou či ovcí. Po skončení jsme se maršrutkou vrátili do Karakolu.  

16.7.2018, den 181
Karakol-Sirota

Taxíkem jsme odjeli k bráně národního parku. Odtud jsme pokračovali po cestě vzhůru údolím. Stále jsme mírně stoupali, až do okamžiku, kdy jsme odbočili do svahu kopce a vylezli strmě až k jurtovému táboru, kde jsme měli rezervované přespání.

17.7.2018, den 182
Sirota-Altyn Arašan

Ráno jsem se kousek vrátil, abych si vyfotil výhled na protější údolí. Pak jsme vyrazili dále vzhůru do hor. Podél potoka jsme vylezli k jezeru Ala Kul. Přeháněla se přes něj mlha, takže chvílemi nebylo vůbec vidět. Stoupali jsme dále sutí směrem ke stejnojmennému průsmyku. Před vrcholem se počasí ještě zhoršilo. Přišla bouřka a s ní i silný vítr a krupobití. To však brzy přestalo a my se ocitli v průsmyku ve výšce 3900 metrů nad mořem, s výhledem na skoro všechny strany. Cesta na druhou stranu začala velmi strmě, navíc byla po kroupách mokrá a kluzká. Pak se údolí srovnalo a my pokračovali po loukách mezi jurtovými tábory. Ke konci cesta pokračovala brodem přes řeku. My pokračovali po stejné straně, což se ukázalo jako nedobré rozhodnutí. Prodírali jsme se křovím a hustým lesem. Nakonec jsme ale došli dolů do dalšího údolí, kde nám zbýval už jen kousek po blátivé cestě. Došli jsme k penzionu s horkými prameny, kde jsme se ubytovali a vykoupali.

18.7.2018, den 183
Altyn Arašan-Karakol

Pěšky jsme pozvolna klesali dolů podél řeky. Bylo pěkné počasí. Došli jsme k silnici, odkud nás maršrutka odvezla do Karakolu. Naobědvali jsme se a obešli infocentra. V jednom jsme si na zítra zarezervovali výlet na koních. Zbytek dne byl spíše odpočinkový.

19.7.2018, den 184
Karakol

Vyzvedl nás taxík a odvezl za město, kde na nás už čekali dva průvodci s koňmi. Vyrazili jsme do hor. Nejprve zvolna, poté čím dál strměji. Objevily se výhledy do okolí. Jeli jsme výše a výše. Zastavili jsme u chýše pastevce na chléb a smetanu. A pak pokračovali nahoru. Celkem o 1400 metrů nad údolí. Svahy byly velmi strmé, až nebezpečně. Místy bylo lepší jít pěšky. Dorazili jsme do nejvyššího bodu a pak se otočili. Jeli jsme dolů. Část pěšky velice strmou stezkou, abychom ušetřili čas. Zkušení průvodci ovšem i zde jeli na koni. Unavení jsme večer dojeli k silnici. Taxikář nás dovezl do restaurace specializované na šašliky, kde jsme se navečeřeli.

20.7.2018, den 185
Karakol

Dnes následoval odpočinkový den. Dojeli jsme do údolí Džeti Oguz. Zde se nachází několik skalních formací. Červené skály vystupující z jasně zeleného lesa vypadají docela zajímavě. Prošli jsme se kousek údolím k loukám, na kterých stála spousta jurt. Pak jsme se vrátili a odjeli zpět do Karakolu.

21.7.2018, den 186
Karakol-Kočkor

Došli jsme na autobusové nádraží, našli maršrutku do naší další destinace, města Kočkor, a počkali až se naplní. Po čtyřech hodinác jízdy jsme byli na místě. Bylo tu mnohem tepleji než v Karakolu. Ubytovali jsme se v hostelu a navštívili několich cestovek, abychom si vybrali náš plánovaný výlet na koních. Poptali jsme se v několika a zašli na oběd, abych si rozmysleli náš výběr. Zvolili jsme nakonec jednu z nabídek na třídenní cestu na koích k jezeru Song Kul. Pak jsme si prošli město a stavili se k řece. Večeře od bábušky v hostelu se trochu zdržela, protože na nás pozapomněla.

22.7.2018, den 187
Kočkor-Song Kul

Autem nás odvezli k výchozímu bodu. Spolu s námi jela ještě jedna turistka z Bahrajnu. Dostali jsme koně a průvodce a vyrazili. Problém byl v tom, že naše spolucestující stále plně vytěžovala našeho průvodce, který pak neměl čas na nic jiného. A bez přestání se fotila. Stoupali jsme do hor, kde jsme se v jednom z jurtových táborů naobědvali. Pak jsme pokračovali přes hory do údolí, ve kterém byly jurty, kde jsme přespali.

23.7.2018, den 188
Kočkor-Song Kul

Dnes jsme pokračovali vzhůru, až do kamenitého průsmyku. Byl z něj pěkný výhled, stála tu spousta turistů, někteří z nich pěší. Odtud jsme sestoupali k jezeru, naobědvali se, a pokračovali kus po jeho břehu, až k jurtám na přespání. Cestou tam naše spolucestující ztratila důvěru ve svého koně a zůstala kdesi na břehu jezera. Nakonec se pro ni musel průvodce ještě s pár přáteli vrátit.

24.7.2018, den 189
Song Kul

Podél jezera jsme dojeli k velikému jurtovému táboru. Po obědě náš výlet skončil. Nebylo tu moc co dělat. Navzdory silnému větru jsme se odpoledne prošli po kolí. Všude jsou pastviny, koně, krávy a jurty.

25.7.2018, den 190
Song Kul-Kočkor

Po ránu začal další nomádský festival. Nejprve byla opět hudební a taneční vystoupení. Pak program pokračoval ukázkou přípravy jakéhosi smaženého těsta a potom výrobou koberců. Stavba jurty nebyla nic moc, jurta už byla rozestavěná a stavba pokračovala pomalu. Následoval poněkud chaotický oběd a pak přišel vrchol dne, koňské hry. Nejprve veřejně zabili kozu a pak začali hrát kokboru. Po skončení hry proběhly zápasy na koních a soutěž ve sběru malých předmětů ze země za jízdy. Pak se opět pokračovalo s kozou, až do okamžiku, kde se nějak neshodli a nenechali toho. Začali raději závodit pod horami. Chvíli poté pro nás přijel náš odvoz a my odjeli zpět do Kočkoru.

26.7.2018, den 191
Kočkor-Biškek

Po snídani jsme šli na maršrutku, která nás odvezla do Biškeku. Ubytovali jsme se v hostelu a naobědvali se. Většinu odpoledne jsme strávili na bazaru. Nakoupil různé místní speciality a prošli řadu různých sekcí, i kouty, o kterých jsem dosud netušil.

27.7.2018, den 192
Biškek-Almaty

Brzy ráno jsem vyprovodil maminku s Anežkou na maršrutku na letiště. Pak jsem se nasnídal a v klidu sbalil. Čekala mě cesta maršrutkou do Almaty. Přechod hranice byl bezproblémový. Trolejbusem jsem odjel do centra, ubytoval se a večer si prošel okolní ulice.

od 28.7.2018, den 193 a dále
Viz Kazachstán