Kazachstán

Fotky: https://www.dropbox.com/sh/kqsjw6efy5n7n46/AACIqJtMdu4hiCvUnCXys6Twa?dl=0

do 28.5.2018
Viz Kyrgyzstán

29.5.2018, den 133
Oš-Taraz

Brzy rán jsem si sbai poslední věci a šel na ulici čekat na maršrutku na letiště. To bylo malinké. Čekal mě let přes zasněžené špičaté vrcholky kyrgyzských hor. V Biškeku jsem dojel do centra, naobědval se a pokračoval maršrutkou do kazašského Tarazu. Na hranici byli neobvykle zvědaví a dlouho se vyptávali. V Tarazu už jsem jen dojel do centra, prošel park a ubytoval se. Podvečer jsem se prošel nepříliš zajímavými ulicemi a zašel na šašlik na večeři.

30.5.2018, den 134
Taraz

Dnes jsem se šel podívat na atrakce tohoto města. Jako v jiných rusy postavených městech tu jsou hlavně velké parky a široké ulice. Zbylo zde ovšem i něco z dřívějších dob. Nejprve jsem navštívil dvojici malých mauzoleí a potom i muzeum a vykopávky starého města. A potom ještě jedno muzeum. Následovala večeře, vyzvednutí zavazadel a pěší cesta na nádraží. Tam jsem potkal ukecaného Kazacha, se kterým jsem si důkladně procvičil ruštinu. Poté přijel můj vlak, kterým jsem jel do města Turkestán.

31.5.2018, den 135
Turkestán

V Turkestánu jsem byl brzy ráno. Vyrazil jsem pomalu směrem k centru. Město pomalu ožívalo, včetně bazaru. Na něm jsem posnídal samsy. Pak jsem pokračoval ke zbytkům starého města. Těm dominuje obří mauzeoleum místního svatého, které dal postavit Tamerlán. Kolem bylo pár menších mauzoleí, podzemní posvátnáý pramen, nadzemní a podzemní mešita a stará lázeň. K tomu spousta různých vykopávek. Prohlídkou tohoto všeho jsem strávil většinu dne. Taky tu byla dvě muzea, ovšem s popisky jen v kazaštině. Cestou zpět na nádraží jsem nakoupil zásoby na cestu, protože mě čekalo 38 hodin ve vlaku. Na nádraží jsem se navečeřel. Pak už na slunné nástupiště plné oblaků kouře ze šašliků přijel můj vlak. Ve vlaku se střídala řada prodejců všeho možného. Nejen jídla, ale i holících strojků, dětského oblečení či šroubováků. 
 
1.6.2018, den 136
Turkestán-Aktau

Nebylo třeba spěchat se vstáváním. Měl jsem na to celý den, který jsem strávil zejména četbou. Výhled z okna byl jednotvárný. Stejně jako včera stále jen placatá step. Výjimečně vesnice nebo velbloud. Až do setmění.

2.6.2018, den 137
Aktau

I dnes rán vypadala step podobně. Ovšem v dáli se objevily zajímavé skalní útvary. Pak jsme dojeli na konečnou. Chvíli mi trvalo najít nádraží, vypadalo to, že jsme zastavili kdesi na trase. Na místě jsem se nasnídal a odjel autobusem do Aktau, města na břehu Kaspického moře. Došel jsem k bytu svého couchsurfingového hostitele. Byl v práci, ale nechal mi tam schovaný klíč. Osprchoval jsem se a počkal na jeho návrat. Když jsme se sešli, zavolal do přístavu, aby si ověřil, kdy pluje příští trajekt do Ázerbajdžánu.

Ukázalo se, že mám veliké štěstí a měla by vyplout již zítra. Zajeli jsme na oběd. Jídlo mě tu stálo asi desetkrát víc, než jsem byl v Kazachstánu zvyklý. Něco takového jsem mohl čekat, když jsme tam jeli Lexusem. Celé město, ač vypadá jako jedno velké panelové sídliště, je díky ropnému průmyslu vcelku bohaté. Potom jsem zůstal v centru a prošel si promenádu podél moře. Byla tam dost zima, hlavně kvůli větru. Navíc tu dneska prý je asi o patnáct stupňů méně než je obvyklé. Pak jsem se vrátil a večer jsme se bavili o cestování.
 
3.6.2018, den 138
Aktau

Ráno mě můj hostitel odvezl ke kanceláři trajektu, kde jsme se rozloučili. Po chvíli čekání otevřeli a já si koupil lístek. Na základě všech doporučení jsem si pak nakoupil jídlo. Posnídal jsem v kavárně a šel na zastávku počkat na autobus do přístavu. Když po více než hodině nic nepřijelo, využil jsem taxi. Jel jsem s Gruzínem, kderý mě celou cestu naváděl, abych vychvaloval různé aspekty jeho země. V přístavu jsem zjistil, že trajekt vyplouvá ne ve dvě, nýbrž až v osm. Nicméně čekárna byla příjemným místem. Podvečer proběhla pasová kontrola a nástup na loď. Ta byla značným překvapením, navzdory všem negativním popisům byla pravdu pěkná a pohodlná, včetně dobrého jídla v ceně. Během nástupu se ukázalo, že jsem jediným, kdo se dorozumí jak s posádkou, tak s turisty na palubě, čehož se pak často využívalo. Při večeři jsme se se spolucestujícími bavili o našich zážitcích v Amazonii i dalšíh cestách. Po západu slunce jsme vypluli.

4.6.2018, den 139
Aktau-Elet

Celý den jsme pluli. V poklidu jsem si zpracovával fotky a občas se prošel po palubě. Mezitím jíst a pít čaj. Udájně v noci doplujeme do Ázerbajdžánu.

5.6.2018, den 140
Aktau-Elet

Brzy ráno jsme zakotvili, na dohled od břehu. Při snídani se zdálo, že po obědě doplujeme. Nic se však nestalo. Čekali jsme na uvolnění přístavu. Krásný nový přístav si tu postavili, jen lodě se tam nevejdou. Když se už řešila zítřejší snídaně, dostali jsme informaci, že se máme před večeří sbalit. Ovšem i poté se nic nedělo. Vystoupili jsme až za tmy. Pak hodina čekání na pasy, které jsme při nástupu odevdávali. Další hodina čekání na razítko. Pak projít mezi parkovišti a kolejemi a rozhodnout se, co zde. Dva jsme chtěli přespat zde, dva chtěli do Baku. Nakonec jsme našeli vcelku levné taxi a vyrazili 70 kilometrů do Baku.

od 6.6.2018, den 141 a dále
Viz Ázerbajdžán
 
do 7.7.2018
Viz Rusko

8.7.2018, den 173
Astana

Po půlnoci jsme přijeli na hranici. Všechny formality byly bezproblémové, ani jsem se nemusel hnout ze svého lehátka. V poledne jsme přijeli do Astany, hlavního města Kazachstánu. Čekala mě dlouhá cesta sídlišti do jeho nové části. Ubytoval jsem se, odpočinul a pak vyrazil. Celá tato čtvrť byla postavena po vyhlášené nezávislosti. Prezident se tu pokusil o jakési supermoderní město, s mírným úspěchem. Jsou tu mrakodrapy, všemožné architektonicky zajímavé stavby, ale pěšky to není nic moc. Všechny vzdálenosti jsou dost velké. S přicházejícím večerním světlem bylo město o trochu zajímavější.

9.7.2018, den 174
Astana

Dopoledne zase do ulic. Daleko k prezidentskému paláci s okolím jak ze sci-fi. Pak přes řeku do parku s jakousi rzpadající se pyramidou. Za ní byly fontány a různé stavby všech druhů. Pak jsem autobusem přejel k dalším pozoruhodným stavbám a nakonec vyšel na vyhlídku přes centru nového města. Pak jen rychle na vlak. Tento spoj do Almaty je kazašskou pýchou, ale nijak mě tento ve Španělsku vyrobený vlak nenadchnul, není moc praktický, všude málo místa.
 
10.7.2018, den 175
Almaty-Biškek

Se zpožděním jsme dojeli do Almaty. Trolejbus z nádraží asi nejel, vše je rozkopané. Došel jsem kamsi na autobus a dojel do cestovky, kde jsem si objednal výlet na konec měsíce, kdy se sem opět vrátím. Dalším nekonečně dlouho v zácpách popojíždícím autobusem na autobusové nádraží. Odtud maršrutkou směr Biškek. Na hranici vystoupit, vzít zavazadla, dojít na hraniční kontrolu, pak na druhou. Tady mě dostihlo, že už jsem asi 28 hodin nestihl jíst. S vypětím sil jsem prošel hranice a čekal na maršrutku. Dojedl jsem zbytek svých zásob a pak se maršrutka skutečně ukázala. Už jsem v to nedoufal, loni to nevyšlo. V Biškeku jsem došel do hostelu, trochu se poinformoval a vyrazil ven se pořádně najíst.

od 11.7.2018 do 26.7.2018
Viz Kyrgyzstán

27.7.2018, den 192
Biškek-Almaty

Brzy ráno jsem vyprovodil maminku s Anežkou na maršrutku na letiště. Pak jsem se nasnídal a v klidu sbalil. Čekala mě cesta maršrutkou do Almaty. Přechod hranice byl bezproblémový. Trolejbusem jsem odjel do centra, ubytoval se a večer si prošel okolní ulice.

28.7.2018, den 193
Almaty

Ráno jsem došel na místo odjezdu výletu, který jsem si před třemi týdny objednal. Odjezd se zdržel kvůli jakýmsi problémům s autobusem. Pak nás čekaly čtyři hodiny jízdy po převážně mizerných silnicích. Průvodkyně velkou část cesty mluvila o všem možném, co ji napadlo. Po příjezdu do cíle, ke kaňonu Šaryn, začala organizovat jakési stádovité nápady, takže jsem rychle utekl. Šel jsem cestou po dně oranžového kaňonu v polopoušti. Cesta se klikatila mezi barevnými vrstvami skal. Po několika kilometrech se objevila řeka a rekreační oblast. Mnozí se koupali, já měl skvělý plov. Pak jsem vylezl nahoru pro pěkné výhledy na údolí. Následoval návrat k autobusu a dlouhá cesta do Almaty.  

29.7.2018, den 194
Almaty

Metrem jsem dojel na zastávku autobusu do blízkých hor. Bylo velice pěkné počasí, ovšem během cesty vzhůru soustavou tří lanovek se rychle zhoršilo. Objevila se mlha, výhledy zmizely a teplota padala. Nahoře jsem vyrazil kousek do kopců. Začala bouřka a teplota klesla na pět stupňů. Z mlhy se vynořovali prchající lidé v kraťasech a tričku. Otočil jsem se také a vrátil do města.

30.7.2018, den 195
Almaty

Dnes jsem obešel několik opraven notebooků kvůli problémům s klávesnicí. Nakonec jsem to vyřešil koupí klávesnice externí. Jinak jsem jen procházel ulice, které tu jsou večer obzvlášť pěkné. Do noci jsem se pak připravoval na návštěvu Číny.
 
31.7.2018, den 196
Almaty

Původně jsem dnes měl v plánu opět vyrazit do hor, navštívit Velké Almatinské jezero, ale raději jsem se prospal. Dobře jsem udělal, město bylo opět slunečné, ale hory v tmavých mracích. Jel jsem tedy jen na bazar, prošel si pár parků a navštívil mešitu.

1.8.2018, den 197
Almaty

Lehce jsem se prošel, dkoupil zásoby, psal cestopis a zpracovával fotky. Podvečer jsem odjel autobusem do hostelu hned vedle letiště. Malinký modrý domeček stojí hned vedle letištní haly. Večer zde obzvláštnila debata provozovatelky s jedním ubytovaným, který se neměl k zaplacení. Událost pokračovala příchodem pár policistů. Pak jsem šel spát.

2.8.2018, den 198
Almaty-Xi'An

Ráno stačilo pár kroků na letiště. Odtud jsem odlétal do Číny, města Xi'An. Po příletu trvalo docela dlouho najít nějaký bankomat. Najít infocentrum s oblushou mluvící alespoňt trochu anglicky bylo nemožné. Autobusem jsem dojel do centra města a došel do hostelu. Když jsem se ubytoval, už se stmívalo. Vyrazil jsem do úplného centra a prohlédl si nasvícenou zvonovou i bubnovou věž. Poté jsem zamířil do muslimské čtvrti proslavené svým pouličním trhem. Prošel jsem si úzké uličky plné stánku převážně s jídlem, něco ochutnal a úspěšně se vyhýbal řítícím se tuktukům a kolům.

od 3.8.2018, den 199 a dále
Viz Čína