Ázerbajdžán

Fotky: https://www.dropbox.com/sh/lcwka4dxfzfpn14/AABOe0irDIksHfbK4SZs0siFa?dl=0

do 2.6.2018
Viz Kazachstán

3.6.2018, den 138
Aktau

Ráno mě můj hostitel odvezl ke kanceláři trajektu, kde jsme se rozloučili. Po chvíli čekání otevřeli a já si koupil lístek. Na základě všech doporučení jsem si pak nakoupil jídlo. Posnídal jsem v kavárně a šel na zastávku počkat na autobus do přístavu. Když po více než hodině nic nepřijelo, využil jsem taxi. Jel jsem s Gruzínem, kderý mě celou cestu naváděl, abych vychvaloval různé aspekty jeho země. V přístavu jsem zjistil, že trajekt vyplouvá ne ve dvě, nýbrž až v osm. Nicméně čekárna byla příjemným místem. Podvečer proběhla pasová kontrola a nástup na loď. Ta byla značným překvapením, navzdory všem negativním popisům byla pravdu pěkná a pohodlná, včetně dobrého jídla v ceně. Během nástupu se ukázalo, že jsem jediným, kdo se dorozumí jak s posádkou, tak s turisty na palubě, čehož se pak často využívalo. Při večeři jsme se se spolucestujícími bavili o našich zážitcích v Amazonii i dalšíh cestách. Po západu slunce jsme vypluli.

4.6.2018, den 139
Aktau-Elet

Celý den jsme pluli. V poklidu jsem si zpracovával fotky a občas se prošel po palubě. Mezitím jíst a pít čaj. Udájně v noci doplujeme do Ázerbajdžánu.

5.6.2018, den 140
Aktau-Elet

Brzy ráno jsme zakotvili, na dohled od břehu. Při snídani se zdálo, že po obědě doplujeme. Nic se však nestalo. Čekali jsme na uvolnění přístavu. Krásný nový přístav si tu postavili, jen lodě se tam nevejdou. Když se už řešila zítřejší snídaně, dostali jsme informaci, že se máme před večeří sbalit. Ovšem i poté se nic nedělo. Vystoupili jsme až za tmy. Pak hodina čekání na pasy, které jsme při nástupu odevdávali. Další hodina čekání na razítko. Pak projít mezi parkovišti a kolejemi a rozhodnout se, co zde. Dva jsme chtěli přespat zde, dva chtěli do Baku. Nakonec jsme našeli vcelku levné taxi a vyrazili 70 kilometrů do Baku.

6.6.2018, den 141
Baku

Do mmnou vybraného hostelu v Baku jsme dorazili v jednu ráno. Navzdory tomu jsme byli velmi mile přijati. Po klidném dopoledni jsme s angličankou Rosemary vyrazili no centra, na oběd a do starého města. Během cesty úzkými uličkami jsme si domuvili na zítra výlet po okolí Baku. Pak jsme spolu s Tylerem, kanaďanem z hostelu čekali na výchozím místě pěší prohlídky města, ovšem nedočkali se. Přes parky a kolem fontán jsme došli na nábřeží, kde jsme se rozdělili. S Tylerem jsme pokračovali podél moře pokrytého místy vrstou ropy k lanovce, kterou jsme vyjeli na kopec s vyhlídkou na zátoku. Večer jsme se vrátili ulicemi s pěkně nasvícenými budovami. Poté jsme až do noci seděli ve společenské místnosti hostelu s řadou zajímavých lidí. Před spaním jsem zjistil, že nemám peněženku ani money belt s pasem, a nepodařilo se mi je najít.

7.6.

2018, den 142
Baku

Ráno se objevil pas, ale nic víc. Bylo vcelku jasné, že mi to někdo ukradl. Výlet jsem přenechal jakémusi Číňanovi a zůstal v hostelu. Na záznamech kamer se nic zajímavého nenašlo. Mezitím jsem si zablokoval platební karty a objednal nové a zařídil pár dalších věcí. Lehce jsem se pršel po městě a pláoval si program na další  dny. Prošel jsem se večer po nábřeží s výhledem na nasvícené panorama města. Na plammených věžích, jedné z dominant města, se zobrazovaly různé animace. Večer opět následovalo v hostelu pivo s Tylerem.
 
8.6.2018, den 143
Baku

Dopoledne jsem si prošel ulice mimo staré město. Došel jsem na nádraží. Je supermoderní, celé se leskne, ale najít pokladnu mi nějakou dobu trvalo. Koupil jsem si extrémně levnou jízdenku na lehátkový vlak do města Zaqatala. Pak jsem se vrátil do historického centra a navštívil středověký palác dynastie Širvanšáhů. V areálu je mimo paláce i mešita, hamám a pár dalších staveb. Potom jsem si důkladně prošel další uličky centra. Vrátil jsem se do hostelu, navečeřel a v dešti došel na nádraží.

9.6.2018, den 144
Zaqatala

Stanice je mírně nešikovně umístěna 18 kilometrů od města. Na zastávce čekala řada aut lačných po platících cestujících. Také jsem jednoho využil. Ubytoval jsem se a počkal až přejde déšť. Pak jsem se prošel po městě. Zastavil jsem se v čajovně, kde mě pár místních pozvalo na čaj. Pak jsem zašel na oběd, na dolmu. Pokračoval jsem do sousední vesnice a pak do kopců. Přišla bouřka se silným deštěm. Když skončila, objevila se přes údolí duha vedoucí nad stádem ovcí. Pokračoval jsem vzhůru, proplétal se mezi kravami, s výhledem na vesnici. Podvečer jsem se vrátil stejnou cestou.

10.6.2018, den 145
Zaqatala-Seki

V klidu jsem se sbalil a došel na zastávku maršrutky a odjel na autobusové nádraží. Odtamtud jsem pokračoval do blízkého města Seki. Tam jsem od autobusového nádraží zamířil pěšky k hostelu, Cestou jsem se stavil na oběd. Měli místní specialitu, piti, takřka totéž, co íránské dizi. Odpoledne jsem se šel projít po městě. Bylo pěkné počasí. Stoupal jsem po strmých dlážděných ulicích starého města. K večeru jsem došel k zrekonstruovanému karavanseráji. Pak jsem se vrátil do hostelu, předtím než přišla bouřka.

11.6.2018, den 146
Seki

Nejprve jsem se procházel uličkami, pak jsem se naobědval a poté stupal vzhůru podél potoka protékajícího městem. Až k pevnosti. Za starými hradbami toho moc nebylo. Několik muzeí, jedno nudnější než druhé. Malý palác byl ovšem pěkný, barevný a bohatě vyzdobený. V další budově předváděli tradiční řemesla a všude se mi snažili něco prodat. Cestou zpět uličkami dolů jsem se stavil v Zimním paláci, taky pěkně barevném. Nakoupil jsem nějaku zeleninu k večeři a vrátil jsem se do hostelu, kde jsem potkal Slováka, cykloturistu.  

12.6.2018, den 147
Seki

Ráno silně pršelo. Když přestalo, vyrazili jsme ve třech do města, na bazar. Nejprve se mi nepodařilo koupit jzdenku na vlak. Potom jsme pokračovali do hloubi trhu. Prošli jsme stánky a Slovák nakoupil spoustu surovin. Je totiž kuchař, takže na dnešek chystá oběd. Pak jsme si ještě trochu prošli město a vrátili se připravit jídlo. Odpoledne opět přišel liják. Večer jsem se sbalil a odjel na nádraží, opět asi 20 kilometrů za městem. Jízdenku se mi podařilo koupit zde, takže jsem se mohl vrátit do Baku.

13.6.2018, den 148
Baku-Quba

V Baku jsem se dlouho nezdržel. Z vlakového nádraží jsem jel metrem na autobusové. Cestou jsem se v metru mírně ztratil. V tom jsem pokračoval při hledání autobusu. Musel jsem se čtyřikrát ptát na cestu ke svému autobusu. Odjel jsem do města Quba. Maršrutkou jsem tam pokračoval do centra města a dal si dolmu k obědu. Hostel vypadal opuštěně, naštěstí se náhodný kolemjdoucí ukázal být synem majitele, takže mu zavolal. Majitel by převelice ukecaný a vše důkladně vysvětloval, takže setkání trvalo docela dlouho. Poté jsem si informace ověřil ještě v infocentru a našel mnohem výhodnější cestu do svéh cíle, vesnice Xinaliq. Na náměstí jsem trochu pojedl, přičemž jsem potkal místního právníka se vcelku rozsáhlými znalostmi o Česku. Měl velkou chuť do rozhovoru, ovšem moje ruština zřetelně narážela na své limity. Podvečer jsem se prošel kolem starého hamámu a přes řeku do židovské čtvrti s několika synagogami.

14.6.2018, den 149
Quba-Xinaliq

Dopoledne jsem došel na bazar, lehce si ho prošel a našel si auto, které jede do vesnice Xinaliq. Tato vesnice je zajímavá tím, že je nejvýše položenou v Evropě (pro ty, kteří považují Ázerbajdžán za součást Evropy). Během čekání na naplnění auta jsem se nasnídal. Pak jsme vyrazii, nejprve hustým lesem, poté stále výše do hor. Na konci silnice ležela vesnice. Dovezli mě rovnou do homestay. Hned jsem dostal oběd. Podivný kus ovce. Vesnice leží z velké části na malém hřebenu a je tu výhled na zasněžené hory všude kolem. Mezi domky jsem došel dolů k říčce a pak na protější kopec s ještě lepšm výhledem. Naknec jsem se vrátil zpět nahoru do vesnice i kus nad ni. K večeři byl podivný kus ovce s petrželí. Ještě horší, skoro se to nedalo jíst a už vůbec ne rozkousat.

15.6.2018, den 150
Xinaliq-Laza

Dopoledne jsem vyrazil přes louky k vodopádu. Opět bylo krásné počasí. Na dnešek jsem dostal slíbený speciální oběd, protože je svátek, konec Ramadánu. Moc jedlé to ovšem nebylo. Kvůli svátku taky z vesnice nejede žádné auto, musel jsem si tedy zaplatit odvoz sám pro sebe. Radši ale pojedu jinam, je tu sice hezky, ale jíst se tu nedá. Z Quby jsem odjel autobusem do souseního města a odtud dalším autobusem do malinké vesnice v horách, odkud jsem pokračoval pěšky do ještě menší vesnice. Stoupal jsem do hor podél lyžařského střediska a hotelů. Nakonec se objevily vysoké skalnaté kopce, pod kterými jsem došel do svého cíle, vesnice Laza. Ubytoval jsem se v penzinu a potkal tu po dlouhé době Čecha. Večeře tu bya naprsto nesrovnatená, úplná hostina.

16.6.2018, den 151
Laza

Ráno svtilo sluníčko. Prošel jsem se po vesnici a pak podél skal k vodopádu. Zde se počasí výrazně zhoršilo. Prudký déšť jsem přečkal v jeskyni. Pak jsem pokračoval dál do hor. Bylo ale mokro, kluzko a blátivo. A přišel další déšť. Musel jsem se tedy vrátit. Podvečer jsem vylezl na menší z kopců. Kolem byla řada lidí s mobily, kteří tu hledali signál.
 
17.6.2018, den 152
Laza-Quba

Nejdřív mě kousek odvezli a pak jsem pokračoval pěšky. Údolím dolů, dokud jsem nepotkal autobus. Posledních 15 kilometrů do Quby jsem šel zase pěšky. Vzbuzovalo to značné nepochopení u místních, kteří mi zastavovali a ptali se, zda něco nepotřebuji. Šel jsem pěknou krajinou mezi poli a podvečer došel do svého cíle, kde jsem se vrátil do hostelu, kde jsem měl věci. Původně jsem chtěl dnes do Baku, ale kvůli svátkům jsou všechny autobusy obsazené.

18.6.2018, den 153
Quba-Baku

Ráno jsem našel maršrutku a odjel na autobusové nádraží. Odtud jsem pokračoval do Baku. Zbytek dne jsem strávil procházkou po centru města a také jsem si na následující den zarezervoval výlet do okolí Baku.

19.6.2018, den 154
Baku

Došel jsem k cestovce a počkal na svůj výlet. Jeli jsme minibusem s průvodcem, který už od odjezdu vše kolem komentoval. První zastávkou byly bahenní sopky. Uprostřed pouště tu probublává zemní plyn a vytlačuje bahno, které tu tvoří malinké kužely vulkánů. Další zastávkou v této pušti byly skály s prastarými petroglyfy s vyobrazenými postavami a zvířaty. Pak jsme přejeli na druhu stranu od Baku do starého chrámu ohně. Kolem ropných věží jsme pak dojeli k místu nazývanému hořící hora. Reálně to je však jen malinký kousek svahu, kde hoří zemní plyn. Poslední zastávkou byla jedna z nejzajímavjějších budov moderní atchitektury Baku, Kulturní centrum Hejdara Alijeva. Po návratu jsem si prošel večerní ulice města.  
 
20.6.2018, den 155
Baku

V klidu snídaně a pak procházka městem. Pokračoval jsem na kopec s výhledem na záliv a pak dál a dál. Došel jsem až k ropným vrtům, které se tu prolínají s obytnou zástavbou. Vrt tu je klidně několik metrů od domu, prakticky na dvorku. Pak jsem sešel hustě zastavěnou čtvrtí v kopci k dalším vrtům. Dům, vrt, dům a všude potrubí. Nakonec jsem došel na místo, kde stojí stará dřevěná věž, nejstarší rpný vrt na světě, z roku 1846. Po nábřeží jsem se pak vrátil zpět do centra.   

21.6.2018, den 156
Baku

Dopoledne přišla moje náhradní platební karta. Mohl jsem tedy nakoupit letenky (jedna z nich se mi nedařila zaplatit, takže jsem musel využít kancelář ve městě) a připravit všechny dokumenty k žádosti o čínské vízum. K tmu jsem plánoval návštěvu Ruska i Číny. Večer jsem si ještě šel nafotit Kuturní centrum při soumraku.  

22.6.2018, den 157
Baku-Derbent

Ráno metro na autobusák a odtud do Quby. Odtud pak zaxíkem na ruskou hranici. Přechod byl vcelku zdlouhavý. Většina ostatních lidí byli dělníci z Ázerbajdžánu, kterých se na ruské straně dlouze na vše vyptávali. Z hranice jsem pokračoval maršrutkou. Vzdálenost do města Derbent není veliká, ale cesta se natáhla přestávkou na jídlo a čaj. Z autobusového nádraží bus do centra. V hotelu jsem strávil delší dobu, protože neměli mou rezervaci. Pak jsem vyrazil do města. Nové centrum je nepříliš zajímavé. Starší části začínají na úpatí kopce. Čím dál výše byly užší uličky a zahalenější ženy. A spousta mešit kolem. Úplně nahoře byla pevnost s mohutnými hradbami. Právě se zavírala. Skouknul jsem západ slunce a zamířil dolů.

od 23.6.2018, den 158 a dále
Viz Rusko