Rusko

Fotky: https://www.dropbox.com/sh/3zjn2wmpj55r30g/AAAKp6J90qS2DAvyFsQ_MntHa?dl=0

do 21.6.2018
Viz Ázerbajdžán

22.6.2018, den 157
Baku-Derbent

Ráno metro na autobusák a odtud do Quby. Odtud pak zaxíkem na ruskou hranici. Přechod byl vcelku zdlouhavý. Většina ostatních lidí byli dělníci z Ázerbajdžánu, kterých se na ruské straně dlouze na vše vyptávali. Z hranice jsem pokračoval maršrutkou. Vzdálenost do města Derbent není veliká, ale cesta se natáhla přestávkou na jídlo a čaj. Z autobusového nádraží bus do centra. V hotelu jsem strávil delší dobu, protože neměli mou rezervaci. Pak jsem vyrazil do města. Nové centrum je nepříliš zajímavé. Starší části začínají na úpatí kopce. Čím dál výše byly užší uličky a zahalenější ženy. A spousta mešit kolem. Úplně nahoře byla pevnost s mohutnými hradbami. Právě se zavírala. Skouknul jsem západ slunce a zamířil dolů.

23.6.2018, den 158
Derbent-Machačkala

Opět jsem se vydal do města a zase vzhůru k pevnosti. Tentokrát jsem šel i dovnitř. Uvnitř bylo mnhoo muslimských turistů. Obešel jsem si hradby a naobědval se. Po prohlídce pár budov jsem sešel dolů, sbalil si věci a šel na maršrutku do dalšího města Dagestánu, Kaspijsku. Vyzvedl mě můj couchsurfingový hostitel a odvezl k době domů. Pojedli jsme moruše a podívali se k moři. 
 
24.6.2018, den 159
Machačkala-Groznyj

Dopoledne jsme vyrazili podívat se na obří písečnou dunu u Machačkaly, která tu roste ze zcela odlišné krajiny. Prošli jsme se po rozpáleném písku a projeli si Machačkalu. Moc zajímavá není. Je tu pousta mešit a další se staví. Hlavně se tu však staví obytné domy zcela děsivého stylu. Česká satelitní městečka by proti tomu vítězila v soutěžích. Odpoledne jsem po obědě dojel maršrutkou na autobus do Groznéhov Čečensku. Večer jsem se prošel po městě, prohlédl si místní mrakodrapy a mešitu. Potom dorazil můj další hostitel, který byl přes den na kole v horách. Měl jsem dost potíže s připojením, ale nakonec jsme se našli. Ubytoval mě v prostorách školy robotiky, kde učí děti.

25.6.2018, den 160
Groznyj

Celý den jsem se procházel po městě. Viděl jsem katedrálu, Putinovu třídu i bazar. K pamítníku Kadyrova mě nepustili. Mešitu Srdce Čečny jsem si dneska prohlédl i zevnitř. Všude po městě mě zastavovali zvědaví lidé, cizinec je tu docela neobvyklý. Dokonce se tu objevil i člověk který uměl anglicky. Dědula, tlumočník, vyprávěl a vyprávěl a nešlo se ho zbavit. Už jsem nevěděl coby, když jsme procházeli podél mešity. Ohlédl se a běžel se pomodlit. Můj hostitel Rustam mě odvezl na autobusové násraží, kde jsem si koupiil jízdenku na zítra. Pak jsem si prošel ščtvrť obrovských střežených vil. Celkově jsou tu vojácí a policie velmi milí. I v okamžiku, kdy musím smazat nějakou fotku. Večer nasvětlená mešita a vyhlídka z jednoho z mrakodrapů poblíž.

26.6.2018, den 161
Groznyj-Elista

Na autobusák jsem došel pěšky. Objevil se autobus, starý a špinavý, z oken nebylo vidět vůbec nic. Po rozbité silnici jsme pomalu jeli na sever. Přes checkpointy s kontrolami dokladů. Na hranicích Dagestánu dokonce celý autobus zrentgenovali. O chvíli později se rozbil. Během opravy přišel krásný západ slunce nad stepí. Cestu provzely stále zastávky na jídlo. Tím pádem jsem do cíle, města Elista v buddhistické Kalmýkii, dorazil až velmi pozdě. Vyzvedli mě mí další hostitelé. Paní byla učitelka angličtiny nadšená z příležitosti k procvičení. A také byla nadšná z informací o Praze, kam se chystala.

27.6.2018, den 162
Elista

S paní domu jsme vyrazili do města, které je centrem jediné části Evropy, kde žijí tibetští Buddhisté. Na náměstí jsme si prohlédli pagodu. Vše bylo ve východním stylu, i pouliční lampy. Náměstí bylo obklopeno bránami a v parku seděl veliký Buddha. V malé vesnici z jurt nám povyprávěli o tardicích. K obědu jsme měli tradišní jídla - jehněčí polévku a k tomu polévku z ovčích vnitřností. A k tomu slaný čaj s máslem. Následovala návštěva velkého chrámu. Je úplně nový, protože za Svazu všechny zbořili, mimo dalších tragédii, které se obyvatelům staly. Chrám je obrovský a uvnitř je největší Buddha Evropy. Krátce jsme navštívili městěško šachů a pak jsme si šli odpočinout, ač mě teplota přes 40 stupňů zcela vyhovuje. Podvečer jsme navštívili další chrám. Optě jsme prošli kolem všech modlitebních mlýnků. Večer se v parku slavil Den ruské mládeže. Na mistě byly stánky a různá přestavení. Před půlnocí jsme dojeli na autobusové násraží, odkud jsem pokračoval do své další destinace.
 
28.6.2018, den 163
Volgograd

V půl šesté jsem dojel do Volgogradu. Na nádraží jsem si uložil natoh a vyšel do ulic. Pomalu jsem pokračoval paralelně s řekou a v parku se nasnídal. Cílem byl památník bitvy u Stalingradu, Mamajev Kurgan. Poblíž stojí stadion, kde se rojily postavy s polskými a japonskými vlajkami. Do kopce vedly schody s řadou všemožnách pamítníků. S reliéfy hudbou, s jeuírkem a věčným ohněm. Na vrcholu stojí jedna z největších soch na světe. Obešel jsem pomalu vše, včtně hřbitova a kostela a vrítil se dolů k řece. Podél nábřeží jsem došel k  muzeu s velkým panoramatem bitvy. Pak už jsem se jen najedl a šel na svůj vlak. Čekalo mě v něm 41 hodin.

29.6.2018, den 164
Volgograd-Perm

Dnešní den byl vcelku jednotvárný. Vlak a kolem nekonečně se opakující vesničky s dřevěnými chaloupkami v březových lesích.

30.6.2018, den 165
Perm

Odpoledne jsem dojel do cíle, města Perm. Z nádraží jsem prošel kolem manifestace komunistů a došel do svého hostelu. Ve zbytku dne jsem si prošel ulice a poptal se v infocentru na gulag, kam se zítra chystám. Prošel jsem si pak nábřeží, ale celkově tu není nic extrémně zajímavého.
 
1.7.2018, den 166
Perm

Brzy ráno autobus, kterým jsem pokračoval dvě hodiny sibiřskou krajinou. U jedné z odboček jsem vystoupil a pokračoval pěšky k gulagu Perm 36. Krajina byla zelená a plná obřích ovádů. Zdejší gulag je nejzachovalejší ze všech a je v něm zřízeno muzeum. Moc návštěvníků tu nebylo, průvodkyni jsem měl sám pro sebe. Snad i díky tomu mluvila tak, že ji bylo výborně rozumět. Prošli jsme si celý areál, který na mě udělal velký dojem. Po prohlídce jsem se vrátil zpět na silnici a odtud busem do Permu. Prošel jsem si lehce trh a vrátil se do hostelu.

2.7.2018, den 167
Perm-Jekatěrinburg

Dnes opět brzký odchod. Tramvají jsem odjel na autobusové nádraží, jen abych zjistil, že můj spoj jede odjinud. Takže ještě přejet město a nastoupit jinde. Dojel jsem do města Kungur. Pěšky jsem vyšel z města, přešel řeku a přes vesnici došel ke zdejší největší atrakci, ledové jeskyni. Uvnitř bylo kupodivu méně ledu, než jsem čekal. Ovšem zima byla. Prohlídka byla zbytečně dlouhá, natahovaná vyprávění všemožných příběhů. Pak jsem se vrátil do města a šel na vlak, kterým jsem odjel do Jekatěrinburgu. Ten je odtud kousek, jen čtyři hodiny. Tam jsem v dešti došel na metro a odjel do svého hostelu, kam jsem doklopýtal s rozbitým sandálem.  

3.7.2018, den 168
Jekatěrinburg

Ráno bylo zataženo. Prošel jsem si ulice a parky, prošel kolem potoka. Pomalu jsem došel k významnému místu tohoto města, tam kde byl zavražděn poslední car s rodinou. V areálu je velký kostel i muzeum. Přímo na místě jen kříž. Prohlédl jsem si kostel a na muzeum se vykašlal. Zbytek dne jsem se procházel městem a nakonec vystoupil na mrakodrap s výhledem na celé město. Potom jsem se vrátil do hostelu, povečeřel a odjel na nádraží.
 
4.7.2018, den 169
Tobolsk

Ráno jsem vystoupil na nádraží Tobolsk. Nádraží je v lesích vcelku daleko od města. S přestupem jsem dlouhou cestou dojel autobusy k centru. Došel jsem do hostelu, naobědval se a potom si šel prohlédnou zdejší největší atrakci, Kreml. Ten tvoří řada bílých budov. Navštívil jsem detailně zdobený kostel i dvůr s věžičkami. Vše je na vršku, ze kterého je výhled na staré město a řeku Irtyš. Podvečer jsem se vrátil do hostelu. Před půlnocí jsem znovu šel ven a počkal na západ slunce s běloskvoucími budovami Kremlu na fialovočerveném pozadí.

5.7.2018, den 170
Tobolsk-Ťumeň

Sešel jsem do starého města s dřevěnými domy a dalšími několika kostely. Tam jsem se prošel, opět vzdoroval obřím ovádům a pak se vrátil na autobus, který mě odvezl na nádraží. Jel jsem do města Ťumeň. Tam jsem dojel večer. Hostel byl kousek, hned před nádražím. Večer bylo v hostelu trochu rušno, bydlí tam dělníci, tak jsem se aspoň naučil nějakou novou slovní zásobu. Nakonec za nimi přišla recepční a řekla jim, ať se chovají kulturně, když tu máme cizince.

6.7.2018, den 171
Ťumeň

Ve městě zase hlavně parky a kostely. Podél nábřeží jsem došel do pěkného kláštera a pak přes řeku do čtvrti se starými různě pokroucenými dřevěnými domky. Podvečer jsem se podobnou trasou vrátil zpět. V hostelu byl ukecaný a vcelku zábavný Rus. Před půlnocí jsem odešel na nádraží, kde mě čekal další noční spoj.

7.7.2018, den 172
Omsk

Ráno jsem dorazil do Omsku. Batoh do úschovny, snídaně a pak autobusem do centra. Pár parků a velice pěkná katedrála. K tomu pár dalším zajímavých staveb, nábřeží a to bylo vše. Na procházku pěkné. Odpoledne jsem se vrátil na nádraží a nastoupil do vlaku do Kazachstánu.

8.7.2018, den 173
Astana

Po půlnoci jsme přijeli na hranici. Všechny formality byly bezproblémové, ani jsem se nemusel hnout ze svého lehátka. V poledne jsme přijeli do Astany, hlavního města Kazachstánu. Čekala mě dlouhá cesta sídlišti do jeho nové části. Ubytoval jsem se, odpočinul a pak vyrazil. Celá tato čtvrť byla postavena po vyhlášené nezávislosti. Prezident se tu pokusil o jakési supermoderní město, s mírným úspěchem. Jsou tu mrakodrapy, všemožné architektonicky zajímavé stavby, ale pěšky to není nic moc. Všechny vzdálenosti jsou dost velké. S přicházejícím večerním světlem bylo město o trochu zajímavější.

od 9.7.2018, den 174 a dále
Viz Kazachstán