Čína

Fotky: https://www.dropbox.com/sh/h9ksyetxq8t4zby/AABbNtir1lrCVnzThIARJXj0a?dl=0

do 1.8.2018
Viz Kazachstán

2.8.2018, den 198
Almaty-Xi'An

Ráno stačilo pár kroků na letiště. Odtud jsem odlétal do Číny, města Xi'An. Po příletu trvalo docela dlouho najít nějaký bankomat. Najít infocentrum s oblushou mluvící alespoňt trochu anglicky bylo nemožné. Autobusem jsem dojel do centra města a došel do hostelu. Když jsem se ubytoval, už se stmívalo. Vyrazil jsem do úplného centra a prohlédl si nasvícenou zvonovou i bubnovou věž. Poté jsem zamířil do muslimské čtvrti proslavené svým pouličním trhem. Prošel jsem si úzké uličky plné stánku převážně s jídlem, něco ochutnal a úspěšně se vyhýbal řítícím se tuktukům a kolům.

3.8.2018, den 199
Xi'An-Hua Shan

Dopoledne jsem se prošel pěšky po centru a navštívil taoistický chrám. K obědu nudle a pivo. Parkem podél hradem, které obepínají celé centrum, jsem došel až k jedné z bran, kde jsem vylezl nahoru na zeď. Tam jsem si půjčil kolo, na kterém jsem celé čtrnáctikilometrové hradby objel. Pak jsem se vrátil do hostelu, vyzvedl si pár věcí a šel k nádraží. Odtud jsem autobusem odjel do vesnice Hua Shan. Tam se mi podařilo najít mé zarezervované ubytování, naštěstí jsem měl fotku. Kus vedle jsem si zašel na večeři a nakoupil zásoby na zítra.
 
4.8.2018, den 200
Hua Shan-Xi'An

Po východu slunce jsem vyrazil vzhůru do hor. Nejprve jsem prošel skrz chrám, potom jsem došel k pokladně. U té stála malá fronta turistů. Pokračoval jsem po pohodlné cestě obklopené stánky. Cesta stoupala stále strměji, až se proměnila ve schody. Tisíce schodů, často velmi strmých a úzkých. Po čtyřech hodinách jsem dorazil na první vrcholek. Výhled z části zahalovala mlha. Na tomto míste končí lanovka, takže se tu obejvily davy lidí. Po dalších tisících schodech vytesaných ve skále jsem pokračoval ve stoupání. V některých úsecích byly strmé jako žebřík. Horní část je rozdělena do několika vrcholků. Navštívil jsem několik z nich. Nabízely výhled do hloubky a všelijaké pavilonky. Pak jsem došel k další místní atrakci, stezce z prken na svislé skále. Byla bohužel uzavřená, asi protože odtud před několika dny kdosi skočil. Blížil se večer, takže jsem zamířil zpět. Sestoupal jsem k prvnímu vrcholu. Abych ušetřil čas, rozhodl jsem se využít lanovku. Podcenil jsem ovšem délku čínských front. Za nějakou hodinu a půl jsem se dostal na řadu. Od spodní stanice lanovky jsem dojel autobusem do vesnice, ovšem již bylo pozdě na autobus do Xi'Anu. Žadný jsem nenašel. Potkal jsem však naštěstí pár turistů z Austrálie, který uměl docela slušně mandarínsky. Našli alternativu, vlak. Ještě jsem k tomu dostal vysvětlená, jak tu fungují nádraží. Do cíle jsem dojel za půl hodiny, narozdíl od autobusu, který jel, ač po dálnici, dvě hodiny. Do centra města jsem jel metrem, jen mi nějakou dobu trvalo spřátelit se s automaty na jízdenky.

5.8.2018, den 201
Xi'An

Ráno jsem se prospal a potom šel na nádraží vyzvednout si rezervovanou jízdenku na zítřejší vlak. Potom jsem navštívil tibetský chrám a uličky muslimské čtvrti. Konečn se mi tam podařilo najít mešitu. Byla v ní skupina se španělsky mluvícím průvodcem, takže jsem se i něco dozvěděl. Prohlédl jsem si obě věže centra města za denního světla a pak odjel metrem k Velké husí pagodě. Prošel jsem si okolí a pozoroval fontány a světelnou show po setmění.

6.8.2018, den 202
Xi'An

Brzy ráno jsem šel na zastávku autobusů k Terakotové Armádě. Ač odjížděl jeden za druhým, stejně se na místě vytvořila dlouhá fronta. Po hodině jsem byl na místě. Opět všude fronty. Parkem jsem došel dovnitř areálu a začal prohlídku nejmenší ze tří objevených jam. V každé z nich je množství vojáků vyrobených z hlíny, kteří měli sloužit císaři pohřbenému poblíž. U všech okrajů stály davy a pro pohled dvnitř bylo vždy nutné se jimi probojovat. Postupně jsem si prošel všechny tři, včetně největší s monumentálními řadami bojovníků. Mnohé byly plné rozbitých soch, protože prastaré podzemní prosotory byly chráněny jen dřevem. Místo je stále aktivní archeologické naleziště, bylo tam k vidění několik pracovníků. Cesta ven vedla přes velký areál suvenýrů a restaurací. Po návratu jsem si zašel na oběd. Nic moc tentokrát, samá kost. Opět jsem zamířil do muslimské čtvrti, prohlédnout si trhy. Na chvíli jsem se zastavil v hostelu a pak šel na nádraží. Nejprve jsem musel najít čekárnu pro svůj vlak a pak čekat a čekat. Vlak měl na příjezdu přes hodinu zpoždění.

7.8.2018, den 203
Changsha-Wulingyuan

Zpoždění se ještě zvýšilo, do mé stanice jsem dojel o více než dvě hodiny pozdě. To znamená, že se v Changsha nebudu nijak zdržovat a pojedu robnou do svého cíle. Přejel jsem město metrem až k autobusovému nádraží. Cestou mě překvapivě oslovil někdo, kdo uměl anglicky. Autobusové nádraží nebylo úplně k nalezení, ovšem podařilo se. Následovala dlouhá cesta autobusem do města Zhangjiajie, kam jsem dorazil až večer. Rychle jsem přestoupil na další spoj do svého cíle, vesnice Wulingyuan, která leží hned u vchodu do stejnojmenného národního parku. Našel jsem svůj hostel, kde jsem dostal mapu a info o trasách. Také jsem si domluvil zařízení vstupenky zítra ráno.

8.8.2018, den 204
Wulingyuan

Před osmou jsem dostal svou vstupenku a mohl tak jít ke vchodu do parku. Problémem byla fronta na autobusy, které jezdí dovnitř do parku. Strávil jsem tu skoro dvě a půl hodiny. Dav pomalu postupoval kolem mříží, za kterými odjížděly spousty autobusů. Nejprve lidé začali přes plot podávat děti, pak začali přelézat i někteří dospělí. Přítomná policie se tomu s nevelkým úspěchem snažila bránit. Pak se někomu podařilo vylomit jednu tyč mříže a dav začal proudit dovnitř. Díru záhy policista ucapl vlastním tělem. Vypadalo to tu jako v davu uprchlíků. S postupujícícm časem byl dav stále těsnější, zajímalo by mě, kolik tu mají denně ušlapaných. Nakonec jsem se dočkal a autobus mě odvezl k východišti tras. Šel jsem údolím, zpočátku v davu, který se změnšoval. Poslední část trasy byla silně zamořena makaky. Pak jsem odbočil do kopcr, tam už nebyl skoro nikdo. Po schodem jsem šel výš a výš, objevovaly se výhledy na okolní skalní útvary, vysoké pískovcové věže. Na vrcholu zas byla spousta Číňanů vyplivnutých zde lanovkou. Aspoň tu měli pivo. Vrchol této skály jsem si obešel dokola, po stezce nabízející řadu vyhlídek. Pak jsem se jinou cestou vrátil dolů a údolím zpět k autobusům do vesnice.

9.8.2018, den 205
Wulingyuan

Dnes jsem se rozhodl dostat do parku včas. K bráně jsem došel v šest, půl hodiny před otevřením. Přesto tu byla nemalá fronta. Po otevření turniketů začal úprk k autobusům. Byly jich tu však desítky, takže jsem mohl brzy odjet. Abych ušetřil čas, vyjel jsem na jednu ze skal vysokým proskleným výtahem. Odtud pokračovala vyhlídková trasa podél okraje skály s výhledem na mnoho zajímavých útvarů. Kolem byly kvůli snadnému přístupu opět davy. S hlasitými průvodci. Dalším autobusem jsem přejel do jiné skece parku. Posílil jsem se nudlemi a sestoupil po schodech do skal. Nahoru a dolů jsem došel k vyhlídkám, z nichž některé byly přístupné jen pro žebříku. Následovala cesta autbobusem do další části. Opět velice pěkné výhledy. Skupiny Číňanů se tu klaněly soše jakéhosi revolucionáře. Kousek za ním stál největší McDonalds, jaký jsem kdy viděl. Blížil se večer a mě už zbylo jen 8000 schodů na cestě do údolí.  

10.8.2018, den 206
Wulingyuan

Opět začátek brzy ráno. Uvnitř parku jsem zjistil, že část, kterou jsem se chystal navštívit, je uzavřena. Zvolil jsem tedy schody do části, kde už jsem jednou byl. Údolí i schody byly zcela liduprázdné, potkal jsem jen dělníky opravující zábradlí. Nikam jsem dnes nespěchal, v klidu se procházel. Nahoře byly očekávané davy. Prošel jsem si všechny vyhlídky této centrální části a jiným schodištěm se vrátil dolů. Pak už jsem se vrátil zpět do vesnice a odpoledne se prospal, abych vše dohnal.
 
11.8.2018, den 207
Wulingyuan-Furong Zhen

Dopoledne jsem odjel autobusem zpět do Zhangjiajie, ked jsem přestoupil na další spoj do vesnice Furong Zhen. Taxíkem jsem dojel do svého hostelu, který bych jinak obtížně hledal. Naobedval jsem se a šel dolů k řece, do historického centra. Uličkami jsem došel k vyhlídce na vodopád, který je přímo uprostřed městečka. Prohlédl jsem si ho z obou stran a zašel i dolů, kde vede cesta přímo pod ním, či spíš za ním. Podvečer jsem si zašel do hostelu pro stativ a pak si vyfotil nasvícený vodopád i panorama vesnice při soumraku. Uličky v centru byly plné stánků a restaurací.

12.8.2018, den 208
Furong Zhen-Dehang

Ráno jsem si cenrum prošel ještě jednou za dopoledního světla a pak odešel na autobusvé nádraží. Odjel jsem do blízkého města. Tady jsem musel využít taxi, aby mě odvezlo na zastívku autobusu do mého cíle. Autobus nicméně končil o mnoho kilometrů dříve než jsem čekal. Do vesničky Dehang mě tak odvezli lidé z restaurace u poslední zastávky. Cesta vedla pod výjimečným visutým mostem, jedním z nejvyšších a s největším rozpětím na světě. DOjel jsem do vesnice minority Miau. Bylo tu opět dost místních turistů. Hned mi kdosi nabídl ubytování. Vyrazil jsem údolím k vodopádu, jednoho z nejvyšších v Číně. Protéká jám ovšem velmi málo vody, dole je jak déšť. Večer jsem se vrátil a prošel si několik pěkných uliček, které tu mají.
 
13.8.2018, den 209
Dehang-Fenghuang

Dopoledne jsem zamířil do druhého ze zdejších údolí. Cestička vedla kolem vodopádů a přes potok po kamenech. Pak jsem se vrátil do vesnice. Žadný autobus tu na mě nečekal, takže jsem zamířil do civilizace pěšky. Podél rýžových políček jsem došel k hlavní silnici a počkal na autobus. Ten mě odvetl do města, kde jsem přesedl na další spoj, do města Fenghuang. Tam jsem zamířil do centra, směrem ke svému hostelu. Po chvíli se mi ho ve změti úzkých strmých uliček podařilo najít. Odpoledne jsem vyrazil ven. Procházel jsem se po krásně zachovalém prastarém městě postaveném podél řeky, kterou překonává řada mostů.

14.8.2018, den 210
Fenghuang

Procházel jsem si uličky, které vedly mezi starými domy. Visely nad nimi často lampiony či jiné dekorace. Prošel jsem se podel dlouhého nábřeží a vyzkoušel přechod řeky po kamenech. Ochutnal jsem všlijaké občersvení. Město mě zabavilo na celý den.

15.8.2018, den 211
Fenghuang-Huaihua

Dopoledne byla silná bouřka. Pak jsem si zašel na doporučované nudle s kozou. Lehce jsem si prošel město, vždycky tu je něco nového k objevení. Odpoledne jsem pak odjel na autobusové nádraží a odtud autobusem do nebříliš zajímavého města Huaihua. Nejprve jsme jeli kolem dlouhých řad prodejců kiwi, protom mezi strmými kopci pokrytými lesy, vesničkami a rýžovými políčky. V Huaihua jsem našel nádraží a vyzvedl si objednanou jízdenku. Samozřejmě po vystání klasické pořádné čínské fronty. Zbytek večera jsem se procházel v okolních ulicích. Po setmění mě čekal odjezd vlaku.

16.8.2018, den 212
Chongqing

Ráno mě čekalo velkoměsto, Chongqing. Metrem jsem dojel do hostelu a pak vyrazil do centra, kde jsem se prošel po pěší zóně mezi mrakodrapy. Dal jsem si skvělé nudle a navštívil starobylý chrám zapadlý mezi moderní zástavbou. Potom jsem pokračoval metrem na druhou stranu řeky. Tady jsem si prošel pár výhledů na panorama centra a lanovkou se vrátil. Pak přišel déšť, takže jsem nějaký čas zůstal v hostelu. Odpoledne jsem opět vyšel do ulic a vyfotil si panorama mrakodrapů při západu slunce.

17.8.2018, den 213
Chongqing

Projel jsem se metrem. Mým cílem byla zdejší zajímavost, částe kde nadzemní dráha projíždí skrz dům, ve kterém je dokonce stanice. Projel jsme si úsek dokonce několikrát. Pak jsem pokračoval k jízdě daleko za centru, do malé vesničky. Ta byla kdysi říčním přístavem, kde se nakládal porcelán k vývozu do světa. Jako na každém zajímavém místě tu byly davy, které plnily úzké uličky mezi hrázděnými domy. Navštívil jsem malé muzeum a pak se jen procházel zajímvým okolím, mezi stánky a obchůdky a po nábřeží. Cestou zpět mě zdržela dlouhá fronta na jízdenky na metro, takže jsem se pak jen rychle vyzvedl batoh v hostelu a spěchal na nádraží, odkud mi odjížděl další noční vlak.

18.8.2018, den 214
Lanzhou

Do města Lanzhou jsem přijeli opět se zpožděním. Vystál jsem si frontu na své další jízdenky a vyrazil do města. U stánků kolem nádraží jsem se důkladně nasnídal. Pak jsem pokračoval ulicemi. Většina města není příliš zajímavá. Došel jsem na pěší zónu a pak podél mešity k taoistickému chrámu. Odtud jsem lanovkou přejel Žlutou řeku, Chunag Che, a skončil na kopci s výhledem na město. Podél buddhistického chrámu jsem došel dolů k řece a pak se vrátil na nádraží. Čekala mě další dlouhá jízda.
 
19.8.2018, den 215
Dunhuang

Po skoro čtrnácti hodinách jízdy jsem se probudil. Všude kolem trati byl jen písek, všude poušť. Vystoupil jsem na nádraží města Dunhuang, které je velice šikovných 14 kilometrů od centra. Naštěstí před budovou čekaly autobusy. Došel jsem k hostelu, který nebyl příliš k nalezení. Ani majitelé obchodů těsně vedle o něm nevěděli. Nakonec se mi ho ale najít podařilo. Nikdo v něm neuměl anglicky, takže jsem se nemohl informovat o ničem, co mě zajímalo. Našel jsem pár cestovek, které nabízely výlet do vzdálené pouště. Nevyhovovaly mi ovšem. Na internetu se mi po dlouhém hledání podařilo njít, kde je možné rezervovat vstupenky do blízkých buddhistických jeskyní a na vlak. Obojí se pak překvapivě hladce podařilo. Prošel jsem si ulice tohoto klidného čistého města a zamířil k řece. Jsou zde opět přechody po kamenech. Došel jsem k malé pagodě a pak se vrátil. Světla města se pěkně zdrcadlila na hladině. Po setmění jsem navštívil noční trh.

20.8.2018, den 216
Dunhuang

Ráno jsem došel na autobus, který mě odvezl k návštěvnickému centru jeskyní Mogao. Během čekání na začátek mé prohlídky jsem se nasnídal. Prohlídka začala návštěvou dvou kinosálů. V jednom byl film o historii místa a Hedvábné stezky, ve druhém popis konkrétních jeskyní. Umělých jeskynní vyzdobených buddhistickou dekorací tu je skoro tisíc. Mezi davy se nás sešlo několik cizinců, kteří měli prohlídku v angličtině. Detailně jsme si prohlédli několik jeskyní a pak jsme mohli navštívit pár dalších sami. Vše trvalo docela dlouho. Vrátil jsem se do města, vzal si věci v hostelu a odjel autobusem kousek za město, k dunám. Cesta byla docela dlouhá, v zácpě. Najít zdejší hostel opět nebylo zcela snadné. Když jsem se dostal ke vchodu k dunám, bylo již zavřeno. Pokusil jsem se vchod obejít, ale narazil jsem na dvě řady vysokého plotu s ostnatým drátem a řadou kamer. Takhle si tu hlídají hromadu písku. Duny při západu slunce tedy neuvidím. Alespoň jsem se prošel kolem velbloudářů, kteří za sebou táhli své karavany při jízdě na skútru.
 
21.8.2018, den 217
Dunhuang-Jiayuguan

Před východem slunce jsem došel k dunám, otevírají docela brzy. Od vstupu vyjížděly karavany velbloudů vezoucí turisty. Došel jsem k jezírku s chrámem a vylezl na dunu s výhledem na něj. Provazový žebřík natažený aý nahoru vástup značně usnadňuje. Z vedlejší duny davy vyhlížely východ slunce a nad vším létal vrtulník a rogalo s výhleduchtivými turisty. Dole procházely nekonečné řady velbloudů. Pak jsem se vrátil do města. K obědu jsem si dal nedopatřením jakési obří drahé jídlo. Pak jsem našel autobus na nádraží a počkal na svůj vlak. Tentokrát jsem jel malinkým regionálním vlakem. Do další destinace mi zbývalo šest hodin jízdy pouští. V Jiayuguanu jsem byl až za tmy. Pěšky jsem došel do svého kapslového hostelu. Nikdo tam neuměl anglicky, takže jsem se moc nedozvěděl o možnostech návštěvy zdejších zajímavostí.

22.8.2018, den 218
Jiayuguan-Zhangye

Potkal jsem v hostelu dva Brity, kteří se také chystali na návstěvu zdejších atrakcí, takže jsme mohli vyrazit společně. V hostelu nám objednali taxi ke zdejší pevnosti. Mohutná opevněná stavba bránila západní konec Velké zdi. Skládá se z řady vysokých hradeb, které oddělují různá nádvoří. Z hradeb je výhled daleko do pouště i do hor a na zdobné věžě. Uvnitř byli bojovníci v dobovém oblečení a pár jurt. Po prohlídce jsme jeli k úseku rekonstruované Zdi. Strmě tu stoupá po skalnatých horách a nabízí další výhledy. Poslední zastávkou byl první maják zdi. Nejprve jsme navštívili vyhlídku na hluboký strmý kaňon, ke kterému vedla Zeď, která zde končila. U ní stála rozpadající se hliněná věž. Byli jsme na úplném konci Zdi i staré Číny. Pokračovali jsme stejným vlakem, takže jsme se vrátili do města a jeli na nádraží. Tam jsme zjistili, že má obří zpoždění. Stejně tak i všechny ostatní vlaky, zjevně je tu nějaký velký problém. Na pokladně trvdili, že dnes snad už vůbec nic nepojede. Vrátili nám jízdné a my odjeli v taxi kamsi do horoucích pekel na nádraží vysokorychlostních vlaků. Odtamtud jsme sndno dojeli do cíle. Tam už stáli vcelku otravní taxikáři, včetně jedné dámy, která jim všem šéfovala. Úspěšně jsme dojeli do hostelu. Před soumrakem jsem si prohlédl město, včetně pár chrámů a dekorativních bran. Na náměstí cvičily davy lidí.

23.8.2018, den 219
Zhangye-Lanzhou

Před východem slunce jsme byli připravení k odjezdu do blízkého geoparku, který byl vyhlášen kvůli svým barevným pruhovaným kopům. Na recepci však na nás zapomněli, takže narychlo hledali nějaký odvoz. Tím se příjezd trochu zdržel a u barevných hor už slunce vycházelo. Kyvadlovým autobusem jsme dojeli k první z vyhlídek. Nejen zvlěné kopce byly barevné, ale i ranní obloha. Autobusem jsme pokračovali na několik dalších míst s vyhlídkami. Bylo tu čím dál víc lidí, takže jsme zavčas odešli. Vrátili jsme se do města a společně poobědvali. Pak jsme se rozloučili. Odpoledne jsem navštívil chrám, kde leží největší ležící Buddha v Číně. Kolem bubnové věžě jsem došel zpět do hostelu a odjel na nádraží. Do Lanzhou jsem dojel docela pozdě. Na nádraží čekala dlouhá řada taxi i čekajícíh lidí. Z hostelu jsem měl instrukce s adresou i telefonem, takže jsem příjezd zvládl vcelku úspěšně.  

24.8.2018, den 220
Lanzhou-Xiahe

Ráno mě paní domácí odvedla na zastávku městského busu na mé autobusové nádraží. Odtud mě čekala docela dlouhá cesta do hor, do města Xiahe. Většina cesty vedla po neuvěřitelně rozbité dálnici. Nakonec jsme vystoupali do téměř 3000 metrů, k městu proslaveném velikým Tibetským klášterem. Rozkopanými ulicemi jsem prokličkoval k hostelu, kde jsem si dal k obědu brambory s jakem. Pak jsem šel ke klášteru. Žijí v něm 2000 mnichů. Prošel jsem si uličky i tříkilometrovou cestu kolem celého areálu, vybavená velkým množstvím moslitebních mlýnků. Pak jsem se vrátil na začátek prohlídky v angličtině. Mezi davy všudypřítomných Číňanů jsme byli malinkou skupinkou cizinců. Náš průvodce, zdejší mnich, se během prohlídky soustředil méně na místní stavby, ale hlavně na různé duchovní otázky. Interiéry budov byly barevně pomalované a plné svíček z jačího másla. Po skončení jsem se ještě procházel uličkami a vylezl na kopec s pěkným výhledem. K večeři jsem měl tibetské knedlíčky momo.
 
25.8.2018, den 221
Xiahe-Lanzhou

Po východu slunce pršelo, takže jsem vyšel trochu později. V uličkách byla spousta mnichů, stejně tak i u mlýnků, kde se míchaly s davy tibetských poutníků. Navštívil jsem několik chrámů a pagodu s výhledem na město. Pořád bylo špatné počasí. Odpoledne jsem odešel na autobus zpátky do Lanzhou. Tam mě hned po výstupu zaujal minibus s nápisem z povědomých znaků. Správně jsem poznal, že jede na mé nádraží. Jeli jsme překvapivě uzounkými strmými uličkami ve svahu hor kolem města, asi abychom se vyhli zácpám. Aspoň jsem měl výhled na město i na pár monumentálních mešit. Nakonec jsem úspěšně skončil na nádraží. Poblíž jsem se navečeřel a pak počkal na narvaném nádraží na svůj vlak do Pekingu.
 
26.8.2018, den 222
Peking

Odpoledne jsem po sedmnácti hodinách jízdy dorazil do Pekingu. Šel jsem na metro. Tam mě čekaly obrovské davy. Trvalo velmi dlouho než jsem se dostal přes bezpečnostní kontrolu a dál do metra. Dojel jsem do hostelu, ubytoval se a pak vyrazil do ulic. Šel jsem do starých tradičních uličel zvaných hutong. Přes ně jsem došel k jezírku, kde jsem pozoroval západ slunce. Večer jsem pak ještě prošel podél bubnové a zvonové věže.

27.8.2018, den 223
Peking-Gubeikou

Ráno jsem navštívil náměstí Nebeského klidu. Musel jsem projít důkladnou kontrolou včetně pasu. Náměstí je skutečně obrovské. Obklopují ho převážně budovy od sovětských architektů, které mizely v šedi místního vzduchu. Přes bránu a zbytky hradeb jsem došel ke kopii staré uličky, dokonce s historickou tramvají. Pak jsem se vrátil do hostelu a připravil si věci na cestu k Velké zdi. Nejprve jsem odjel autobusem do malého města za Pekingem a odtamtud dále do vesnice Gubeikou, kde se nacházejí neerknstruované části Zdi. Zamířil jsem přímo k ní. Blížil se večer, takže jsem docela spěchal. Vyšel jsem z vesnice a pokračoval po cestě mezi kukuřicí. Ocitl jsem se v opuštěné vesnici vypadající jak z Blízkého východu. Po tomto podiném místě cesta úplně skončila. Trnitým křovím jsem se prodíral do strmého kopce ke zdi. Už za šera jsem dorazil ke zdi a vylezl na ni. Vedla na ní cestička, kterou jsem pokračoval dále, až jsem našel místo s pěkným výhledem a prostorem pro postavení stanu.  
 
28.8.2018, den 224
Gubeikou-Peking

Po probuzení jsem si nafotil okolní zeď, sbalil stan a vyrazil zpět. Cestička mě tentokrát zavedla ještě na sousední zeď. Doů jsem sestoupil po rekonstruované bráně. Z vesnice mě odvezl minibus a po přestupu jsem se vrátil autobusem do Pekingu. Po zastávce v hostelu byl mým dalším cílem tibetský chrám. V jeho muzeu měli výstavku o tom jak Číňané budují demokracii v Tibetu a mniši socialismus. Jinak byl ale chrám vcelku pěkný. Pokračoval jsem do centra. Zakázené město už bylo zavřené, takže jsem ho alespoň částečně obešel kolem jeho vodního příkopu. Na západ slunce jsem odjel do úplně jiné části města, kde jsem fotil architektonicky zajímavou budovu Čínské televize. Vyzvednul jsem si v hostelu věci a odjel metrem na letiště. Tam jsem si našel místo na přespání, ráno mě čekal let domů.