Súdán

Fotky: https://www.dropbox.com/sh/j62dvrwj4dxl3j9/AADHwqSGkEuavfYvVEhQIno4a?dl=0

do 22.2.2019
Viz Egypt

23.2.2019, den 29
Asuán-Wadi Halfa

Majitel hostelu mě odvezl ke stanici autobusu. V kanceláři dopravce jsem se dozvěděl, že odjíždíme až v pět, tak jsem si tam vytáhl spacák a prospal se. Po odjezdu nás čekaly čtyři hodiny pouští. Po východu slunce jsme dorazili k přehradnímu jezeru. Zde jsme s dalšími autobusy a kamiony čekali na přívoz. Během této doby auobus opravovali. Nasnídal jsem se. Z oslíkem taženém vozíku Súdánci ve velkém nakupovali jablka. Autobus se stále opravoval. Po pěti hodinách čekání jsme pokračovali v jízdě. Kamsi jinam, k úplně jinému přívozu. Hodinu jsme pak pluli přes jezero a kličkovali mezi útesy. Pak jsme pokračovali dále pouští, k hraničnímu přechodu. Něco jsem měl zaplatit. Dostal jsem za to papír a známku. Za ní pak další papír. Pak jsem dostal výstupní razítko. U autobusu mezitím chaoticky vykládali všemožné věci z jeho útrob. Televize, pračky, trouby, pytle s kdoví čím. Vše muselo přes rentgen. Po dvou hodinách je to asi přestalo bavit, protože začali věci nakládat zpět ještě před vyložením všeho. Mezitím jsem si vyměnil nějaké peníze. Získaných skoro 200 bankovek jsem měl po všech kapsách. Roztlačili jsme autobus a dojeli na Súdánskou stranu. Ta vypadala jako sklad domácích spotřebičů. Zas nějaké formuláře a čekání. Mezitím jsem zjistil, že z autobusu vyložili úplně vše. Proběhla kontrola. Pak tam většinu věcí kupodivu nechali a my pokračovali skoro prázdní. Do pohraničního města Wadi Halfa jsme dojeli za tmy. Na autobusovém nádaží mi kdosi pomohl najít hotel.

24.2.2019, den 30
Wadi Halfa-Abri

Ráno jsem se v klidu prospal. Pak mi v hotelu objednali tuk tuk na návštěvu pár míst, kam jsem potřeboval. Nejdříve jsem se jel zaregistrovat, což je nutné během prvních dní po vstupu do Súdánu. Úřad byl tvořen betonovými budkami, kolem byl písek. Chodil jsem z kanceláře do kanceláře. Všude udělali něco málo. Razítko, kopice, podpis atd. Po často i několikeré návštěvě šesti kanceáří jsem měl hotovo. Potom jsme dojeli k obchodu mobilního operátora pro sim kartu. Nakonec jsem si dojel vyměnit nějakén peníze. Všude mě tu docela překvapuje znalost angličtiny. Sbalil jsem si věci a šel se do města najíst. Docela slušný výběr tu měli. Kebab, falafel i mangový džus. Potom jsem šel na minibus, kerý jel do vesnice Abri. Vyložil mě u křižovatky u vesnice. Všude byla hejna mušek. Šel jsem do vesnice. Všichni na mě volali a zdravili mě. Do svého penzionu jsem došel už za tmy. Ubytoval jsem se a potkal pár turistů. Společně jsme zašli na večeři.

25.2.2019, den 31
Abri

Nasnídal jsem se na trhu. Pak jsem se šel projít kolem, protože právě dnes, v den trhů, tu je docela živo. Pak jsem vyrazil mimo vesnici. Bylo nečekaně teplo. Šel jsem pouští, občas se objevily domky z hlíny.

Nikde nikdo. U Nilu byla políčka, hlavně s fazolemi. A spousta datlových palem. Poseděl jsem pod nimi u řeky. Zpět jsems e vrátil stopem. Dal jsem si džus a trochu si odpočinul. Pak jsem pozoroval západ slunce nad řekou. Po večeři jsem poseděl v kavárně s místními. Večer mi majitel penzionu vyprávěl o Núbijcích a nebezpečí uvažované přehrady.

26.2.2019, den 32
Abri

Dneska bylo chladněji a foukal vítr. Opět snídaně na trhu. Majitel penzionu mi doporučil návštěvu blízkého ostrova. Došel jsem k blízkým loďkám a nechal se odvézt přes řeku. Vystoupil jsem na pláži a pokračoval pískem mezi palmami. Přes políčka jsem došel do vesnice. Byla docela prázdná, jen občas projel někdo na oslu. Potkal jsem skupinu žen a dětí loupající fazolové lusky. Uměli trochu anglicky, tak jsem s nimi strávil chvíli. Pak jsem se s dětmi prošel kolem vesnice. Všude kolem byly kozy v ohradách z větví podobných hnízdům. Nakonec jsem se vrátil k řece a přeplul zpět. Zesílil vítr, zvednul písek a obloha zežloutla.

27.2.2019, den 33
Abri-Kerma

Opět vítr. Když jsem se vrátil do penzionu, natáčela tam Súdánská televize. Vyptávali se na cosi majitele a my byli v pozadí, pak se ptali i nás. Sbalil jsem se a pak mě majitel odvezl k silnici svým úžasným autem z roku 1946. Popojel jsem kus minibusem a vystoupil u malé vesnice. Tam jsem se snažil najít lodníka, znal jsem jeho jméno. To se podařilo, mohl jsem přeplout na druhou stranu Nilu. Tam stojí ruiny nejětšího staroegyptského chrámu v Súdánu. Není moc dobře zachovalý, ale nebyli tu žádní turisté. Po návratu jsem pokračoval minibusem. Až k vesnici Kerma. Od odbočky jsem dojel stopem až k hotelu. V okolí jsem chvíli hledal nějaké jídlo a zašel na čaj. Pak jsem se prošel podél Nilu. Se setměním v šest bylo ve vesnici úplné mrtvo.

28.2.2019, den 34
Kerma-Dongola

Majitel hotelu mi zařídil odvoz ke zdejšímu muzeu. V něm je ukáána historie tohoto místa, obývaného už deset tisíc let. Po muzeu jsem šel vedle, k ruinám starého města, kterému dominuje zbytek chrámu z nepálených cihel, největší takováto stavba v Africe. Nakonec jsem došel do nejližší vesnice a popojel kouek autobusem. Pak už jsem jel minibusem až do města Dongola. Našel jsem si ubytování a vyrazil do ulic. Je to tu zatím největší město, které jsem navštívil. Najedl jsem se a podvečer došel k Nilu. Tam jsem potkal pár místních. Povídali jsme si. Jeden z nich měl tuk tuk, takže nás odvezl zpět do města na čaj. Dozvěděl jsem se mnoho o situaci v Súdánu. 

1.3.2019, den 35
Dongola-Karima

Ráno tuktukem na autobusové nádraží. Odtud jsem pokračoval minibusem. Mým cílem byly hůře dostupné ruiny Staré Dongoly. Naštěstí tam mířili dva spolucestující, takže mi pomohli. Od silnice jsme jeli kus stopem a pak pěšky k Nilu. Počkali jsme na přívoz. Po jeho příjezdu vystoupili pasažéři včetně svých velbloudů a oslů. Na druhé straně jsme pokračovali pískem do datlového háje. Náhle jsme se ocitli u domu jednoho z nich. Po menším obědě jsme vyazili k ruinám. Vstupné bylo docela vysoké a dalo se platit jedině v dolarech. Pak jsme šli pouští k ruinám domů, paláce i kostelů. Ovšem všechny interiéry byly zamčené. Po návratu i domluvili odvo k silnici. Byl tam dost malý provoz a blížil se večer. Už jsem vyhlížel, kam bych postavil stan. Pak mi zastavilo auto. Jeli jen do sousedního města, ale za chvíli jsem přestoupil do auta jedoucícho až do mého cíle. Za tmy jsme dojeli do města Karima.

2.3.2019, den 36
Karima

Vyrazil jsem do města. Najedl jsem se na trhu a našel si minibus do sousední vesnice. Tam jsem  přestoupil na další. Na konci cesty jsem vystoupil a došel kus dál, směrem k pyramidám. Byli tam dva muži, na posteli a na židli, uprostřed pouště. Ponamenali si údaje z pasu a vybrali vstupné. U pyramid nikdo nebyl. Byly strmé, z úzkou základnou. Některé trochu rozpadlé. Na jednu jsem vylezl. Kolem byly jen duny. Vrátil jsem se opět dvěma minibusy do města. Prošel jsem si centrum, dal si džus, navštívil staré nádraží a potkal německy mluvícího tuktukáře. Pak jsem vyrazil směrem ke kopci Jebel Barkal. V jeho blízkosti jsem navštívil dva chrámy a pak pokračoval k dalším pyramidám. Nakonec jsem vylezl na skalnatý kopec. Byl z něj výhled na město, na Nil i na pyramidy. Pomalu zapadlo slunce. Najedl jsem se ve městě a do hotelu se vrátil zcela potmě, osvětlení tu není.  

3.3.2019, den 37
Karima-Atbara

Ráno jsem došel do města a zjitil, že asi nenajdu dopavu do třetího ze zdejších míst. Nevadí, tohle bylo nejméně zajímavé. Nasnídal jsem se, vyzvednul věci a odjel tuktukem na místo odjezdu do mého dalšího cíle. Nejdřív jsem čekal na minibus, potom jsme dlouho objížděli vesnice. Ve městě Atbara jsme byli až před setměním. Opět jem šel uličkami bez osvětlení, což vylepšil výpadek proudu, po kterém nebylo vidět už vůbec nic. Našel jem si hotel a trochu prošel okolí.  

4.3.2019, den 38
Atbara-Begrawiya

Pěšky jsem došel do železničního muzea umístěného v bývalém kostele. Někdo mě tam provedl. Uměl asi slušně anglicky, ale kdyby měl víc než jeden zub, bylo by mu i rozumět. Měli tam pozoruhodné exponáty včetně kbelíku Súdánských železnic. Po návratu jsem se procházel městem. Kdosi mě zastavil, ať ukážu pas. Měli civilní oblečení, tak jsem jim nedůvěřovsl a šel pryč. Začali mě pronásledovat a já se zkusil ztratit na trhu. To ovšem s mým vzezřením moc nejde. Dostal jsem se do hotelu, kde se ukázalo, že jsou od Národní bezpečnosti. S recepčním jme odjeli na policejní stanici. Tam zkoumali můj foťák i pas a velice se omlouvali, že nechtějí dělat problémy turistům, ale v současném výjimečném stavu jsou trochu nervózní. Dostal jsem cukroví a mohl se vrátit. V hotelu jem potkal jeho rozhořčeného majitele. Prý by tohle nedopustil, kdyby tam byl. Pak mě odvezli na autobusové nádaží. Mířil jem k Meroe, nejznámnnějším pyramidám v zemi. Místo jsme o pár kilometrů přejeli. Ovšem zastavili jsme u občerstvení, což byla výhoda, potože jsem si kvůli pobytu na policii nestihl opatřit zásoby. Vyrazil jsem zpět a cestou si stopnul motorku. Vyjeli jsme do pouště a hned se rozbila. Každou chvíli jsem pak muael aesedat, protože jsme projížděli pískem. Ale k pyramidám jsme to zvládli. Na místě byla skupina turistů a pár archeologů. Před setměním jsem si kousek vedle postavil stan. Dost foukalo, musel jsem ho pořádně zatížit kameny.
 
5.3.2019, den 39
Begrawiya-Shendi

V sílícím větru jsem rychle sbalil věci. Krátce jsem si prohlédl pyramidy za ranního světla a odešel k silnici. Tam mi zastavil autobus, kterým jsem dojel do města Shendi. Tuktukář mi našel ubytování. Cestou jsem viděl dlouhé fronty všemožných dopravních postředků čekajících na benzince. Dopravu řídili vojáci, aby se dalo městem projet. Majitel ubytování neuměl anglicky, ale našel kohosi anglicky mluvícího. Vysvětlil jsem mu, že chci navštívit archeologická místa v okolí. Po chvíli mi našel taxikáře za výbornou cenu. Vyjeli jsme za město. Poušť tu přecházela v savanu. Zmizel asfalt a objevil se chrám z dob pyramid Meroe. Po docela rozsáhlém komplexu tu místní archeolog prováděl maďarské turisty. Přidal jem se k nim. Pohlédli jsme si vedle další menší chrám a pak jsem jel dál, ke chrámu Nagaa. Abychom tam trefili, nabrali jsme ještě místního pastevce jako navigátora. Na místě byly dva chrámy a vedle studna, kam chodili lidé s osly naloženými kanystry na vodu. Osli také tahali z veliké hloubky koženou nádobu s vodou. Po návratu jsem si prošel město. Všichni e chtěli nechat vyfotit, čím dál větší dav, tak jsem radši zmizel.

6.3.2019, den 40
Shendi-Chartúm

Prošel jsem se po ulicích a na trhu se nasnídal. Sbalil jsem se a odjel tuktukem na autobus. Ten mě odvezl do hlavního města Chartúmu. Místní couchsurfer mi doporučil taxi aplikaci. Pomocí ní jsem pak dojel do centra, kde jsem se setkal s jeho dalším hostem, Xavierem. Znali jsme se už z Egypta. Trochu jsme se prošli a pak pozorovali západ slunce. Nakonec nás náš hostitel vyzvedl a odvezl na večeři a pak k sobě domů.

7.3.2019, den 41
Chartúm

Vstával jsem v půl sedmé, abych yl v čas na etiopské ambasádě. Minibusem jsem dojel do centra. Další pokračování se ukázalo jako příliš náročné na domluvu, tak jsem i objednal taxi přes aplikaci. Na ambasádě jsem sice byl už v půl osmé, ale dozvěděl jsem se, že je to na žádost o vízum pozdě. Tak holt až v neděli. Procházel jsem ulice, občas se stavil na kávu či džus. Národní muzeum bylo zavřené, prý mám přijít zítra. Prošel jsem nábřeží Modrého Nilu a došel na ostrov Tuti, na kterém je vesnice uprostřed města. Pak jem se sešel s dalším couchsurferem. Vyzvedl mě a zašli jsme na večeři do indické restaurace. Pak jsme se stavili ještě pro jeho kamaráda a nakonec bylo tak pozdě, že jsem přespal u něj.

8.3.2019, den 42
Chartúm

Hostitel mě vzbudil v šest: "Vstávej, jedu koupit rybu." Jeli jme kamsi na trh a pak mě vzal k mému prvnímu hostiteli. Spolu s ním a Xavierem jsme posnídali. Pak jsem se vydal do centra. Postupně jsem zjistil, že všechna tři mnou navštívená muzea jou zavřená. Odjel jsem tedy na trh do Omdurmanu, části města za Nilem. Místo to bylo zajímavé, ale neměl jsem moc času.  Blížil se súfijský (mystická forma islámu) obřad na blízkém hřbitově. Byla tam už spousta místních lidí i pár cizinců, asi všichni turisti, co jsou teď ve městě. Derviši bubnovali, zpívali, běhali a tancovali. Účelem obřadu je dosáhnout tranzu a dostat náboženské odhalení. Spousta dalších lidí to sledovala v kruzích kolem. Ještě před skončením jsem se potkal s Xavierem a naším hostitelem. Pak jsme potkali dalšího turistu se svým hostitelem. Odvezli jsme je kousek a zašli na jídlo. Tam jsem dostal naídku jít se podívat na něčí svatbu. Toho jsem využil. Dvěma minibusy jsme dojeli na druhý konec města. Tam temnými uličkami dorazili na místo, kde ve třech velkých halách probíhaly tři svatby současně. Rozhodně to byla největší svatba, jakou jem kdy viděl. Hala byla tak velká, že po obvodu visely obrazovky, které přenášely nejdůležitější dění. Několik fotogafů a několik kameramanů. Po večeři šlo víc a víc lidí tancovat a my odešli, potože musíme ráno vstávat. Opět pár minibusů a domů ke svému hostiteli.

9.3.2019, den 43
Chartúm

Ráno bylo třeba vstávat brzy, hostitel kamsi odjížděl. S Xavierem jsme pak zašli na kafe. Seděli jsme na sluníčku a pak se nasnídali. Po příjezdu do centra jsme se rozdělili. Našel jsem si hotel a pak si odpočinul. Zase jsem nastydlý. Potom jsem se šel podívat do Národního muzea. Konečně bylo otevřené. Prohlédl jsem si expozice s hiorickými nálezy a s několika celými chrámy. Potom jem si prošel okolí. Před muzeem malíř maloval obrazy čajem a kávou. Během soumraku jesm se procházel podél Nilu. Cestou do hotelu jsem se stavil v nákupním centru. Bylo to jak jiný svět. Zajímavostí byly fronty desítek lidí u bankomatů. Pak jsem šel brzy spát.

10.3.2019, den 44
Chartúm

V půl sedmé jsem byl na etiopské ambasádě. Potkal jem se tam opět s Xavierem. Museli jsme čekat a čekat. Zapsali jsme se do pořadí a prošli důkladnou pohlídkou. Nemohli jme mít s sebou skoro nic. Pak jsme dostali další pořadové číslo. Uvnitř bylo třeba zase čekat. Na podání žádosti a pak na zaplacení. Trvalo to hodiny. Pak jsmě měli volno před vydáním víza. Odjeli jsme na autobusové nádraží. Tam jsem zjistil, že dneska už odjezd nestíhám. Následoval oběd a čaj. Potom návrat na ambasádu a čekání. Podvečer jsem se jen v klidu procházel ulicemi.

11.3.2019, den 45
Chartúm-Metema

Autobus měl odjíždět v šest. Ještě za tmy jsem vyšel na úplně mtvou ulici. Docela dlouho mi trvalo najít taxi. Kolem autobusáku byla řada naháněčů. Ujal se mě jeden z nich a provedl mě za nevelký příplatek k jízdence všemi procedurami. Těžko bych to zvládl sám. Cesta na jih vedla krajinou suchou, ale porostlou vegetací, už žádná poušť. Vesnice se také změnily. Kulatý půdorys domů, hliněné stěny a slaměná střecha. Po sedmi hodinách jsme dojeli na konečnou. Taxíkem jem přejel město a pokračoval minibusem k etiopské hranici. Cesta byla sice převážně asfaltová, ovšem výmoly byly takové, že bylo často lepší jet vedle silnice. Pohraniční vesnice byla malinká, jedinou zděnou budovou tu nejspíš byla mešita. Byla tu také jediná možnost ubytování. Ve slaměné chýši, ovšem jen za asi 16 korun. A s extrémně smrdutým záchodem. Po ubytování jsem zašel na večeři. V jídelně u silnice se mezi stoly procházely kozy. 
 
12.3.2019, den 46
Metema-Gonder

Vyměnil jsem si súdanské libry za etiopské birry. Pak jsem vyrazil k hranici. Jakýsi otrava mě tím chtěl provázet. Nejdřív prohlídka zavazadel, potom pasu. Přechod přes most a podobná akce na etiopské straně. Část z toho v chýších z větví. Tuktukem jem odjel na zastávku minibusu. Tím jsem pak pokračoval dále do vnitrozemí. V každé venici byl checkpoint. Vojáci se samopaly a kontrola cestujících i zavazadel. Někdy docela důkladná. Od třetí vesnice jeli ozbrojenci uvnitř a postupně se v každé vesnici střídali. Lidi nastupovali a vystupovali a nakonec byly naším hlavním nákladem pytle uhlí. Serpentinami jsme stoupali do hor. Na zastávce ve městě Gonder mě čekal můj couchsurfer. Odjeli jsmě do města, kde mě ubytoval v jejich rodinné ubytovně. To, čemu říkali koupelna, byla opět pořádná žumpa. Pak jsme šli na jídlo. Poprvé jem ochutnal placku inžeru, která se tu jí se vším. S blížícím se večerem jsme zašli posedět s jeho kamarády. Pila se káva a žvýkal čát. Listí, které tu rádi žvýkají skoro všichni. Mě to nikterak neohromilo, prostě listí. Také jsem ochutnal místní pálenku. Večer jsem se lehce doluvil s místní cestovkou na výletu do Simienkých hor.

od 13.3.2019, den 47 a dále
Viz Etiopie