Etiopie

Fotky: https://www.dropbox.com/sh/0ixg7tgrs38gtlw/AADj46Ip2WPXGPU7KAHtbQd_a?dl=0

do 11.3.2019
Viz Súdán

12.3.2019, den 46
Metema-Gonder

Vyměnil jsem si súdanské libry za etiopské birry. Pak jsem vyrazil k hranici. Jakýsi otrava mě tím chtěl provázet. Nejdřív prohlídka zavazadel, potom pasu. Přechod přes most a podobná akce na etiopské straně. Část z toho v chýších z větví. Tuktukem jem odjel na zastávku minibusu. Tím jsem pak pokračoval dále do vnitrozemí. V každé venici byl checkpoint. Vojáci se samopaly a kontrola cestujících i zavazadel. Někdy docela důkladná. Od třetí vesnice jeli ozbrojenci uvnitř a postupně se v každé vesnici střídali. Lidi nastupovali a vystupovali a nakonec byly naším hlavním nákladem pytle uhlí. Serpentinami jsme stoupali do hor. Na zastávce ve městě Gonder mě čekal můj couchsurfer. Odjeli jsmě do města, kde mě ubytoval v jejich rodinné ubytovně. To, čemu říkali koupelna, byla opět pořádná žumpa. Pak jsme šli na jídlo. Poprvé jem ochutnal placku inžeru, která se tu jí se vším. S blížícím se večerem jsme zašli posedět s jeho kamarády. Pila se káva a žvýkal čát. Listí, které tu rádi žvýkají skoro všichni. Mě to nikterak neohromilo, prostě listí. Také jsem ochutnal místní pálenku. Večer jsem se lehce doluvil s místní cestovkou na výletu do Simienkých hor.

13.3.2019, den 47
Gonder

Nejprve jsem navštívil cestovku. Ukázalo se, že cena je vcelku vyhovující, vzhledem k tomu, co vše v ní bylo obsaženo. A také to je o dost praktičtější. Potom jsme šli na hrad. Je to vcelku rozsáhlý areál kamenných zřícenin obklopený hradbami. Na tuktuku jsme dojeli k ruinám lázně. Byla to prázdná nádrž na vodu, v jejímž středu stál dům. Okolní zdi byly porostlé kořeny stromů. Další zastávkou byl kostel s velmi barevně pomalovanými stěnami. Nakonec jsme odjeli na místní trh, který ležel v lehce slumovitě vypadající části města. Potom jsme se rozdělili. Já si ještě jednou za večerního světla prohlédl hrad a pak jem si zašel na večeři. Později jsme se opět sešli. Zjitil jsem, že se výlet o den odkládá. Potom jsme zašli na tej, nápoj z kvašeného medu a nakonec na tradiční taneční představení.
 
14.3.2019, den 48
Gonder

Minibusem jsme jeli do hor, do malé vesnice. Abych se mmohl projít okolní krajinou, povinně mi přidělili týpka s puškou. Hodinu jsme se procházeli po úbočí kopce mezi kvetoucími keři a s výhledem ze skal. Potom jsem se svým hostitelem navštívil jeden z vesnických domů. Dostali jsme inžeru s pořádnou chilli pastou. K tomu cosi, čemu říkají domácí pivo. Je to vyrobeno ze zkvašeného obilí, ale vypadá to jako voda po praní. Pak jsme popojeli minibsuem kus zpět a navštívili vesnici, kde kdysi žili Židé. Památkou na ně je dnes malinká synagoga. Také jsme navštívili řemeslné dílny, kde se místní žěny věnovaly hrnčířství a tkaní. Jedna z nich spřádala na ručním vřetenu a vedle stojící kolovrat mi hrdě prezentovali jako nejmodernější techniku.

Tuk tukrmm jsme se vrátili do města. Nejprve jsem se přestěhoval do lepšího ubytování, které mi platila cestovka. Večer jsme pak vyrazili na kopec s výhledem na město pozorovat západ slunce.

15.3.2019, den 49
Gonder-Sankaber

Ráno mě cestovka vyzvednula. Odjeli jsme do vesnice ležící u národního parku Simien. Po registraci jsme v minibusu pokračovali do hor. Celkem nás bylo šest. Zastavili jme u zdejších typických opic dželata a pak na oběd. Dál už jsme šli pěšky podél vysokých skal na okraji náhorní plošiny. Hluboko pod námi byly malé veničky. I zde nás doprovázeli ozbrojenci. Večer jsme došli do kempu. Mezi stany se tu pocházeli obří havrani. Po večeři a západu slunce jsme poseděli u ohně.   
 
16.3.2019, den 50
Sankaber-Chennek

Ráno byla dost zima. Místní se na noc zabalili do hadru a přespali ve křoví. Po snídani jsme pokračovali po okraji skály. Došli jsme k vysokému vodopádu bez vody. Za útesem létali supi. Potom jsme popojeli minibusem. Stoupali jsme, ve výšce kolem 4000 metrů zmizely stromy, zůstaly jen palmy. Začalo pršet a pršelo čím dál víc. Došli jsme do kempu a odpočinuli si než se zlepšilo počasí. Objevily se zdejší unikátní opice dželata. Zbytek odpoledne jsem se procházel po blízkých vyhlídkách.

17.3.2019, den 51
Chennek-Debark

Dnes bylo ještě chladněji než včera. Vstával jsem ještě za tmy a na snídani šel v pěti vrstvách a zabalený v dece. Pak jsme začali stoupat. Čekalo nás 800 výškových metrů na druhou nejvyšší horu Etiopie. Cestou jsme potkávali čím dál více kozorožců. Z vrcholu byl celkem pěkný výhled. Při sestupu jsme opět viděli hejno opic. Hned po návratu jsme nastoupili do minibusu a vyrazili zpět do civilizace. Cestou jsme měli zatávku na piknik a pak už jen dojeli do vesnice, kde jsem vystoupil. Našel jsem si ubytování. Konečně voda. Elektřina sice nešla, ale na Afriku dobrý. Prošel jsem si pár ulic. Místní děti si se mnou nadšeně trénovaly angličtinu.

18.3.2019, den 52
Debark-Aksum

Došel jsem na autobusové nádraží. Čekal jsem tu na autobus, nakonec hodinu a půl. Jede z Gonderu, takže mi cestovka musela opatřit někoho, kdo mi držel místo. Krajina byla velmi kopcovitá, samé serpentiny. Sem tam vesnice, občas asfalt. K tomu pár checkpointů. Méně než 200 kilometrů jsme ujeli za osm hodin. Následoval rychlý přestup na minibus do mého cíle, města Aksum. Měl jsem tam vybraný hotel, který se ukázal překvapivě levný a pěkný.      
 
19.3.2019, den 53
Aksum

Vyrazil jem do města. Dlážděné ulice byly lemovány rozkvetlými stromy. Nejprve jem navštívil moderní katedrálu a hned poté muzeum. Ve starých dřevěných skříních ležela spousta zlata a stříbra a starých artefaktů. Kousek dál bylo nejposvátnější místo Etiopie. Lidé tu věří, že ve zdejší kapli je umístěna archa úmluvy. Pak jsem navštívil kostel a potom ještě jeden. Následně jsem došel na další zajímavé místo. Oblast plnou obrovských stél, kamenných, jemně vytesaných obelisků, které stály mezi hrobkami dávných králů. Některé stály, jiné popadaly. Také tu bylo menší muzeum. Potom jsem vyrazil za město. Prošel jem podél staré vodní nádrže, údajně lázně královny ze Sáby. Potom začalo pršet. Ukryl jsem se v přístřešku se zajímavou stélou popsanou třemi starodávnými jazyky. Dál v kopcích jsem navštívil další dvě hrobky. Děti tu prodávaly křížky a další suvenýry, bylo jich tu ovšem mnohem víc než turistů. Pokračoval jsem dál, ke klášteru na kopci. Odtud mezi políčky a vesnickými domky k dalšímu kláštěru s krásně pomalovaným kostelem. Odtud už jsem se vrátil do města.

20.3.2019, den 54
Aksum

Prošel jsem město napříč a došel na další zajímavé místo. K ruinám starobylého paláce, kde dle místních žila královna ze Sáby. Hned naproti bylo další pole stél. Tyto byly hrubé, bez výzdoby a ležely uprotřed pole, kolem se pásla zvířata. Cestou zpět do města jsem se stavil na trhu, který jsem si důkladně prošel. Trochu otravný byl pozdrav všech zdejších dětí: "Give me money," nicméně když jsem ho bral jen jako pozdrav, bylo to docela v pohodě. Stejně byly nejradši, když jsem si s nimi trochu pohrál.
 
21.3.2019, den 55
Aksum-Wukro

Ráno mě čekal přesun do další destinace. Nejdřív cesta autobusem klikatou horskou silnicí a po pár hodinách přestup na minibus. Ve městě Wukro jsem si našel hotel a pak jsem se tuktukem nechal odvézt k muzeu. Uvnitř mě provedli expozicí s exponáty z blízkého okolí. Následně jsem šel na kopeček nad městem, kde je jeden ze zdejších kostelů vytesaných ve skále. Povinná průvodkyně, klíčník, mnich a další. Všichni chtěli nějaké peníze, byl jem jak prasátko otřes se. Něco jsem se dozvěděl, ovšem výzdoba kostela byla poškozena dávným požárem.

22.3.2019, den 56
Wukro-Hawzien

V hotelu jsem si uschoval batoh. Pak jsem šel na snídani do blízké restauace. Tam jsem potkal kohosi, kdo se mi za rozumnou cenu nabídl jako průvodce. To je tu docela potřeba, nejen kvůli hledání cesty, ale i prodavače vstupenek či klíčníka. A k odhánění otrapů. Vyrazili jsme autobusem. Jeli jsme po mizerné prašné cestě horami. Po vystoupení jsme pokračovali pěšky. Ve vesničce jsme našli prodejce vtupenky do kostela a pak jsme začali stoupat do skal. Po dlouhém stoupání jsme dorazili ke kostelu. Uvnitř probíhala jakási neveřejná mše, takže jme museli počkat. Ve skále vytesané prostory kostela byly dost velké. Došli jsme dolů, kde spousta vesničanů nakládala písek na náklaďák. Všichny synchroně házeli lopatami. Došli jsme do další vesnice. Dali jsme si kafe, když začal obrovský slejvák, i s kroupami. Museli jsme tedy počkat. Jako dopavní prostedek pro další pokračování můj průvodce našel pouze kohosi s motorkou. Vyrazili jsme na ni tedy ve třech po rozblácené cestě. Kupodivu jsme spadli jen jednou. V nejhorším úseku nás zachránil asfalt, úplně nový, snad pár dní. Už bylo jané, že víc nestihneme, takže jsme z další vesnice pokračovali tuktukem do většího sídla Hawzien. Zde jsme přenocovali.
 
23.3.2019, den 57
Hawzien-Mekele

Brzy ráno minibus za vesnici. Jako první bylo třeba opět najít prodejce vstupenek. Potom jsme vyrazili do kopce. Cesta byla čím dál strmější, až skončila skálou. Stál tam kdosi s lanem a pár dalších otrapů, kteří se mi snažili radit, jak tam vylézt. Cesta vedla podél jeskyń, ve kterých byly poházené kosti mnichů. Nahoře bylo potřeba počkat na kněze s klíči. Pak jsme si prohlédli vnitřek kostela vytesáného v této nepříliš přístupné části skály. Uvnitř byly velice zachovalé barevné malby. Po návratu pod skálu rádoy pomocníci požadovali peníze, což jsme rázně odmítli. Vrátili jsme se k silnici, kde bylo nutné dlouho čekat, než se objevil nějaký odvoz. Odjeli jsme nakonec narvaným minibusem, jehož většina osazenstava s sebou vezla pušky. Prý jeli z jednání vesnických milicí, kde řešili nějaké mezikmenové spory. Přestoupili jsme na další minibus do Wukra. Tam jsem si vyzvednul zavazadlo a pokračoval do města Mekele. Autobusové nádraží bylo daleko od centra, takže jsem se musel přesnout tuktukem. Ubytoval jsem se a potom vyrazil dio kanceláře cestovky, se kterou jsem měl domluvený výlet do prolákliny Danakil. Šel jsem po pěkné dlážděné ulici s mnoha bary a kavárnami. V kanceláři jsem zaplatil a domluvil poslední detaily.  

24.3.2019, den 58
Mekele-Danakil

Vyzvednuli mě v hotelu. Spolu s dalšími třemi turisty jsme pak vyrazili směrem na východ. Hory se zmenily v plochou poušť. Zastavili jsme na oběd v malinké vesnici s domky z klacků. Potom jsme pokračovali dále, na solné pláně, na místo, kde místní obyvatelé ručně těží sůl. Tu pak osli a velbloudi odvážejí do města. Další zastávkou byl Dalol, asi nejteplejší místo na světě. Mimo klimatických podmínek tam teplotu zvyšuje i sopečná aktivita. V době naší návštěvy tam bylo 46°C, přeci jen je teprve březen. Krajina je tvořena všemožnými barevnými útvary. Vypadá to skoro jako korálový útes. Místy vyvěrá kapalina a tvoří jezírka. Na místě jsme nepobyli příliš dlouho, zjevně není příliš zrdavé dýchat tamní vzduch. Další zastávkou byla oblast se skalami a útesy ze soli. Pak jsme jeli k jezírku s velkou koncentrací oleje, ze kterého bublal metan. Nakonec jsme se vrátili na solnou pláň, někteří se vykoupali v malém jezírku a pak jsme pozorovali západ slunce nad zaplavenou plání. Na večeři a nocleh jme se vrátili do vesnice.

25.3.2019, den 59
Danakil-Erta Ale

Vstávali jsme před východem slunce, abychom se podívali na karavanu velbloudů na cestě pro sůl. Cesta jim trvá týden jedním směrem. Pak následovala dlouhá jízda horami. Odpoledne skončil asfalt, pokračovali jsme pouští. Na jednom místě jsme zastavili. Foukal horký vítr a celé okolí zahalil prach a písek. Přesto tu byla vesnice. Potom jsme pokračovali jízdou lávovým polem. Rychlost klesla hluboko pod 10 km/h. Podvečer jsme dojeli do vesnice s kulatými chýšemi postavenými z kamenů. Zde jsme měli večeři. Po setmění jsme měli započít výtup na sopku Erta Ale. Začala ovšem bouře, takže ylo nutné počkat. Nehostinou krajinu ozařovaly blesky, foukal stále horký vítr a pršelo. Ukryli jsme se v jediném plechovém domě, jeho bohatý majitel vlastní pět velbloudů. Následná cesta vzhůru trvala tři hodiny, šli jsme stále po lávovém poli. Nakonec jsme dorazili ke kráteru. Sestoupili jsme do něj a došli k dalšímu, menšímu kráteru. Byl zahalen oblakem čehosi, co účinkovalo jako slzný plyn. Zespodu prosvítala rudá zář lávy. Ta samotná však vidět nebyla. Přespali jsme v blízkých chýších.  

26.3.2019, den 60
Erta Ale-Mekele

Před východem slunce jsme šli do kráteru. Druhý pokus také nevyšel. Oblaka byla příliš hustá na to, aby bylo možné uvidět lávu. Svítalo, vrátili jsme se po vcelku čerstvém lávovém poli z erupce před dvěma lety, kdy také klesla hladina lávy v kráteru. Cestou dolů jsme potkal Češku a Rumunku, které tam byly s jinou cestovkou. Následoval návrat do města. Večer jsme vyrazil do ulic. V jednom baru jsem náhodou potkal holky z rána. Dali jme si pivo a pak dokonce zjistili, že bydlíme ve stejném hotelu.

27.3.2019, den 61
Mekele

Celý den jsem strávil v klidu v Mekele. Procházel jsem ulice, občas se stavil na džus nebo kafe. K tomu jsem zařídil pár dalších věcí. Vylezl jsem na kopec, kde je památník a muzeum boje obyvatel regionu proti diktatuře. Nakonec jsem se prošel trhem.

28.3.2019, den 62
Mekele-Lalibela

V pět hodin ještě za tmy na autobusové nádraží. Po chvilce jsme našel spoj svým směrem. Cesta tvala nějakých sedm hodin. Pak bylo třeba přestoupit. Prošel jsem vesnici, došel na místo odjezdu a zkusil něco najít. Chvíli to trvalo, nějakou dobu se zdálo, že dokonce už dnes nic nepojede. Čekalo mě dalších několik hodin v nacpaném minibusu. Cesta byla pomalá, afalt do těchto končin ještě nedorazil. Okolní krajina byla pěkná, ale moc jsem si ji přes spousty spolucestujících neužil. Po příjezdu do vesnice Lalibela jsem počkal na příchod svého couchsurfingového hostitele, se kterým jsme na tuktuku odjel k němu domů. Pak jsme ještě zašli na večeři.

29.3.2019, den 63
Lalibela

Se svým hostitelem jsme šli do centra. Cestou jsme se stavili ve mlýně, kde jsem se dozvěděl leccos o zdejším zemědělství. Pokračovali jsme podél rozestavěné silnice, kde kladivem rozbíjeli kameny. Po snídani jsme se rozdělili. Já pokračoval na zdejší největší atrakci, kostely vytesané ze skály. Začal jsem první skupinou. Zde je několik kostelů. Některé jsou vytesané zevnitř i zvenku, jiné jsou jen v podobě jeskyní. Všechny jsou propojeny průkopy a tunely. V poledne u jednoho z nich probíhal obřad, kterého se účastnila velká spousta kněží. Po obědě jsem šel ke zdejšímu nejlavnějšímu kostelu, kostelu svatého Jiří, který je vrcholem zdejší architektury. Je vytesán ve tvaru kříže. Uvnitř je řada obrazů s drakem. Nakonec jsem navštívil druhou skupinu. Opět řada schodišť a cestiček. Cestou zpátky do vesnice začal silný déšť. Nejprve jsem zašel na kafe. Když jsem vyšel ven, pořád pršelo. Šel jsem tedy na pivo. Pak stále pršelo, takže jsem šel do další hospody na večeři. Všude byli velice přátelští, při obchodu se se mnou loučila celá hospoda.

30.3.2019, den 64
Lalibela

Sobota je v tomto městě ve znamení trhu. Na něj chodí vesničané z celého dalekého okolí. Hned u začátku se mě ujala místní dívka, že mě provede trhem výměnou za procvičení angličtiny. Povyprávěla mi o všem, co se tam prodává. Různé plodiny, zvířata, oblečení, med a leccos dalšího. Po prohlídce jsem opět navštívil kostel svatého Jiří a pak se vrátil na trh a důkladně si ho ještě jednou prošel. Nakonec jsem vyrazil do hor. Stoupal jsem a pode mnou se otevřely krásné výhledy. Na kopci byl klášter. Když jsem uvidel cenu vstupného, kterou tu utratím za několik dní, otočil jsem se zpět. Dole ve městě jsem se sešel se svým hostitelem a jeho dalším hostem, Japonkou, a šli jsme na vyhlídku an západ slunce. Potom jsme ještě zašli na tej, nápoj z medu.

31.3.2019, den 65
Lalibela-Bahir Dar

Vstával jsem už před šestou, abych si prohlédl nedělní mši. Kolem kostelů byl dav lidí, všichni v bílém. Strávil jsem tam nějaký čas a pak se vrátil. Byl čas yvzvedout si věci a jít na autobusové nádraží. Naložil jsem batoh na střechu hned vedle několika ovcí. Pak následovala několikahodinová jízda. Přestupoval jsem ve vesnici, kde mi zbyl čas na oběd. Pak jsem jel dál, podvečer jsem byl v cíli, městě Bahir Dar. Během čekání na couchsurfingového hostitele jsem se prošel po nábřeží a trochu se poptal po možnostech zdejších výletů. Kolem byly bulváry lemované palmami. Vyzvedl mě kamrád mého hostitele a vzal mě na večeři na rybu. Pak už přímo k hostiteli. Ten je malířem a má doma pěknou malou galerii. 

1.4.2019, den 66
Bahir Dar

Ráno jsem měl odvoz do přístavu. Tam začínal výlet lodí po zajímavostech zdejšího jezera Tana. Spolus několika dalšími turisty jsme vyrazili nejprve na ostrov, na kterém je klášter. Zde jsme si prohlédli kostel s krásnými malbami. Spolu s námi jelo několik studentů turistiky z hlavního města, kteří nám tak dělali průvodce. Pak jsme pokračovali na pevninu. Zde vedla cesta lemovaná stánky se suvenýry k dalšímu klášteru. Zaujalo mě, že tu skoro všichni prodávali tolary Marie Terezie. Kostel byl ještě hezčí. Cestou zpět jsme se stavili na kafe a pak odpluli k výtoku Modrého Nilu. Ten začíná právě v tomto jezeře. Na místě jsme chvíli pozorovali potápějící se hrochy. O kousek dál bylo hejno pelikánů. Po návratu jsem měl pokračoval výletem na vodopády Modrého Nilu, ale nebylo dost zájemců. Naobedval jsem se tedy a zbytek odpoledne strávil v ulicích města.

2.4.2019, den 67
Bahir Dar

Dopoledne jsem strávil se svým hostitelem. Pak jsem šel na oběd a čekal na výlet na vodopády. Opět byl zrušen. Kluk z cestovky mě za to aspoň pozval na pivo a večeři. Také jsme spolu koupili jízdenku na můj zítřejší autobus. Kvůli němu jsem také musel jít brzy spát.
 
3.4.2019, den 68
Bahir Dar-Addis Ababa

Před čtvrtou ranní jsem vyšel na ulici a odchytil si tuktuk. Ten mě odvezl k autobusu, kterým jsem jel do Addis Ababy. Cesta trvala zhruba deset hodin po docela slušné silnici. Po příjezdu jsem odjel tramvají ke svému hotelu. Odpočinul jsem si, prošel okolí a navečeřel se.

4.4.2019, den 69
Addis Ababa

Ráno jsem šel na Diplomatickou misi Somalilandu. Cesta mi pěšky trvala asi hodinu. Zažádal jsem tam o vízum, což proběhlo bez problému. Potom jsem si prohlédl blízký kostel a setkal se tam s jedním místním z couchsurfingu. Zašli jsme na kafe a popovídali si. Po obědě jsem si vyzvedl vízum. Potom jsem došel k pozemku, kde má stát nová česká ambasáda. Jakási studentka architektury mě požádala o nafocení okolí, protože dělá návrh této stavby a neví jak to tam vypadá. Potom jsem ještě stihnul navštívit muzeum Rudého teroru, diktatury ze sedmdesátých a osmdesátých let. Pak jsem se chtěl sejít s dalším couchsurferem. Docela jsem se zdržel, hlavně kvůli silnému dešti. Nakonec jsme se sešli později a zašli na večeři. Cestou zpět se kolem nás prohnal dav a jeden z nich mi ukradl z kapsy telefon.
 
5.4.2019, den 70
Addis Ababa

Dnes jsem měl v plánu návštěvu velvyslanectví Džibutska. Bez mobilu jsem se musel uchýlit k tradičním metodám a nakreslit si mapu cesty na papír. Zde byla žádost o vízum složitější než včera a bylo potřeba více dokumentů. Vše se však poadřilo. Potom jsem se sešel s couchsruferem ze včerejška. Spolu jsme pak šli do centra. Nejprve jsem si koupil jízdenku na autobus a potom jsme se prošli po okolí. Odpoledne jsem si vyzvednul vízum. Pěšky jsem se pak pomalu vrátil na hotel. Večer se mi podařilo najít restauraci, kde nedodržovali půst, takže jsem mohl ochutnat jednu hovězí specialitu.

6.4.2019, den 71
Addis Ababa

Ráno jsem se sešel s couchsurferem. Dnes jsme navštívili další části města. Byli jsme na vyhlídce a prohlédli si katedrálu. Pak jsme vyrazili do hor nad městem. bylo potřeba postupně jet několika minibusy. Viděli jsme vesnice ležící v pěkné zvlněné krajině. Také řadu žen, které nosily náklady dřeva do města. Prohlédli jsme si zdejší kostel a pak navštívili malou "restauraci", kde jsme si dali nápoj tela, zdejší domáví "pivo", které už jsem ejdnou v Etiopii ochutnal. Popovídali jsme si a večer jsem se vrátil do hotelu.

7.4.2019, den 72
Addis Ababa-Hara

Vstával jsem před čtvrtou. Z hotelu mě odvezli k autobusu. Na zastávce jich stála celá řada, všechno odjíždí v půl páté, takže chvíli trvalo najít ten správný. Po odjezdu jsem usnul, po probuzení jsem si k velkému překvapení všiml, že jedeme po krásné široké dálnici. Ta všk brzy skončila. Celá cesta trvala přes 11 hodin. Cestou od zastávky k hotelu jsem prošel skrz chaotický trh. Po ubytování jsem vyrazil do starého města. V něm se klikatily úzké uličky plné barevně oblečených lidí. Pak se setmělo. Chodníky byly plné spících lidí, že se dalo jít jen po silnici. Menšími uličkami by se šlo ještě hůře - byla tam úplná tma.

8.4.2019, den 73
Harar

Z hotelu jsem měl pěkný výhled na jeden z trhů. Po snídani jsem navštívil i pár dalších. Zašel jsem na džus a pak dále procházel trhy. Potom jsem vyšel kousek za město na vyhlídku na staré město obklopené hradbami. Pak jsem se vrátil do centra a pokračoval podél hradem. Všude kolem byly obrovské hromady odpadků. Uličkami jsem pokračoval starým městem. Prošel jsem si ulici šicích strojů, kde pracuje spousta krejčích přímo venku. Potom jsem navštívil muzeum Atrhura Rimbauda, který zde žil. Podvečer jsem zašel za město, na místo krmení hyen. Ty tu mají neobvyklou pozici. Nejenže tu volně chodějí po ulicích, ale jsou tu i večer krmeny. Je to dnes už turistická atrakce, takže jsem musel zaplatit. Po ulici běhaly kočky a psi, ovšem po chvíli se v záři hořících odpadků objevilo něco jiného. Hyena. Lákali je na kousky syrového masa. Postupně se jich objevovalo víc, nakonec jich bylo kolem deseti.

9.4.2019, den 74
Harar

Dnes jsem se trochu prošel po novém městě. Potom jsem navštívil další části hradeb a prošel další ze stovek úzkých uliček. Mezi tím jsem viděl další spoustu trhů. Koupil jsem trochu koření a v uličce šicích strojů si nechal spravit kalhoty.

10.4.2019, den 75
Harar-Hargeisa

Ráno jsem šel na autobusové nádraží a odtud pokračoval minibusem na východ. V jednom úseku jsme na silnici potkali stovky paviánů. Seděli na silnici a pobíhali kolem. U silnice bylo také čím dál víc velbloudů. V jednom z měst jsem přestoupil na další minibus, který mířil ke hranici. Krátce před cílem se rozbil, takže jsme museli přestoupit do jiného. Zde jsem potkal anglicky mluvícího místního, který mi pomohl na hranicích. Společně jsme tam dojeli tuktukem. Ukázal mi nenápadné budovy pasových kontrol a pak i zastávku mého minibusu. Pak jsme se rozloučili, on šel na trh nakoupit cosi, proč jsem jel. Můj minibus byl pěkný, nový a dokonce s WiFi. Po měsící jsem měl slušný internet. Odpoledne jsme dojeli do města Hargeisa, hlavního města Somalilandu. Požádal jsem řidiče, aby zavolal mému souchsurfingovému hostiteli, na kterého jsem pak počkal v blízké kavárně. Spolu jsme pak trochu projeli město a večer se podívali na vyhlídku.

od 11.4.2019, den 76 a dále
Viz Somaliland a Džibutsko