Mates | Somaliland a Džibutsko

Fotky Somaliland: dropbox.com/...

Fotky Džibutsko: dropbox.com/...

do 9.4.2019
Viz Etiopie

10.4.2019, den 75
Harar-Hargeisa

Ráno jsem šel na autobusové nádraží a odtud pokračoval minibusem na východ. V jednom úseku jsme na silnici potkali stovky paviánů. Seděli na silnici a pobíhali kolem. U silnice bylo také čím dál víc velbloudů. V jednom z měst jsem přestoupil na další minibus, který mířil ke hranici. Krátce před cílem se rozbil, takže jsme museli přestoupit do jiného. Zde jsem potkal anglicky mluvícího místního, který mi pomohl na hranicích. Společně jsme tam dojeli tuktukem. Ukázal mi nenápadné budovy pasových kontrol a pak i zastávku mého minibusu. Pak jsme se rozloučili, on šel na trh nakoupit cosi, proč jsem jel. Můj minibus byl pěkný, nový a dokonce s WiFi. Po měsící jsem měl slušný internet. Odpoledne jsme dojeli do města Hargeisa, hlavního města Somalilandu. Požádal jsem řidiče, aby zavolal mému souchsurfingovému hostiteli, na kterého jsem pak počkal v blízké kavárně. Spolu jsme pak trochu projeli město a večer se podívali na vyhlídku.

11.4.2019, den 76
Hargeisa

Dnes jsme nejprve zašli na ministerstvo pro povolení k návštěvě místa Laas Geel a města Berbera. Následně jsme navštívili pár zajímavých míst včetně památníku občasnské války v podobě sestřeleného letadla. Můj hostitel byl elektroinženýrem, takže mě vzal na svou elektrárnu. Byla to zdejší první sluneční elektrárna, která tu docela výrazně snížila ceny elektřiny.

12.4.2019, den 77
Hargeisa

Brzy ráno mě můj hostitel odvezl na autobus. Z něj jsem po hodině vystoupil v malé vesnici v poušti. Tam jsem se začal ptát po odvozu ke skalním malbám Laas Geel. Objevil jsem někoho, kdo uměl trochu anglicky. Ten našel kohosi v uniformě a ten pak někoho, kdo uměl anglicky ještě líp. Dostal jsem slíbený odvoz a stačilo už jen domluvit cenu a trochu počkat. Pak jsme v několika vyrazili do pouště. Dojeli jsme ke skalám. Nejprve jsem si prohlédl malé muzeum a pak jsme šli k převisům, pod kterými byly zahovalé pravěké malby lidí a zvířat, krav i psů. Převisů tam byla celá řada, všechny jsme prošli. Pak jsme se vrátili do vesnice a já počkal na minibus zpět do města. Zůstal jsem v centru a procházel se v ulicích. Většina lidí byla velic přátelská a milá, jen někteří nelibě nesli, když se objevili na mém záběru. Prohlédl jsem si také stánky směnárníků s obrovskými balíky peněz.
 
13.4.2019, den 78
Hargeisa-Berbera

Dnes jsem opět mířil na autobus. Jel jsem do přímořského města Berbera. Na místě jsem si našel hotel. Potom jsem šel na oběd, na rybu. Pak jsem vyrazil podél přístavu. Vzadu byla jeho nová část, vepředu pár vraků. Podél cesty byly rybárny pomalované barevnými kresbami se sortimentem, jak je tu na obchodech zvykem. Nakonec jsem došel k pláži. Foukal tam silný vítr. Pokračoval jsem po pobřeží. Potkal jsem pár místních, někteří se koupali. Viděl jsem dokonce i několik žen bez šátku. Zpět jsem šel jinudy a poněkud se ztratil. Procházel jsem však zajímavými ulicemi, mezi obchůdky a kavárnami. Během odpoledne většina mužů posedávala a žvýkala čát.

14.4.2019, den 79
Berbera-Hargeisa

Dopoledne jsem strávil v ulicích. Prohlédl jsem si pár starších rozpadajících se budov z Osmanské éry. Všude mě zvali na čaj. Odpoledne jsem šel na autobus a vrátil se do Hargeisy, kde mě vyzvedl můj hostitel.

15.4.2019, den 80
Hargeisa

Ráno jsme se svým hostitelem navštívili památník nezávislosti. Potom jsme se podívali na trh se zvířaty. Byla tu spousta pestře zbarvených lidí a mezi nimi velbloudi a kozy. Potkali jsme také Jemence, který cestuje na velbloudu po světě. Hostitel pak jel do práce. Cestou mě zavezl ke evému známému, který dělá ředitele školy. Tam jsem pak strávil několik hodin. Popovídal jsem si s ním a prohlédl si školu. Strávili jsme spolu dost času, odpoledne jsme zajeli i do kavárny. Pak jsme se svým hostitelem navštívili další části města.
 
16.4.2019, den 81
Hargeisa

Dopoledne jsem strávil ve městě. Potkával jsem spoustu lidí, kteří si chtěli povídat, zvali mě na čaj a podobně. Následoval odpolední odpočinek. Pak jsme jeli na místo odjezdu Landcruiseru do Džibutska. Tím jsme pak vyjeli z města a řítili se pouští. Obrovskou rychlostí nekonečnou písečnou plochou s pár keříky a spoustou velbloudů. Občas jsme zastavili v nějaké vesnici. Za šera se objevily hory, přes které se převalovala mlha. Pak zase písek. V měsíčním světle vypadala poušť obzvlášť tajuplně.  

17.4.2019, den 82
Džibuti

Po půlnoci jsme zastavili ve vesnici na přespání. Dostal jsem podložku, kterou jsem si dal na písek. V šest jsme pokračovali. Dojeli jsme do pohraničního městečka pašeráků, kde jsme vyložili náklad. Potkal jsem tam Somálce z Dánska, se kterým jsem překoročil hranici. Bylo to docela zdlouhavé. Na konci ho vyzvedla jeho rodina z Džibutska, kteří mě odvezli k mému hotelu. Ubytoval jsem se a vyrazil do města. Prošel jsem si ulice s koloniální architekturou Evropské čtvrti a chaos Africké.

18.4.2019, den 83
Džibuti-Lac Assal

Ráno jsem vyrazil do města. Využil jsem městský autobus. Cestou do něj vběhli dva policisté, přeprali řidiče a zatkli ho. Musel jsem tedy pokračovat pěšky. Tam jsem měl potíž s policií pro změnu já, neměl jsem prý fotit. Nakoupil jsem zásoby a podél přístavu se vrátil do hotelu. Tam jsem nechal nepotřebné věci a vrátil se do centra. Naobědval jsem se a odjel na místo, odkud mělo jezdit něco mým směrem. Nakonec jsem skončil se spoustou lidí na korbě náklaďáku. Jeli jsme do pouště. Vystoupil jsem uprostřed cesty, u křižovatky ke solnému jezeru Assal. Odtud jsem šel pěšky, z kopce, k nejnižšímu bodu Afriky. Šel jsem nějakých patnáct kilometrů. Cestou se setmělo. naštěstí svítil Měsíc, takže jsem si docela snadno našel místo pro stan. Toto světlo se mi obzvlášť hodilo, když se mi záhy vybila čelovka.
 
19.4.2019, den 84
Lac Assal-Tadjoura

Po probuzení jsem se prošel podél břehu jezera. V pozadí byla továrna. Nad bělavými slanými okraji jezera vyšlo slunce. Potom jsem sbalil stan a vyrazil zpět k hlavní silnici. Šel jsem do kopce a proti větru. Po zhruba dvou hodinách chůze mi zastavilo auto a odvezlo mě na křižovatku. Tam jsem pak na policejním checkpointu čekal na daší odvoz. Měli tam kancelářský stůl a židli na kolečkách v písku, ve stínu osamělého stromu. Autobus nejel, tak jsem nakonec pokračoval s někým stopem. Jeden z pasažéru mi nabídl ubytování v cíli mé cesty, městě Tadjoura. Toho jsem využil. Bylo sice velice špatné, zato však drahé. Avšak méně než ostatní možnosti. Po ubytování jsem vyšel do rozpáleného přímořského městečka. Naobědval jsem se a pokračoval na palmami lemované nábřeží. Všude se pásla zvířata, hlavně kozy a velbloudi. Město jsem několikrát prošel a pozoroval jeho život. Večeřel jsem v přístavu, v restauraci s milým číšníkem, který měl velkou trpělivost s mou francouzštinou.

20.4.2019, den 85
Tadjoura-Džibuti

Ráno cesta do přístavu. Nejprve se mi podařilo zjistit, v kolik nejspíš odplouvá můj trajekt zpátky do hlavního města. Měl jsem však stále několik variant. Cestou se mi rozbil sandál, avšak vcelku rychle se mi podařilo najít pouličního opraváře. Pak už jsem jen čekal v přístavní retauraci na svoji loď. Ta se brzy objevila. Nastoupil jsem a pak už mě čekala jen pokldiná plavba. V Džibuti jsem se vrátil do svého hotelu a pak večer už jen zašel v blízkém okolí na večeři.

21.4.2019, den 86
Džibuti

Sbalil jsem se a odjel městským autobusem do centra. Zde jsem se najedl a pak už mi jen zbývalo najít taxi na letiště. Taxikář byl příjemný, naopak letiště bylo obzvlášť mizerné. Netrvalo však dlouho a byl jsem na cestě domů.