Černá Hora

Fotky: https://www.dropbox.com/sh/9ekpocs97rofyav/AACiwIKsfsnY1LG9xVMheqAVa?dl=0

do 31.5.2019
Viz Chorvatsko

1.6.2019, den 20
Dubrovník-Kotor

Pěšky jsem došel na autobusové nádraží, odkud mi jel autobus do Kotoru v Černé Hoře. Jeli jsme po klikaté silnici se zácpami. Přechod hranice proběhl celekm rychle. Pak jsme pokračovali podél zátoky až do mého cíle. Po příjezdu jsem se ubytoval v hostelu přímo uprostřed starého města. Prošel jsem si uličky a najedl se. Podvečer jsem pak vyrazil na kopec, odkud jsem z hradu pozoroval západ slunce.

2.6.2019, den 21
Kotor

Ráno jsem odjel autobusem do města Cetinje. Tam jsem se nejprve naobědval a potom si lehce prohlédl zdejší památky - zámky a klášter. Potom jsem vyrazil vzhůru do hor. Zpočátku bylo velmi pěkné počasí, ale psotupně se zhrošovalo. Zatáhlo se a přišel déšť. A pak liják. Stoupal jsem dál. Až k mauzoleu národního hrdiny Njegoše ve výšce přes 1600 metrů. Pokochal jsem se výhledy a sestoupil dolů k moři do Kotoru, dlouhou a klikatou cestou.

3.6.2019, den 22
Kotor-Budva

Dnes jsem se přesunul do města Budva. Cesta byla krátká, podél pěkného pobřeží. Po příjezdu opět pršelo. Došel jsem do malinkého starého města a ubytoval se v hostelu. Pak jsem odjel autobusem o kousek dál, do místa zvaného Sveti Stefan. Na fotogenickém poloostrovu tu leží luxusní rezort. Pokochal jsem se výhledy a vracel se podél pobřeží. Pršelo a pršelo, pláže byly liduprázdné. Když mě déšť přestal bavit, počkal jsem si na autobus zpět. Až večer, když se počaysí zlepšilo, jsem opět vyšel ven.
 
4.6.2019, den 23
Budva-Podgorica

Odjel jsem autobusem do města Bar. Na nádraží jsem si nechal batoh a pokusil se pokračovat autobusem k ruinám strého města. Nejel, tak jsem šel pěšky. Došel jsem k ruinám, které obklopovaly rozkvetlé louky. Došel jsem i na hrad s pěkným výhledem a pak se vrátil zpět na nádraží. Naobědval jsem se a odjel vlakem do halvního města Podgorica. V dešti jsem došel do hostelu a počkal až přestane pršet. Pak jsem si prošel nepříliš zajímavé město. Kostely, sochz, pár mostů přes řeku.

5.6.2019, den 24
Podgorica-Žabljak

Dnes jsem měl v plánu návštěvu kláštera Ostrog. Jel jsem k němu vlakem. Zastávka byla ponořen do mlhy. Tou jsem také pokračoval vzhůru cestičkou lesem. Všude bylo mokro a mlhyneubývalo. Prošel jsem si spodní část kláštera s několika kostely a pokračoval výš. U horní části bylo parkoviště plné autobusů hlavně s ruskými turisty. Prošel jsem si areál s budovami postavenými ve skalách a pár jeskynníh kostelů. V nich pracovníci řídili fronty a zatlačovali návšěvníky do davu, aby nepřekáželi. Ti líbali všmožné části kaplí. Postupně mlha opadla a já se vrátil na zastávku. Jel jsem zpět do Podgorici, kde jsem si vyzvedl batoh a potom pokračoval autobusem do horského městečka Žabljak.

Večer jsem strávil v příjemném hostelu.  

 
6.6.2019, den 25
Žabljak

Ve vícero lidech jsme se domluvili na výstupu na horu Planinica. Někteří měl auta, takže jsme mohli dojet až k okraji národníoho parku. Šli jsme lesem, podél jezera a stoupali čím dál strměji. Občas jsme sešeli z cesty. Začaly se objevovat výhledy a na zemi sníh. Toho postupně přibývalo, až hluboko pod ním zůstala cesta. Pokračovali jsme kamením, sněhem i klečí až na vrchol. Ne všichni jsme to ovšem zvládli až sem. Nasvačili jsme se a začali vracet. Cesta sněhem dolů byla mnohem zábavnější. Doklouzali jsme se rychle až k lesu. Po návratu jsme se ještě podívali na vyhlídku nad kaňonem Tara. Pak jsme se vrátili do hostelu. Opět následoval příjemný večer s povídáním se scestovalými majiteli.   

7.6.2019, den 26
Žabljak

Dnes jsem vyrazil trochu jiným směrem. Opět stále vzhůru, až k vyhlídce nad jedním z jezer. Opět bylo krásné počasí, takže jsem se mohl kochat vyhlídkami. Pak jsem pokračoval k adalšímu jezeru a pak ještě k jednomu. To největší jsem obešel dokola, cestou bylo nutné brodit se několika vodopády. Pak jsem vylezl na další menší kopec a vrátil se do vesnice.

8.6.2019, den 27
Žabljak-Mostar

Čekala mě celkem dlouhá cesta do Bosny a Hercegoviny. Jeli jsme ve dvou, s Francouzkou, která ovšem mířila do jiného města. Nejprve jsme ranním autobusem jeli do města Nikšic. Měli jsme tři hodiny na přestup. Nejprve jsme navštívili staru pevnost a pak si prošli centrum města. Nemají tu skoro nic jiného než hospody. V jedné jsme poseděli a pak našli restauraci na oběd. To už jsme trochu nestíhali, takže nám milán paní z restaurace zavolala taxi a ještě připravila svačinu na cestu. Nakonec měl autobus stejně zpoždění. Řidiče to nijak netrápilo, klidně si ještě pokecal s kolegy na nádraží. Po dvaceti minutách jízdy si pak udělal půlhodinovou přestávku na kafe. Pak přišla dlouhá zácpa a hned potom přechod hranic. Francouzka vystoupila v blízkém městě a my zastavili o kousek dál na další řidičovo kafe. A pak zbovu, abychom se vyměnili s pasažéry jiného autobusu. V Mostaru jsem tak byl až za tmy. Přišel jsem do hostelu a majitel mě hned přivítal: "Dáš si pivo?" A hned potom mi nabídl polévku a další pivo.

od 9.6.2019, den 28 a dále
Viz Bosna a Hercegovina