Čína

Fotky: https://www.dropbox.com/sh/lyglsmdwnu62hci/AADFFTw3ZKOJ2DS_YDw_ywUUa?dl=0

17.10.2019, den 1
Peking

Brzy ráno jsem přiletěl. Průchod letištěm, ač s frontami, byl bez problému. Cestou vlakem do centra Pekingu se rozednilo. Našel jsem svůj hostel a pak se vydal hledat funkční bankomat. Následně jsem se nasnídal. Ze všech obchůdků v okolí stoupala pára z knedlíčků. Obloha byla šedá a poprchávalo. Prošel jsem si okolí, pěší zóny a obchůdky. Pak jsem se prošel podél moderní budovy Národního divadla. Přejel jsem metrem do další části města a prohlédl si další architektonickou zajímavost, budovu Galaxy Soho. Prošel jsem se tradičními čtvrtěmi hutong. Následoval jeden z Buddhistických chrámů a pak strá hvězdárna. Ozdobné přístroje stály na zbytcích městských hradeb. Pak jsem se stavil na nádraží vyzvednout si jízdenky. Budova byla jak menší město. Stavil jsem se na nudle a procházel si další uličky. Na chvíli jsem se vrátil do hostelu zahřát se a pak dojel do Olympijského centra podívat se na architektonicky zajímavé budovy osvětlené po západu slunce. Pk už jsem se jen vrátil do hostelu a cestou navštívil katedrálu.

18.10.2019, den 2
Peking

Opět knedlíčky. Pak jsem šel na blízké Náměstí Nebeského Klidu. Všude byly davy a různá zábradlí a ploty. Nějakou dobu mi trvalo zjistit, kam se postavit do fronty na mauzoleum. Ta se klikatila všude kolem. Postavil jsem se do ní a vystál si více než dva kilometry. Před vchodem do mauzolea lidé ve velkém nakupovali květiny, které pak položili na velký stůl v první místnosti mauzolea. A pak už jen sál s Maem. Vidět mu byla jen hlava, oranžově osvětlená do barvy pomeranče. Zbytek byl pod rudým hadrem se srpem a kladivem. A pak rychle ven. Vrátil jsem se do hostelu pro věci, protože v mauzoleu jsem s sebou nesměl nic mít. Opět jsem přešel náměstí a pokračoval do Zakázaného města. Prvním problémem bylo najít pokladnu. Zdá se, že všcihni místní si vstupenky kupují předem. Uvnitř jsem strávil hodiny. Mezi řadami budov a nádvoří. A dalších a dalších. Do zavíračky jsem nestihl vše a stejně už neměl moc energie. Po východu jsem vylezl na kopec postavený z materiálu ze stavby vodního příkopu. Z něj byl celý areál vidět. Pak jsem se prošel úzkými uličkami na metro a vrátil se. Cestou mě zaujaly pěkně nasvícené brány kolem Náměstí, pozůstatek hradeb.

19.10.2019, den 3
Peking

Knedlíčky. Poté jsem se vydal k areálu Chrámu Nebes. Tento chrám, který býval užíván přímo císařem, je tvořen mnoha budovami obkopenými parkem. Po vstupu jsem prošel oblastí, kde byly mezi stromy parku vydlážděné kruhy. Na některých se tančilo, jinde hrálo na různé nástroje. Ve velké tělocvičné části se dědové točili na hrazdě a praděodvé si málem strkali nohu za hlavu. O kus dál hloučky důchodců hrály karty. A dál byl kroužek kreslení pro děti. A pak už hlavní budova, kde císař prováděl obřady pro dobrou úrodu.

Všude davy lidí. Prošel jsem si zbytek a pak se vrátil k Zakázanému městu. Až do večera jsem si procházel okolní parky. Pak jsem se vrátil do hostelu a vyzvedl si věci. Před půlnocí mě čekal vlak do další destinace.

20.10.2019, den 4
Pingyao

Dopoledne jsem byl ve městě Pingyao. Došel jsem do hostelu a cestou potkal český pár. Následně jsem se vydal do historického centra. Všude byly úzké dlážděné uličky. Z domů visely červené lampiony. Občas se objevila věž a celé centrum bylo obehnáno hradbami. Procházel jsem se podél nejrůznějších obchůdků. Na nádraží jsem si koupil pár dalších jízdenek na další části cesty. Zašel jsem na nudle a objevoval další a další zákoutí. Postupně se setmělo. Svítily pak už jen obchody a lampióny. A pořádně se ochladilo.
 
21.10.2019, den 5
Pingyao

Na dnešek jsem měl objednaný výlet. Ráno mě vyzvedlo auto plné Číňanů. Prvním cílem bylo sídlo rodiny Wang. Po hodině jízdy jsme byli na místě. Vchod do areálu vedl přes konfuciánský chrám. Sídlo bylo jako město. Ulice, nádvoří a spousty budov. Vedle měli dokonce vlastní obrovský hrad. Byly tu různé výstavy, muzea, stánky s kdečím a další věci. Na jednom nádvoří jsem absolvoval ochutnávku čaje. Poté jsme odjeli na další místo, podzemní hrad Zhangbi. Na místě je stará kamenná vesnice, docela dost upravená pro turisty, ač stále obývaná. Po dní je rekonstruovaný systém tunelů a podzemních místností určených pro ochranu obyvatel. Poté jsme se vrátili zpět do města. Zašel jsem si na jídlo a poté opt potkal český pár. Prošeli jsme se po večerním městě.

22.10.2019, den 6
Pingyao-Taiyuan

Dopoledne jsem se sbalil a odešel na autobusové nádraží. Odtud jsem jel malým otřásajícím se autobusem po rozpadlých silnicích k sídlu rodiny Qiao. Vystoupil jsem hned u restaurace, kde jsem se naobědval a nechl batoh. Přes řadu všelijakých obchůdků jsem došel ke vchodu. Vstupné bylo vcelku vysoké, ovšem vnitřek byl zajímavý. Mimo zachovalého rodinného sídla tu měli různé výstavy týkající se místních tradic, oslav a zvyků. Pak jsem se vrátil pro batoh a pokračoval autobusem do města Taiyuan. Přejel jsem na nádraží, kde jsem si nechal věci v úschovně. Pak jsem si trochu prošel město. Viděl jsem dva chrámy, které však už měly zavřeno. Pak jsem se navečeřel a šel na vlak do Šanghaje.
 
23.10.2019, den 7
Šanghaj

V Šanghaji jsem byl dopoledne. Bylo tu mnohem tepleji. Metrem jsem dojel k hostelu v centru města. Pak jsem vyrazil do ulic. Prošel jsem jich pár a dorazil na nábřeží, Bund, s panoramatem mrakodrapů na druhé straně řeky. Na nábřeží je taky řada paláců z devatenáctého století postavených Evropany. Pak jsem přejel metrem na druhou stranu, mezi mrakodrapy čtvrti Pudong. Prošel jsem se mezi nimi a před západem slunce vyrazil na vyhlídkovou plošinu Shanghai Tower, druhé nejvyšší budovy na světě. Zeshora jsem viděl západ nad městem i ostatní mrakdrapy zeshora. Pak jsem se vrátil a prošel si pěší třídu Nanjing se spoustou svítících reklam.

24.10.2019, den 8
Šanghaj

Vstal jsem brzy ráno, abych byl ještě před východem slunce na nábřeží. Nafotil jsem si panoramata a pozoroval místní dědy pouštějící draky, běžce  další lidi. Nasdídal jsem se a dojel do historického centra města. Z toho už moc nezbylo, úzké uličky mizí. Z některých částí jsou věžáky, z jiných nově postavené historicky vypadající čtvrti. Navštívil jsem Buddhistický kláštěr a pak chrám městského boha. Pak jsem metrem přejel do další částí města, mým cílem bylo muzeum propagandistických plakátů. Cestou k muzeu jsem šel ulicemi lemovanými platany. Pak jsem našel muzum ukryté ve sklepě obytné budovy. Po prohlídce jsem pokračoval stinnými zelenými ulicemi dál. Daší z chrámů byl zrona nejspíš uzavřen, takže jsem alespoň navštívil blízký dům, ve kterém bydlel Mao. S výstavou předmětůjako Maovy pastelky. Další zastávkou byl chrám Nefritového Buddhy, kde jsem viděl i jakýsi obřad. Nakonec jsem navštívil docela zajímavou část, kde staré uličky nezpořili, ale opravili. Je tam tak spousta stánků s jídlem i bary. Večer jsem šel opět na nábřeží. Tento nápad mělo zjevně hodně lidí. Na ulicích tak byla dopravní policie řídící proudy chodců.

25.10.2019, den 9
Šanghaj

Dopoledne jsem se prošel po pěší zóně ulice Nanjing a pak po Lidovém Parku, centru města. Tam jsem také navštívil Centrum Městského plánování, vcelku rozsáhlé muzeum zaměřené na vývoj Šanghaje a infrastruktury města. Pak jsem se stavil podívat na katolickou katedrálu. Objel jsem si část města nadzemním úsekem metra. Výhledy ovšem nebyly nic moc, bylo dost mlhavo. Ovšem večer bylo město velice fotogenické. Fotil jsem si panorama mrakodrapů z různých směrů.

26.10.2019, den 10
Šanghaj-Suzhou

Dojel jsem na nádraží. Jistým problémem bylo najít u této obří budovy pokladny. Po delší procházce se to povedlo, takže jsem si mohl koupit jízdenku do sousedního města Suzhou. Před odjezdem jsem se nasdnídal. V Suzhou jsem dojel k hostelu, ubytoval se, a vyrazil na návštěvu symbolů tohoto města, zahrad. Některé z nich jsou až tisíc let staré. Do detailu propracované, s různými stromy, skálami, jezírky i pavilony. Mezi nimi vedly městem vodní kanály. V některých zahradách byly spousty malířu zvěčňujích krajinu i archotekturu. Navštívil jsem taky pár chrámu a se setměním pěší uličku plnou stánků.

27.10.2019, den 11
Suzhou

Ráno mě čekalo několik dalších zahrad. Cestou jsem v uličkách města potkal trh s bonsajemi. Pak jsem odjel metrem až na kraj města a pokračoval autobusem do vesnice Luzhi, která je proslavená svými kanály a hrbatými mostky. Tam jsem se procházel až do večera. Pak následoval zdlouhavý návrat autobusem a metrem.

28.10.2019, den 12
Suzhou-Huangshan

Ráno cesta na nádraží a pak vysokorychlostním vlakem do stanice Huangshan, která jak je zvykem leží daleko od všeho. Pak tedy autobus k mému hostelu. Odpoledne jsem navštívil centrum blízkého města Tunxi. Zde je proslulá dlouhá pěší Stará Ulice. Zde je obrovské množství obchodů s jídlem, řemeslnými výrobky a kdečím dalším, často ani nevím s čím. Místo to bylo opravdu zajímavé, zůstal jsem tu několik hodin.

29.10.2019, den 13
Huangshan

Dnes jsem si udělal výlet do dvou starých vesniček. První z nich byl Hongcun, vesnice postavená ve tvaru krávy. Kopeček s dvěma stromy jako hlava s rohy. Čtyři mosty přes řeku jako nohy. Kanály a jezírka jako střeva a žaludky. Autobus mě tam ovšem nedovezl, skončil jsem na autobusovém nádraží kdesi. Musel jsem tedy najít další autobus mým směrem. U vesnice byla opět spousta malířů, kteří malovali domy zrcadlící se v jezeru. Všude byly davy turistů. Hlavně velké výpravy školních výletů dělaly v úzkých uličkách nepříjemný špunt. Mimoto byla vesnice opravdu pěkná. ALe hnout se tu moc nedalo. Přejel jsem tedy do blzké vsi Xidi. Opět nějaké rybníky. Mimo živých lotusů tu měli i podivně vypadající plastové. A hned vedle záhony plastových tulipánů. Vedle políčka a kopečky s výhlídkou. Celkově tu bylo mnohem míň turistů a víc místních obyvatel. Řada starých domů byla otevřena k návštěvě. Docela mě zaulajy sušené kachny visící na zdech domů. Pak mě čekal návrat. S pár spolubydlícími z hostelu jsme zašli na večeři.  
 
30.10.2019, den 14
Huangshan-Wuhan

Autobusem na nádraží a pak vlakem do města Wuhan. Metrem do hostelu. Mezitím bylo pozdě odpoledne, kdy jsem se v centru sešel s kamarádkou Bolor, která zde studuje. Prošli jsem se po okolí a pak šli na večeři. Navštívili jsme nasvícenou věž Žlutého Jeřába, prošli se po nočních trzích a pak po nábřeží řeky Yangze.

31.10.2019, den 15
Wuhan

Dnes jsme se sešlii ráno. Nejprve jsme navštívili muzeum historie města v bývalé celnici, která sloužila v dobách zahraničních koncesí. Pak jsme se přesunuli ke Žlutému Jeřábu, vylezli na věž s výhledem na město a prošli si celý park kolem. Poté následoval Buddhistický chrám Baotong, také se zajímavou věží. Nakonec jsme se ještě podívali k Východnímu jezeru a do parků kolem něj. Pak jsem se vrátil pro batoh a odjel na nádraží. Čekal mě noční vlak.  

1.11.2019, den 16
Chengdu

Dopoledne jsem byl v Chengdu. Dojel jsem do hostelu a naobědval se. Odpoledne jsem navštívil dva různé chrámy, kde jsem strávil zbytek dne. Po setmění jsem se ještě prošel pár pěšími uličkami se stánky.

2.11.2019, den 17
Chengdu-Siguniang Shan

Ještě za tmy jsem vyrazil ven a dojel na autousové náraží. Čekala mě cesta do hor. Začali jsme po dálnici, ale postupně se silnice zmenšovala, až občas i zmizel asfalt. Projížděli jsme mnoha tunely storupali stále výš. V horách byl všude kolem silnice sníh. Pak jsme trochu sjeli do vesnice Rilong u národního parku Siguniang Shan. Ubztoval jsem se a pak se šel projít do vesnice. Pro krátké procházce jsem se pokusil najít restauraci na večeři. Moc se to nedařilo, ve dvou se ani nesnažili pochopit co chci. Až v další jsem objevil anglicky mluvícího. Byl to jeden z účastníků dnešního dálkového běhu.

3.11.2019, den 18
Siguniang Shan

Brzy ráno jsem vyrazil ven. Cílem bylo údolí Haizi. Zpočátku cesta vedla po prknech a po schodech. Pak ovšem pokračovala rozblácená cesta rozdupaná koňmi. Naštěstí byla zatím zmrzlá. Cestou jsem potkal louku s několika stúpami a mnoha buddhistickými praporky. Kolem byly všude vidět vrcholky zasněžených hor. Stoupal jsem výš a výš. Cesta už rozmrzla a já se místy raději prodíral lesem. Občas prošli koně naložené nákladem či turistou. Nakonec jsem došel k jezeru. Pokraočoval jsem kolem nějak a pak kamsi do kopce. Byly tu krásné výhledy do údolí pokrytého podzimně barevnými lesy pod bílými vrcholky. Pak jsem se začal vracet. Blátem s rozpadajícími se botami. Všude kolem se pásli jaci. Do vesnice jsem se vrátil až za tmy.

4.11.2019, den 19
Siguniang Shan

Dnešek byl lehce odpočinkový. Ven jsem šel až když se trochu oteplilo. V klidu jsem si zašel na nudle a pak odjel autobusem do dalšího údolí. Bylo zataženo, po příjezdu na místo dokonce sněžilo. Nejprve jsem navštívil blízký kláštěr. Potom jsem šel po cestě lesem. Navštívil jsem vodopád a pár daších zajímavých míst. Všude bylo mnoho dělníků, kteří cestu rozšiřovali a budovali další dřevěné stavby. Záchody a kdovíco ještě. Pak jsem se vrátil zpět do vesnice.

5.11.2019, den 20
Siguniang Shan-Chengdu

Jel jsem zpět do Chengdu. Tentokrát ovšem sdíleným autem. Cestou jsme párkrát zastavili na pěkných výhledech. V Chngdu jsem byl vysazen kdesi na metru. V hostelu jsem se odbahnil a vypral si. Pak se mi podařilo sehnat dobré lepidlo, kterým jsem si opravil boty. Také jsem musel opatřit nový polarzační filtr, protože jsem ten původní kdesi ztratil. Když bylo vše hotovo, navštívil jsem pár starých uliček. Opět tu byly všemožné stánky s jídlem. K tomu tu byly také otevřeny staré zajímavé budovy se zdobnými nádvořími.
 
6.11.2019, den 21
Chengdu

Metrem na nádraží a odtud vlakem do města Leshan. To je proslavené obří sochou Buddhy. Po příjezdu jsem chvíli hledal autobus na místo. Po vstupu do areálu mě čekala řada cestiček vedoucí po kopcích pokrytých hustým lesem. Kolem nich byly různé sochy a menší stavby. Altánky a sem tam nějaký chrám. Pak už se přede mnou objevila obří hlava. Pod ní byl celý sedící Buddha. Po schodech jsem sestoupil až ke spodní části sochy a pak si vystál frontu na schody zpět vzhůru. Pak jsem se toulal po dalších cestičkách a objevoval další a další chrámy. Nakonec jsem navštívil pohřební jeskyně. Vrátil jsem se na nádraží. Protože jsem měl dost času do odjezdu vlaku, prošel jsem si jeho okolí. Celé nové bloky budov tu stály takřka opuštěné. A mezi nimi silnice s obrovskými počty pruhů. Čím dál blíže k městu se začali objevoat lidé i něco funkčního. Před odjezdem jsem na nádraží potkal český pár, který jsem znal z Pingyaa.

7.11.2019, den 22
Chengdu-Kunming

Brzy ráno jsem vyrazil k chovatelské základně pand. Čekala mě opět dlouhá cesta metrem a pak hledání správného autobusu. Na místo jsem dorazil těsně po otevření, čímž jsem předešel davy turistů. Navíc jsou pandy ráno nejaktivnější. Areál je celý zarostlý stromy a bambusem. Mezi tím je řada výběhů. Pandy jsem snadno našel podle zvuku křupajícího bambusu a skupiny sledujícíh lidí. Prošel jsem se podél několika výběhů, pand červených a přes porodnici, kde byla mláďata v inkubátorech. Pak jsem se vrátil. V hostelu jsem si vyzvedl batoh a pokračoval na nádraží. Odtud mě čekala dlouhá cesta, nějakých 1200 kilometrů, do města Kunming v sousední provincii. Zde jsem přejel na jiné nádraží. Z metra jsem vylezl ve špinavé uličce mezi ploty a dálnicí. Na nádraží jsem musel jít přes kilometr, nějak si stanici metra blbě umístili. V temné uličce jsem nalezl stánky s jídlem a navečeřel se. Ani samotné nádraží nebyla žádná krása. Nebyl jsem tu však dlouho, pokračoval jsem nočním vlakem do mého cíle, města Lijiang.

8.11.2019, den 23
Lijiang-Tiger Leaping Gorge

Nádraží je tu opět daleko od centra, takže mě čekal dlouhá cesta autobusem. Po ubytování jsem vyrazil do starého města. Úzké dlážděné uličky elmovaly dřevěné domky a vodní kanály. A k tomu všudypřítomné stánky se vším možným a davy turistů. Procházel jsem uličky. Na náměstí tancovala spousta lidí. Všude byla spousta kytek. Pokračoval jsem kousek za město, k parku s jezírky, mosty a altány. Stromy byly podzimně zbarvené, vzadu se tyčila zasněžená hora a vše se to zrcadlilo ve vodě. Poté jsem vylezl na kopec nad městem, na kterém stojí pagoda s pěkným výhledem. Začalo se stmívat. Na náměstí teď tancovali kolem ohně.

9.11.2019, den 24
Tiger Leaping Gorge

Autobusem jsem dojel do vesničky na začátku soutěsky Skákajícího tygra. Po prašné silnici jsem opustil vesnici a pokračoval po úzké stezce strmě stoupající do hor. Klikatila se lesem nahoru a dolů. Občas se objevil výhled na vysoké hory kolem nebo na rozbouřenou řeku hluboko dole. Po cestě byly stánky s občerstvením, kde se prodávalo ovoce, sušenky či marihuana. V malé vesnici jsem se naobědval. Pak jsem pokračoval dále vzhůru. Stěny soutěsky byly stále strmější. Po cestě vytesané ve skále jsem došel do vesnice, kde jsem se  ubytoval. V penzionu jsem se s pár dalšími cizinci navečeřel.

10.11.2019, den 25
Tiger Leaping Gorge-Lijiang

Po snídani jsem se vydal cestičkou dolů. Vedla skalami a přes vodopády. V další vesnici jsem si koupil jízdenku na autobus zpátky do města. Hned poté jsem potkal spolubydlícího z hostelu, se kterým jsem vyrazil dolů k řece. Cesta vedla strmě dolů, na jednom místě se objeil dokonce nějakých 50 metrů vysoký žebřík. Dole se valila voda řeky stlačené do úzého koryta mezi skalami. Bylo tu několik vyhlídek s visutými mosty. Prošli jsme si všechny výhledy a pak vystoupali další stezkou zpátky k silnici. Po obědě jsme odjeli do Lijiangu. S dalšími spolubydlícím jsme pak zašli na večeři a pak poseděli u piva.

11.11.2019, den 26
Lijiang-Dali

Odjel jsem na nádraží a přesunul se vlakem do nedalekého města Dali. Zde mě čekal tradičně hodinový přesun do mého cíle, historického centra. Když jsem se ubytoval, pršelo. Počkal jsem tedy na pozdní odpoledne, kdy se počasí zlepšilo. Zdejší staré město sice není tak pěkné jako Lijiang, je tu však výrazně méně turistů. Strávil jsem tu zbytek dne.

12.11.2019, den 27
Dali

Dnes jsem si půjčil elektrický skútr. V plánu jsem měl objetí zdejšího jezera Erhai. Dojel jsem do vesniček u pobřeží, které byly protkány uzoučkými uličkami. Vedle lidé obdělávali malinká políčka se zeleninou. Stavil jsem se u zdejší atrakce, tří pagod. Pak jsem pokračoval přes vesničky. Opět políčka a ženy s nůšemi, ve kterých měly vše od cementu po toaltní papír. Úzké cesty se ukázaly jako nepříjemný problém. Jako jinde v Číně se tu všude něco staví.  Jednou tak byla cesta celá rozkopaná, jindy zatarasená autem, ze kterého se něco vykládalo, jindy zasypána stavebním materiálem. Pořád jsem se musel vracet, takže jsem raději přejel na hlavní silnici. Prohlédl jsem si jedno historické městečko a pokračoval na druhou stranu jezera. Silnice tu byla o dost lepší. I zde jsem navštívil jedno pěkné staré město ležící na břhu jezera. Najedl jsem se a pokračoval. K večeru jsem projížděl největším městem oblasti. Ocitl jsem se v zácpě. Dopravní policie pískala ze všech stran, všude mávali. Nkolik pruhů vlevo i v pravo. Mezi spoustou aut cyklisté v protisměru, motorky ze všech stran a sebevražední chodci. Po výjezdu z města se setmělo a já za chvíli dorazil zpět k hostelu.
 
13.11.2019, den 28
Dali-Kunming

Ráno jsem se prošel starým městem. Cestou jsem potkal sochu čínského zelí. Nějaký čas jsem strávil v uličkách a pak se vrátil do hostelu a sbalil se. Čekala mě dlouhá cesta autobusem na nádraží. Odtud jsem odjel do Kunmingu a pak zdlouhavě metrem dojel na autobusové nádraží. Vystál jsem si frontu na jízdenky, byla otevřena jediná pokladna z 26. Podařilo se mi sehnat autobus jedoucí až k laoské hranici. Pak už jen zbývalo počkat na odjezd. V hale, kde byla pořádná zima. Autobus byl vcelku pohodlný, lehátkový.

14.11.2019, den 29
Mohan-Luang Namtha

Ráno mě čekal rychlý přestup do dalšího autobusu a pak už jen hranice. Velká prosklená budova. Dostal jsem pár otázek, kde jsm v Číně byl a podobně. Na druhé straně měl přechod podobu velké stúpy. Vízum jsem kupodivu dostal bez jediného úplatku. Pak jsem sehnal minibus, ktrý mě za výhodnou cenu odvezl až do města Luang Namtha. Tam jsem se ubytoval, nechal si vyprat oblečení, opatřil si peníze a podobně. Prošel jsem si okolí a poptal se v cestovkách na výlety do džungle. Na večeři jsem si zašel na noční trh.

od 15.11.2019, den 30 a dále
Viz Laos