Etiopie

Fotky: https://www.dropbox.com/sh/6o9u8k3c4v2dkd1/AABrREc_5s6liNF1SfGDIkQua?dl=0

25.1.2020, den 1
Addis Ababa-Awassa

Hned po příletu mě přívítali kontroloři v rukavicích a rouškách, kteří každému pečlive kontrolovali pas, zda v něm není čínské razítko. Pak už byl průchod letištm bezproblémový. Vypadalo to tu o dost lépe než v Berlíně, odkud jsem přiletěl. Po vyzvednutí batohu jsem se pokusil ještě trochu dospat. Pak jsem si koupil sim kartu a šel do města. To začíná hned vedle letiště. Tam jsem počkal na městský autobus a odjel na náměstí, které je hlavním autobusovým nádražím. Zde jsem potkal někoho, kdo mi pomohl najít kancelář mé společnosti. Sám bych to hledal dlouho, nenapadlo mě, že je složena z maringotky a stanu. Pak jsem si s ním vyměnil peníze s výhodným kurzem černého trhu a zašli jsme na oběd. Cesta autobusem do města Awassa trvala celé odpoledne. Nejprve po dálnici, pak po silnici se spoustou vozů tažených oslem. A mezi kozami a velbloudy. Po příjezdu do cíle jsem si našel ubytování a brzy usnul.

26.1.2020, den 2
Awassa

Probudil jsem se po více než 12 hodinách. Přestěhoval jsem se o kousek vedle, kde měli takový luxus jako tekoucí vodu a wifi. Pak jsem se šel projít k blízkému jezeru. Vedla podle něj promenáda se stánky a lavičkami. Okraj jezera byl porostlý papyrem. Mezi tím byla spousta marabu a rybářů. K obědu jsem si dal rybu a vrátil se k jezeru. Na loďce jsem vyplul na výlet. Bylo možné pozorovat spoustu různých ptáků. Pak jsme dorazili k hlavnímu cíli, skupině hrochů. Chvíli jsme pobyli u nich a pak se vrátili. Podvečer jsem si pak prošel ještě pár ulic města.
 
27.1.2020, den 3
Awassa

Prošel jse si další části promenády podél jezera. Potkal jsem skupinu myjících se dětí. Pak jsem pokračoval dál a vylezl na kopec nad městem. Na vrcholku posedávaly skupiny věřících, kterým vždy kdosi něco nadšeně vyprávěl a divoce gestikuloval, na co ostatní pořád odpovídali amen. Taky tu byla spousta dětí, které se nadšeně chtěly fotit. Podíval jsem se na výhled na město a pak potkal pár fajn kluků. Společně jsme sešli dolů a povídali si. Pak jsme se domluvili na zítřek. Večer jsem vyrazil na pivo.

28.1.2020, den 4
Awassa

Ráno jsem šel na rybí trh. U břehu jezera ležely ryby v krabicích i taškách na zemi. Kolem byla spousta pelikánů. Místo bylo asi docela zvylé na turisty, protože mi tu pořád někdo nabízel něco ke koupi. Dokonce jsem i spatřil dva bělochy. U trhu byly stánky s jídlem, jedly se tu ryby vařené, smažené i syrové a někde pili z kelímku rybí polévku. Pak jsem se vrátil do hotelu, naobědval a vyrazil na místo srazu s klukem ze včerejška. Jeli jsme do sousedního města Shashemene. To je známé svou rastafariánskou komunitou. Nicméně místní lidé nebyli nic moc, divní, spíše podvodníci. Navštívili jsme jen kostel podivuhodné křesťanské sekty.

Prováděl nás nadšený týpek jamajského původu. Na sobě měl batikovanou noční košili. Druhý vypadal oblečený jako pračlověk a nosil na krku řetěz na kolo a v ruce obří joint. Pak jsme se radši vrátili. Po návratu jsme se prošli po městě a zašli na večeři.

29.1.2020, den 5
Awassa-Arba Minch

Brzy ráno za tmy jsem šel ven. Na prázdné ulici jsem musel najít nějaký odvoz na autobusové nádraží. Tam jsem nastoupil do malého nepohodlného autobusu. Čekala mě dlouhá cesta. Když se rozednilo, jeli jsme krajinou, kde byly vesničky tvořeny velkými kulatými domy. Občas se objevilo město. Pršelo a všude byla spousta bláta. Po příjezdu do cíle, města Arba Minch, jsem zavolal svému couchsurfingovému hostiteli a dojel k němu tuk tukem. Naobědvali jsme se a pak si porhlédli okolí. Zašli jsme k někomu na návštěvu. Tam jsem mohl poslouchat, jak se bavějí o obchodu s ovocem, kterému se zde věnuje. Pak jsem se podíval na pěknou vyhlídku na zdejší jezera. Večer jsme poseděli a zašli na rybí polévku.

30.1.2020, den 6
Arba Minch

Dopoledne jsem odjel tuktukem na auobusák. Autobusu trvalo velmi dlouho než se naplnil. Pak jsme pomalu vyjeli. Brzy jsme pokračovali po strmé kamenité cestě do hor. Po příjezdu do vesnice se mě hned ujal místní průvodce. K tomu bylo třba zaplatit vstupné. Pak jsme vyrazili na prohlídku. Nejprve mi ukázal do důležité, pole ječmene a chmelu. Pak jsme pokračovali k tradičním domům. Ty jsou postaveny z bambusu a ensetu, falešného banánu. Na začátku jsou velmi vysoké, postupně je odspodu požírá hmyz, až z nich nezbyde skoro nic. Prohlédl jsem si vnitřek, rozdělený na část pro hosty, ložnici, chlév a kuchyň. Pak jsme šli na zahradu, kde jsem viděl využití ensetu. Po fermentování části rostliny vzniká hmota, ze které se dělají opečené placky. Ty jsem ochutnal. A k tomu pálenku. Pak jsme navštívili tkalcovnu. Potom jsem si prohlédl trh. Bohužel jsem přijel trochu pozdě, takže jsem nestihl víc. Odjel jsem autobusem zpět. Cestu ozvláštnila rvačka kvli cestujícímu, který nechtěl platit jízdné.  

31.1.2020, den 7
Arba Minch

Hostitel odjel na farmu, kde se pěstuje khat. Bohužel jsem nemohl jet s ním, pěstitelé se obávali, že bych o nich snad udělal negativní reportáž, či co. Tak jsem se trochu prošel po městě a pak na doporučení vyrazil do kopců nad ním. Nejprve jsem navštívil kostel stojící nad městem a pak pokračoval výš. Šel jsem mezi políčky, domky a dobytky. Výš a výš. Výhledy byly pěkné. Když jsem se vrátil, byl už můj hostitel zpět. Poseděli jsme a povídali.
 
1.2.2020, den 8
Arba Minch

Po snídani jsme se sešli s pěstitelem melounů. Původně jsme se měli jet podívat k němu na pole, ale to nevyšlo. Zůstali jsme tedy ve městě. Setkávali se s různými lidmi. Na oběd jsme zašli na rybu. Pak jsme šli na kafe a tak různě. Potkávali jsme lidi a povídali. Večer jsme zašli na pivo.

2.2.2020, den 9
Arba Minch-Jinka

Brzy ráno, za tmy, jsem šel ven. Našel jsem tuk tuk, kterým jsem odjel na autobusák. Brzy jsme vyjeli. Autobus byl malý a nepohodlný, cesta kamenitá a bahnitá. Jeli jsme pomalu. Po rozednění se objevily vesnice s domy obklopenými blátem. Přejeli jsme přes špinavou řeku, u které byly davy lidí s kanystry, určitě hodně přes sto. Zastavili jsme na snídani a pak pokračovali dál. Mezi výmoly se objevila troška asfaltu. Pak jsme píchli. Během výměny přišli pomalovaní kluci kmene Banna a předváděli se na chůdách. Pak už jsme dojeli do cíle, města Jinka. Tam mě vyzvedl můj couchsurfingový hostitel. Ubytoval mě u sebe a pak jsme šli do města. Po jídle jsem si ho prošel sám. Bylo to fajn, lidé jsou přátelští. Večer se mě hostitel zeptal, zda chci sprachu. Po kladné odpovědi jsem nečekal, že pojedeme na motorce kamsi za město. Poté, co jsme píchli, jsme to vzdali a došli pěšky zpět. S hostitelem jsme si domluvili placený výlet na motorce po blízkých kmenech.

3.2.2020, den 10
Jinka-Hamer

Po snídani jsme vyrazili. Z města jsme vyjeli po děravé asfaltce. Všude byla stáda krav a koz. Po chvíli jsme projeli hejnem sarašní, bylo to jak krupobití. Jeli jsme dál a dál až jsme o pár desítek kilometrů přejeli odbočku. Po návratu na správné místo jsme pokračovali po prašné cestě. Odpoledne jsme dojeli do městečka Turmi. Dnes se tu koná trh, kam chodí lidé z okolního kmene Hamer. Místní průvodce mě provedl po trhu a leccos vysvětlil. Jak je v regionu zvykem, za fotky členů kmenů se platí. Jinak nebyli moc přátelští, hlavně ve srovnání s Jinkou. Bylo tu na místní poměry dost turistů, takže se tu dokonce prodávaly suvenýry. Zašli jsme na oběd. Pak jsem si během čekání na hamerského průvodce prošel městečko. Následně jsme ve třech vyrazili do jejich vesnice. Jeli jsme přes říčky a všelijak cestou necestou až jsme skončili  malinké vesničce obkopené spoustou koz. Náčelník mi určil místo napostavení stanu. Pak jsem si prošel vesnici a dostal vysvětelní mnoha věcí.
 
4.2.2020, den 11
Hamer-Turmi

V noci přišel pořádný déšť, který trval po mnoho hodin. Stan ho ovšem přečkal v pohodě. Ráno jsme si ještě znovu prošli vesnici a pak pomalu vyrazili blátem. Po chvíli se nám do cestypostavla rozvodněná řeka. Pomalu stoupala, což dost znepokojovalo řidiče kamionu, který v ní uvázl. Z obou stran lidé koukali na vodu a čekali co bude. Náš Hamerský kluk se rozhodl, že zkusí přejet na druhou stranu. Zpočátku to vypadalo docela dobře, poté spadl. Uplouvající motorku zachránil jen s pomocí kolemstojících. Kupodivu ovšem přežila. Pokračovali jsme dále. Cesta byla čím dál horší. Úplně rozblácená, místy celá pod vodou a bylo třeba často sesedat. Díky tomu jsem alespoň čas prohlédnout si krajinu. Posetá termitišti se supy na stromech. Nakonec jsme dojeli do vesnice Krocho, kde žije kmen Karo. Zastavili jsme na vysokém břehu s výhledem na řeku Omo. Zde jsem dostal místního průvodce, který mě rovedl vesnicí. Ženy byly ozdobeny mnoha korálky, ovšem občas i něčím úplně jiným, zátkami či hřebíky. Muži byli pomalováni bílou barvou, občas nesli pušku. Podíval jsem se i do chýše. Pak do vesnice přijela auta s turisty. Byl čas na návrat, cesta trochu uschla. Přesto jsme ale dnes celkem pětkrát spadli. V brodu bylo už méně vody a kamion se zjevně vyprostil. Projížděly přes něj náklaďáky i autobusy. Tentokrát zapadaly na strmé cestě na břeh. Pak jsme dojeli do Turmi a ubytovali se. Podveřer jsem si prošel ulice městečka.

5.2.2020, den 12
Turmi-Jinka

Ráno jsme odjeli. Cílem bylo městečko Omorate, na dolním toku řeky Omo. Nějakým zázrakem tam vedla hladká asfaltka. Nejprve jsem si musel zaregistroval pas, protože jsme kousek od Jižního Súdanu. Pak jsem dostal průvodce. Mohli jsme na malinké loďce vydlabané z kmene překonat řeku. Na druhé sraně je území kmene Daasanach. Prošli jsme kolem políček až k vesnici. Polokoulovité domky byly postaveny ze všech možných mateirálů od kůži po plechy. V jednom jsem ochutnal čáj z kávových slupek. Během procházce jsem se od průvodce leccos dozveděl. Pak jsme se vrátili do Turmi, kde jsme se naobědvali. Čekala nás dlouhá cesta zpět do Jinky. Cestou jsme opět narazili na kluky z Banna na chůdách. Po návratu jsem si prošel město a jaho zajímavý trh. Mezitím jsem řešil program na zítra.
 
6.2.2020, den 13
Jinka-Konso

Vstával jsem za tmy a dorazil na domluvené místo srazu dnešního výletu. Jak je v Africe zvykem, musel jsem docela dlouho čekat. Spolu s dalším turistou jsme jeli autem ke kmenu Mursí. Cesta vedla přes hory a pak do údolí až k malé vesničce. Ženy tohoto kmene se vyznačují keramickým diskem ve rtu a v uších. Přijelo pár dalších turistů a většina vesničanek se intenzivně snažila prodávat suvenýry. Prošel jsem si vesnici, podíval se jak drtí kameny obilí. Tahle vesnice je evidentně hodně navštěvovaná, přijížděl jeden turista za druhým. Pak jsme se vrátili do Jinky. Nasnídal jsem se a vrátil ke svému hostiteli. Zkopíroval jsem mu nějaké fotky a pak jsme vyrazili na autousové nádraží, kde jsme se rozloučili. Počkal jsem na minibus do města Konso. Tam jsem dorazil podvečer. Našel jsem si ubytování a vypral si. Navečeřel jsem se a lahce se prošel po okolí.

7.2.2020, den 14
Konso

V poklidu jsem se nasnídal, zašel na kafe a pak do infocentra. Tam průvodce, starý pán z lidu Konso, popovídal o jejich kultuře a všem ostatním. Pak jsme vyrazili do blízké vesnice. Je tradiční, opevněná kamennými zdmi. Dovedl mě k sobě domů, kde jsme si prohlédli zajímavé knihy o Etiopii. Pak jsme se prošli po vesnici a vše důkladně probrali. Poté, co jsme se rozloučili, jsem vylezl na kopec, na kterém stojí muzeum, které založil. Byla v něm řada zajímavých informačních panelů a hlavně dřevěné sochy z hrobů klanových náčelníku a hrdinů. Pak jsem pokračoval dál po cestě v kopcích. V jedné vesničce jsem se najedl apak se pomalu vrátil zpět do města.

8.2.2020, den 15
Konso-Moyale

Ráno jsem došel na autobusové nádraží. Našel jsem minibus, který jel mým směrem a počkal až se naplní. Po dvou hodinách jsme byli v malém zaprášeném městě. Překvapivě tu měli opravdové autobusové nádraží, ne jen rozblácený plácek. Nastoupil jsem do autobusu, který jel do Moyale, na hranice s Keňou. Opět jsem dlouho čekal. Cesta byla pohodlná, asfaltová a krajina s malými vesničkami zajímavá. Pár kilometrů před hranicí jsme zastavili na checkpointu, o který se staral voják vyzbrojený smetákem. V Moyale jsem se naobědval a pak vyrazil k hranici. Chvíli mi trvalo najít pasovou kontrolu. Čekal jsem, že to bude nápadnější, než: budova pravo vzadu, první patro, dveře 26. Na druhé straně byla úplně stejná budova. Snadno jsem získal Východoafrické vízum a mohl pokračovat do stejnojmenného městečka na Keňské straně. Ubytoval jsem se v kostelním penzionu v klidné části. Pak už jsem jen našel bankomat, koupil si jízdenku na zítřejší autobus a sim kartu.

od 9.2.2020, den 16 a dále
Viz Keňa