Keňa

Fotky: https://www.dropbox.com/sh/767b08qlot0hulx/AABzwh5D4p-HaqEvufDdSKwca?dl=0

do 7.2.2020
Viz Etiopie

8.2.2020, den 15
Konso-Moyale

Ráno jsem došel na atuobusové nádraží. Našel jsem minibus, který jel mým směrem a počkal až se naplní. Po dvou hodinách jsme byli v malém zaprášeném městě. Překvapivě tu měli opravdové autobusové nádraží, ne jen rozblácený plácek. Nastoupil jsem do autobusu, který jel do Moyale, na hranice s Keňou. Opět jsem dlouho čekal. Cesta byla pohodlná, asfaltová a krajina s malými vesničkami zajímavá. Pár kilometrů před hranicí jsme zastavili na checkpointu, o který se staral voják vyzbrojený smetákem. V Moyale jsem se naobědval a pak vyrazil k hranici. Chvíli mi trvalo najít pasovou kontrolu. Čekal jsem, že to bude nápadnější, než: budova pravo vzadu, první patro, dveře 26. Na druhé straně byla úplně stejná budova. Snadno jsem získal Východoafrické vízum a mohl pokračovat do stejnojmenného městečka na Keňské straně. Ubytoval jsem se v kostelním penzionu v klidné části. Pak už jsem jen našel bankomat, koupil si jízdenku na zítřejší autobus a sim kartu.
 
9.2.2020, den 16
Moyale-Marsabit

Vstával jsem v pět. Došel jsem k autobusu. Jeli jsme po pěkné silnici, která ale byla pořád přerušována checkopinty, kdy bylo třeba vystoupit. Po rozednění jsme zastavili na snídani. V cíli, městě Marsabit, jsme byli kolem poledne. Našel jsem si ubytování a trochu si odpočinul. Po obědě jsem začal zjišťovat, jak se dostanu do své další destinace. Ukázalo se to jako docela obtížné. Chodil jsem od člověka ke člověku a vyptával se. Pokaždé mě poslali někam dál. Postupně jsem získával jakousi představu. Je tu autobus, který kamsi jede a z kterého musím kdesi vystoupit. Možná pojede někdy v příštích dvou dnech. Po tomto zjištění jsem se prošel po městě. Navštívil jsem trh a vylezl na malý kopeček s výhledem.

10.2.2020, den 17
Marsabit

Snídaně jak v Indii. Čaj s mlékem a k tomu chapati nebo samosa. Potom jsem šel do kanceláře autobusu. Tam jsem zjistil, že dneska je málo lidí, takže se pojede zítra. Šel jsem tedy na procházku. Došel jsem za město. Cesty vedly mezi loukami, stromy, občas domky. Pak cesta skončila, na blízký kopec se dostat nešlo. Vrátil jsem se do města a procházel uličky. Místní děti mi pomohly najít cestu na kopec, opět s výhledem na město.

11.2.2020, den 18
Marsabit-South Horr

V klidu jsem se mohl prospat, jede se později. Navštívil jsem banku, dokopil nějaké zásoby. Zašel jsem na džus a pak už k autobusu. Odjezd se odkládal, vyjeli jsme až odpoledne. Jeli jsme po kamneité cestě, kde se celý atuobus otřásal. V okolní krajině byla řada vesniček kmene Samburu a jejich stáda koz. K tomu dost velbloudů. Pomalu se setmělo. Na jedné z křižovatek jsem vystoupil. Už tam čekaly motorky. S jedním řidičem jsem vyrazil do vesnice SOuth Horr, kam jsem měl namíříno.

Čekalo nás 25 kilometrů po mizerné písčité cestě za úplné tmy. Tam už čekal jakýsi penzion, kde jsem se ubytoval.
 
12.2.2020, den 19
South Horr

Ráno v penzionu nebyla ani noha, nikdo, koho by bylo možné se na cokoli zeptat. Navštívil jsem areál pěkných chatek a sportovních zařízené, kde jsem se původně chtěl ubytovat. Byl tam kluk, který mě provedl areálem vážně poškozeným povodní. Pak se mi podařilo najít něco k jídlo. Prošel jsem se víceméně jedinou ulicí vesnice, kterou lemovalydřevěné domky. Všude byl prach. Občas jsem se s někým zastavil na pár slov. Pak jsem si zašel na čaj. Byla tu spousta lidí Samburu v zajímavém oblečení. Bohužel se vůbec nechtěli nechat vyfotit. Až později jsem jednoho přesvědčil. Vyrazil jsem do okolníh kopců. Všude byly kozy, které pásly děti, a taky velbloudi. Vylezl jsem na vrcholky s pěknými výhledy na krajinu posetou stromy a kaktusy. Občas jsem potkal pár tradičních domků. Pak jsem narazil na jakousi slavnost, kde mladí muži vyzdobeni mimojiné pštrosími pery na hlavě zpívali a tancovali. Po návratu do vesnice jsem zjistil, že se jednalo o část oslav hromadné obřízky. Navečeřej jsem se a zjistil něco o dopravě do dalšího cíle.

13.2.2020, den 20
South Horr-Maralal

Ráno jsem byl už před šestou u cesty a čekal, zda se objeví nějaký odvoz. Podařilo se, před půl osmou jelo auto mým směrem. Vzalo mě do dalšího města. Cestou nám přes cestu přeběhlo pár pštrosů. Ve městě jsem přestoupil na křížence autobusu a náklaďáku, ve kterém jsem dojel až do města Mararal. Tam jsem si našel ubytování a trochu si odpočinul. Mezitím jsem se kontaktoval s místním couchsurferem, který byl předtím mimo signál. Zašli jsme na čaj a prošli se po městě. Pak jsme došli k němu domů, kde mi ukázal svou zahrádku. nakonec jsme zašli na večeři.

14.2.2020, den 21
Maralal-Naivasha

Ráno jsem odjel minibusem. S jedním přestupem jsem dojel do města Naivasha. Tam jsem zašel na oběd a pokračoval ke stejnojmennému jezeru. To už bylo pozdní odpoledne. Ubytoval jsem se v kempu,postavil si stan a vypral si. Kemp je hned u jezera, je tu prý hodně hrochů (odděleni elektrickým ohradníkem), všem žádného jsem neviděl. Pak už jsem jen zašel na večeři.

15.2.2020, den 22
Naivasha

Na snídani jsem došel do blízké vesničky, kde jsem se najedl v malé garážové jídelně. Pak jsem minibusem odjel do města, kde jsem koupil svačinu a pokračoval dalším minibusem do vesnice Longonot. Ta leží pod stejnojmennou spokou, na kterou jsem se chystal. Mototaxikář mě odvezl ke vchodu do národního parku. Odtud jsem pokračoval cestou vzhůru. Byla strmější a strmější, často z hlubokými erodovanými koryty. Nejnepříjemnější byly davy dětí jakéhosi školního výletu. Naštěstí zůstaly na vyhlídce do kráteru a já mohl pokračovat dokola sám. Po celém okraji vedla úzká cestička s pěknými výhledy do hlubokého kráteru pokrytého lesem i do dalekého okolí. Po dokončení okruhu jsem sešel dolů, opět na motorce dojel k silnici a s přestupem se vrátil do kempu. Tam už na mě čekali s kolem, které jsem si chtěl půjčit na další den.
 
16.2.2020, den 23
Naivasha

Vyrazil jsem na kole. Nejprve jsem se stavil v malé garážové jídelně na oběd. Pak jsem pokračoval do národního parku Hell's Gate. Cesta vedla mezi loukami a skalami. Pásly se tu antilopy, později jsem narazil na stádo zeber. Pokračoval jsem dál a dál. Do kopce, kolem skupiny paviánů. Strmou cestou z písku a prachu, půl cesty jsem kolo tlačil. Na vrcholku byl výhled a po cestě se procházela žirafa. Pak jsem podél dalších zvířat sjel dolů a pokračoval do další části parku. Soutěska byla po loňské nehodě uzavřena, tak jsem navštívil alespoň vyhlídku. Masajkz zde prodávaly suvenýry. Pak přišel liják. Po skončení jsem začal stoupat do kopců směrem k druhému výjezdu z parku. Všude tu vedlo potrubí a stála řada hal zdejších geotrmálních elektráren. Pak jsem vyjel ven, znovu podél stáda zeber. Pokračoval jsem podél jezera, kde jsem potkal pár divokých prasat. Se setměním jsem se vrátil do kempu a zašel na rybu k večeři.

17.2.2020, den 24
Naivasha

Ráno jsem absolvoval výlet na člunu. Lodník znal všechny z hojného počtu ptáků u jezera. S hozenou rybou předvedl jak loví orel. Propluli jsme kolem několika skupin hrochů a potkali pár rybářů, kteří se v nevělké vzdálenosti od hrochů neohroženě máchali ve vodě. Po návratu jsem odjel minibusem do města. Navštívil jsem banku a nakoupil zásoby v supermarketu. V něm mě nejvíc zaujala obří nabídka všemožných druhů rýže z celého světa. Pak přišel slejvák, takže jsem musel počkat. Po jeho skončení jsem se konečně mohl vrátit k jezeru, tentokrát k rezervaci na malém ostrůvku. U silnice stálo pár mototaxikářů. S jedním z nich jsem odjel k rezervaci. Našel jsem kancelář a zaplatil vstupné. Pak už jsem se jen vydal do krajiny trávy a stromů. Rychle jsem utekl jakési školní výpravě a pak už jen pozoroval zebry a antilopy. V lese jsem zahlédl pár žiraf a vyfotil se s nimi. Pokračoval jsem dál a viděl další a další zvířata. Pak jsem se začal vracet, opět kolem mnoha zeber a žiraf. Nelze tu být do večera, protože z vody vylézají hroši. Cestou ven po cestě k ostrovu se ke mě přidal místní pracovník. Kvli hrochům si raději připravil velký kámen. V pořádku jsme však došli na pevninu. Dojel jsem k silnici a pak autobusem ke kempu.

18.2.2020, den 25
Naivasha-Masai Mara

Dnes opět minibus do města. Zde jsem přestoupil na další, do městečka Narok. Cestou přibývalo Masajů v jejich typickém červeném oblečení. V Naroku jsem si zašel na oběd. Pak jsem sdíleným autem odjel k rezervaci Masai Mara, kde jsem měl vyhlédnutý kemp. Dostal jsem prohlídku krásného areálu a pak si postavil stan. V kuchyňce jsem si udělal večeři a domluvil safari na zítra.
 
19.2.2020, den 26
Masai Mara

Vyrazili jsme ještě za tmy. Po chvíli jsme byli u vjezdu do rezervace. Poračovali jsme savanou. KOlem byly žirafy, pak stáda slonů. Na jednom místě bylo vícero aut na jednom místě. Ukázalo se, že se tam v trávě procházejí gepardi. Kousek od nich v klidu postávaly antilopy. Na druhé straně cesty se objevil lev s lvicí a kolem nich se nerušeně toulalo prase. Přejeli jsme se podívat na lvy. Pak jsme přejeli jinam, kde jsme pozorovali pět gepardích bratrů, kteří se toulali mezi auty. Následně jsme odjeli pod strom, kde byla přestávka na kafe. Potom jsme přejeli k malému trhu se suvenýry hned vedle ranveje, kam přílétávají ti, kteří nechtějí před safari ztrácet žádý čas. Další zajímavou zastávkou byl strom, na kterém pospával levhart. O něco později jsme přijeli k dalšímu chumlu aut. Využíval ho postarší lev, který polehával v jejich stínu. Procháze se podél, bylo snadné ho vidět třeba z půl metru. Pak jsme pod dalším stromem poobědvali. Během další cesty následoval opět lev, pak žirafy, impaly a další zvířata. Celkem jsme dnes viděli neuvěřitelných 16 lvů. Později jsme viděli varana v potoce, hrocha a buvola. K večeru jsme jeli pod strání, která byla tak poseta býložravci, že vypadala jako amoobsluha pro predátory. Pomalu se začalo stmívat a my se vrátili do kempu.

20.2.2020, den 27
Masai Mara

Ráno jsem v klidu odpočíval v kempu. Na odpoledne jsem si nplánoval návštěvu vesnice Masajů. Přivítal mě tanec válečníků při kterém skáčou do co největší výšk, což by mělo být atraktivní pro ženy. Pak jsem si s průvodcem prošel vesnici. Navštívili jsme dům a rozdělali oheň třením dřívek. Pak nám zazpívaly jejich ženy. Následoval dovoz do krajiny o kus vedle. Tam byli další Masajové, se kterými jsme pěšky prošli okolí. Pozorovali jsme zvířata živá i kosti některých z nich. Hrocha či slona. Taky jsme určovali zvířata podle jejich trusu či stop. A taky mi vyprávěli o různých rostlinách. Následovalo grilování. Nad ohněm už visela kozí noha. K ní jsem měl jakýsi kvašený nápoj z plodů kigélie africké. Nad savanou zapadlo slunce a večeře z kozy a klobásek byla připravena. K tomu typická keňská příloha ugali. Po skončení jsme jeli do kempu a potkali stádo zeber.

21.2.2020, den 28
Masai Mara-Kericho

Vstával jsem a balil stan ještě za šera. Pak se objevilo auto, které nás spolu s pár místními odvezlo do Naroku. Zde jsem přestoupil na minibus a pak ještě na jeden. Pozdě odpoledne jsem se tak dostal do města Kericho. Našel jsem si ubytování. Cestou jsem šel kolem řady kostelů nejrůznějších sekt. Najedl se a šel se projít po okolí. Navštívil jsem Tea Hotel, kde jsem se poptal po prohlídkách zdejších čajových plantáží. Nabídli mi jen jakousi velkou celodenní, což mě moc nezaujalo. Celé místo vypadalo, jako by se od odchodu Britů nic moc nezměnilo. Blízkou plantáž jsem si tak prošel sám a pak se vrátil do města.

22.2.2020, den 29
Kericho-Kakamega

Pěšky jsem šel za město, směrem k čajovým plantážím. Nasnídal jsem se a pokračoval po silnici, která se klikatila lesem. Po pár vesnicích se objevila plantáž. Na vrátnici mě zastavili, že tam nemůžu bez objednání. Kus jsem se vrátil a prošel se po jiné plantáži. Po návratu do města jsem si mimo všemožných kostelů všiml i hinduistického chrámu a dokonce sikhské gurudwary. V hotelu jsem si vyzvedl batoh a šel hledat minibus mým směrem. Chvíli to trvalo, je tu řada různých stanovišť. Po dvou hodinách jízdy jsem přestoupil a pokračoval další dvě. Podvečer jsem byl v cíli, ve městě Kakamega. Našel jsem si ubytování a zašl na džus a večeři.

23.2.2020, den 30
Kakamega

Po snídani jsem si našel řidiče motorky, který mě zavezl do 20 kilometrů vzdálené lesní rezervace Kakamega. Tam jsem si v kempu postavil stan a zaplatil vstupné. Pak jsem odehnal potenciálního průvodce a vyrazil po cestičkách v džungli. Občas se ztrácely, občas byly široké. I ráz lesa se měnil. Všude byla spousta motýlů, sem tam opice. Došel jsem k řece a pak na holý kopec, ze kterého byl výhled do daleka. Tam jsem poseděl a pak se po nějakých 25 kilometrech vrátil. V kantýně jsem se navečeřel a pak vyzkoušel umývárny. Vypadaly jako z postapokalyptivkého filmu a vůbec nefungovaly.
 
24.2.2020, den 31
Kakamega-Mbale

Sbalil jsem si stan a došel k silnici. Odtud jsem na mototaxi odjel zpět do města. Odtud jsem odjel minibusem na hranici s Ugandou. Vyměnil jsem si peníze a pokračoval skoro bezproblémově na druhou stranu. Dokonce měli okénka pasové kontroly hned vedle sebe. Jedinou oravnou fází byla dosti důkladná kontrola zavazadel. Na druhé straně jsem došel na autobusové nádraží. Pořád mi nabízeli své taxi služby nejel motorky, ale i cyklisti, vozící pasažéry na vypolstrovaném nosiči. Minibusem jsem odjel do svého dnešního cíle, města Mbale. Našel jsem si ubytování a najedl se. Pak jsem vyrazil opatřit si SIM kartu. To trvalo docela dlouho. Zbytek dne jsem strávil procházkou po okolí.

od 25.2.2020, den 32 a dále
Viz Uganda