Uganda

Fotky: https://www.dropbox.com/sh/jg54v068s1pwjoj/AADlWA6HMSHbDI7bmyTIY8Ega?dl=0

24.2.2020, den 31
Kakamega-Mbale

Sbalil jsem si stan a došel k silnici. Odtud jsem na mototaxi odjel zpět do města. Odtud jsem odjel minibusem na hranici s Ugandou. Vyměnil jsem si peníze a pokračoval skoro bezproblémově na druhou stranu. Dokonce měli okénka pasové kontroly hned vedle sebe. Jedinou oravnou fází byla dosti důkladná kontrola zavazadel. Na druhé straně jsem došel na autobusové nádraží. Pořád mi nabízeli své taxi služby nejel motorky, ale i cyklisti, vozící pasažéry na vypolstrovaném nosiči. Minibusem jsem odjel do svého dnešního cíle, města Mbale. Našel jsem si ubytování a najedl se. Pak jsem vyrazil opatřit si SIM kartu. To trvalo docela dlouho. Zbytek dne jsem strávil procházkou po okolí.

25.2.2020, den 32
Mbale-Budadiri

Ráno mě z hotelu dovedli až k zastávce minibusu mým směrem. Počkal jsem na naplnění, mezitím si zašel na snídani, a pak jsme vyrazili. Vystoupil jsem v malém městečku, odkud mě taxi motorkář (boda boda) odvezl ke skalám, ve kterých jsou ukryty jeskynní malby od pygmejů z doby kamenné. V kanceláři mi správce o místě povyprávěl a pak jsme vyrazili na prohlídku. Prošli jsme několik jeskyní a já dostal důkladné vysvětlení jejich významu. Pak jsem se vrátil k cestě a počkal na další boda boda na křižovatku, odkud jsem se minibusm vrátil do Mbale. Vyzvedl jsem si batoh a našel si odvoz do vesnice Budadiri. Tam jsem se ubytoval v pěkném penzionu, kde jsem si hned domluvil pěší výlet na zítra. Potom jsem si prošel vesnici. Pěkné domky byly rozesety mezi banány. A lidé byli velice milí.
 
26.2.2020, den 33
Budadiri

PO malinké snídani začal výlet. Šli jsme přes blízké vesnice a pole banánů nahoru a stále výš. A ještě výš. Nepodíval jsem se předem na vrstevnice, takže mě docela překvapilo, že jsme nastoupali po strmé cestě asi o kilometr výš. Průvodce mi ukazoval místní plodiny a podobné věci. Kolem chodili vesničané s trsy banánů na hlavě. Z hřebenu, na který jsme vylezli, byl výhled do krajiny na obou stranách. Pak jsme došli k malé jeskyni, kde jsme se naobědvali. Poté jsme začali sestupovat dolů. Jinou cestou, přes jiné vesnice, pěknou zelenou krajinou. Když jsme procházeli kolem školy, zcela jsem jim naboural výuku. Všechny děti vyběhly za mnou. Nebylo těžké si mě všimnout, škola neměla žádné stěny. Zaujaly mě kombinatorické výpočty, které měli na tabuli. Po náratu do Budadiri jsem se ještě trochu prošel po vesnici.

27.2.2020, den 34
Budadiri-Sipi

Ráno mě boda boda odvezl na křižovatku s hlavní silnicí. Odtud jsem minibusem přejel na další křižovatku a dalším minibusem do cíle, vesničky Sipi. Ta je proslulá svými vodopády. Ubytoval jsem se v chatce v kempu a pak si prošel vesnici. Po obědě jsem si s průvocem domluvil prohlídku zpracování kávy.

Došli jsme k zahrádce plné kávových keřů. Pak jsme si prošli fáze zpracování. V hmoždíři jsme oddělili vnitřní slupku od sušených zrn a pak je opražili v hrnci na ohni. Následně jsme zrna oddělili a pohli si opět ve stejném hrnci připravit nápoj. Po dopití jsme se vrátili do centra vesnice. Navečeřel jsem se a prošel si okolí při západu slunce.

28.2.2020, den 35
Sipi

Na dnešek jsem měl objednaný výlet podél vodopádů s průvodcem. Po snídani ve vesnici jsme začali stoupat mezi domky a políčky, směrem k nejvyšší části kaskády. V několika proudech tu řeka padala z vysoké skály. Potom jsme pokračovali dolů. Podel malých jezírek, kde si vesničané prali prádlo, přes výhledy až k dalšímu vodopádu. Zde se dalo dojít až do jeskyně pod ním. Následovala nejnižší část kaskády, kterou tvoří nejvyšší vodopád. Prohlédli jsme si ho zeshora i zespodu. Pak jsme se vrátili do vesnice. Tam jsem se najedl a zbytek dne odpočíval.

29.2.2020, den 36
Sipi-Kampala

Došel jsem k silnici počkat na nějaký odvoz. Nakonec jsem skončil v kabině náklaďáku. Z něj jsem v jakési vesnici přestoupil na auto, vě kterém jsem dojel do Mbale. Tam jsem se nasnídal a odjel minibusem do Kampaly, hlavního města. Cesta byla docela dobrá. To se ovšem změnilo s vjezdem do města. Takhle katastrofální výpadovku z města této velikosti jsem ještě nezažil. Na cestě bylo více děr než asfaltu, ale hlavně byla úplně ucpaná. Objížděli jsme ji po prašných a kamenitých cestách, spolu s řadami kamionů a autobusů. Dvacetikilmetrová cesta do centra byla úplně nekonečná. Na konci bylo obrovské stanovisště minibusů a nekonečné davy všude kolem, které se mísily se všemožnými dopravními prostředky. Neuvěřitelně nacpanými ulicemi jsem vyšel směrem k místu mého bydlení. Postupně se ulice lehce vyprázdnily. Dorazil jsem na místo srazu, odkud mě hospodyně odvedla do bytu, který jsem si tu na týden pronajal.

1. až 6.3.2020, den 37 až 42
Kampala

Většinu těchto dní jsem strávil ve svém bytě zpracováváním fotek. Mimoto jsem ale i trochu prozkoumal město. Navštívil jsem Národní muzeum i Národní mešitu s výhledem z minaretu na celé město. Byl jsem také na prohlídce areálu paláce království Buganda, ve kterém se nachází i mučírna z dob vlády Idi Amina. Mimoto jsem navštívil i různé čtvrti, bohatší i chudší.

7.3.2020, den 43
Kampala-Pakwach

Pěšky jsem došel do centra na svůj autobus. Čekalo mě šest hodin cesty po překvapivě dobré silnici. Po příjezdu do cíle, vesncie Pakwach, jsem navštívil kancelář zdejší cestovky. Domluvil jsem si safari v blízkém národním parku Murchison Falls. Neměl jsem nikoho na sdílení nákladů na auto s řidičem, ale i tak do bylo levnější než cokoli organizovaného ve městě. Pak jsem si prošel vesnici. Většina byla tvořena tradičními kruhovými domky. K večeři jsem jako celkem obvykle měl fazole.
 
8.3.2020, den 44
Pakwach

Po šesté ráno jsem se nasnídal. Pak následoval odjezd do parku. Nejprve jsme zastavili u jezírek, kde se procházeli hroši. Pak jsme přijeli do parku. Kolem cesty byly opice, všelijaké antilopy, stáda buvolů a spousty žiraf. Těch tu bylo nejvíc. Po chvíli se přidali sloni. Po několika hodinách jsme přijeli k přívozu přes Nil. Bylo potřeba nějakou dobu počkat. Po přeplutí jsme dojeli k Murchisonovým vodopádům. Tok Viktoriina Nilu zde padá do hloubky úzkou skalní průrvou. Prošel jsem si zdejší vyhlídky a pak se vrátili zpět. Stavili jsme se na oběd. Nejprve v nějaké turistické restauraci. Ta se mi nelíbila, takže jsme zamířili do blízké jídelny na pravé Ugandské jídlo. Přívozem jsme přejeli zpět a pokračovali cestou po parku. Viděl jsem řadu zvířat, zejména jezírka plná hrochů. Pak jsme se vrátili do vesnice, kde mi řidič domluvil na zítra odvoz motorkou.

9.3.2020, den 45
Pakwach-Ziwa

Snídal jsem už před šestou. A pak čekal, ovšem motorka se neobjevila. Bylo třeba změnit plán. Jet po hlavní silnici. Mnohem méně zajímavé, ovšem cestou levnější a pohodlnější. Vzhledem k celonočnímu dešti byla nejspíš původní cesta ve velmi špatném stavu. Počkal jsem tedy u silnice na minibus. Jím jsem dojel k rezervaci Ziwa, jedinému místu, kde v Ugandě žijí nosorožci. U silnice jsem se naobědval a pak na boda boda odjel do rezervace. Na recepci jsem si zamluvil procházku a dostal instruktáž o pravidlech pobytu. V kempu obklopeném masivním oceloým plotem jsem si postavil stan. Po ubytování jsem si trochu odpočinul. Pak zapršelo a přiblížil se čas návštyv nosorožců. S jedním ze stážců jsem vyrazil mezi keře a stromy. Narazili jsme nejprve na samici s malinkým mládětem. Pozorovali jsme je docela zblízka. Mezitím mi strážce povyprávěl všemožné detaily o nosorožcích i této rezervaci. Pak jsme došli k dalším nosorožcům. Každý z nich je důkladně střežen, hlídačů tu mají šestkrát více než nosorožců. Mezi tím vším pobíhají prasata bradavičnatá. Po procházce jsme se vrátili. Zašel jsem do restaurace na večeři a pak jsem byl doprovozen do kempu. Po chvíli jsem uslyšel funění. Hned za plotem šel nosorožec.

10.3.2020, den 46
Ziwa-Fort Portal

Dnes mě čekala dlouhá cesta. Na motorce jsem se nechal odvézt k silnici. Zde jsem se ve vesnici naobědval. Pak jsem v minibusu odjel k blízké křižovatce, kde jsem čekal na naplnění auta. U cesty byla řada stánků se smaženým maniokem a dalším jídlem. Když řidič tohoto malého osobního auta uznal, že nás je dostatek na odjezd, bylo nás uvnitř nacpáno deset cestujících. Po nějaké hodině či dvou jsem dojel do jakéhosi města, kde se proces opakoval. Opět čekání na naplění auta. V dalším městě jsem přestoupil na minibus. Následovala dlouhá cesta do města Fort Portal, kde jsem byl před setměním. Zbývalo jen najít ubytování.

11.3.2020, den 47
Fort Portal-Kabata

Dopoledne jsem se šel podíval na palác zdejšího království Tooro. Je to betonová kruhová budova na kopci. Přišel jsem do areálu a jeho hlídač zatelefonoval průvodci. Společně jsme prošli venovní část areálu, uvnitř bydlí král. Průvodce mi důkladně povybprávěl o historii království a dalších důležitých věcech. Pak jsem si obešel kopec s výhledy na všechny směry. Vrátil jsem se do hotelu, sbalil a začal hledat dopravu do mého dalšího cíle, ke kráterovým jezerům. Nakonec jsem zvolil boda boda. Dojel jsem ke svému vybranému ubytování u jedoho z kráterů. Po ubytování v roubence s doškovou střechou jsem vyrazil do okolí. Šel jsm po cestě zelenou krajinou kopečků plnou vesniček, políček banánů i lesů. A sem tam i jezer. Podvečer jsem se se silným deštěm vrátil.

12.3.2020, den 48
Kabata

Po snídani jsem odjel na boda boda do vzdálenější vesnice. Obešel jsem blízké jezero a pak si zašel na pivo. Následovala procházka po čajových plantážích a oběd. Potom jsem se začal vracet po cestě přes kopce a kolem dalších kráterových jezer s mnoha výhledy. Kolem bylo mnoho přátelských vesničanů a zvídavých dětí. Mezi vesnicemi a políčky jsem došel k dalším kempům. Trochu jsem nedohadl čas, takže jsem se na motorce nechal odvézt do svého kempu. Cestou zase začal pořádný liják.

13.3.2020, den 49
Kabata-Nkuruba

Dnes jsem se přestěhoval k jinému jezeru. V tomto ubytování mají lepší jídlo i vymoženosti jako elektřina. Vzali mě tam spolubydlící autem. Po ubytování jsem našel boda boda a odjel o kus dál k dalším jezerům. Trochu jsem se najedl v malinké vesnici a pak pokračoval podél jezer a vyhlídek. Mezi vesničkami a poli s banány. Po klikatých i strmých cestičkách. Na jednom místě mě místní pozvali podívat se na vlastnoručně vyrobené destilační zařízení na banánovou pálenku. Pokračoval jsem podél několika dalších jezer a pak se na boda boda vrátil.

14.3.2020, den 50
Nkuruba-Kilembe

Po snídani jsem se sbalil a odešel k silnici. Kus jsem po ní pokračoval, než se objevil boda boda. Odjel jsem s ním k hlavní, kde jsem přestoupil do minibusu. Ten mě odvezl do města Kasese. Tady jsem se naobědval. Zajímavostí byla dezinfekce rukou u bankomatu. Pak jsem na další boda boda odjel do podhůří hor Rwenzori, do vesnice Kilembe. Ubytoval jsem se v hostelu určeném hlavně pro horolezce. Hned poté jsem vyrazil podívat se na zdejší bývalý měděný důl. Na vrátnici jsem se dozvěděl, že mám smůlu, že návštěvníky berou jen v pátek. Prošel jsem se tedy aspoň po vesnici. Cestou do areálu ubytování mi měřili teplotu. U večeře jsem potkal lezce ze Švýcarska, kteří strávili přes týden v horách a vůbec netušili, co se děje v Evropě.

15.3.2020, den 51
Kilembe-Kasese

Sbalil jsem se a nechal v hostelu batoh. Pak jsem vyrazil do okolních kopců. Nebylo úplně jednoduché začít. Musel jsem se vyhnout dolu. Pak jsem zjistil, že most, který jsem chtěl přejít, vzala povodeň. Nakonec jsem ale našel cestu a mohl tak stoupat. Šel jsem mezi vesničkami a políčky, mezi lesy. Výš a výš. S pěknými výhledy. Nakonec mě zastavil kdosi s tím, že není rozumné pokračovat. Jsou tam kasárna i důl a sám bych tam mohl mít problém. To se jevilo jako rozumné, takže jsem se zpět vrátil podobnou cestou. Vyzvedl jsem si batoh a odjel na boda boda do Kasese, kde jsem si našel ubytování.
 
16.3.2020, den 52
Kasese-Kilembe

Minibusem jse přejel do vesnice Kilembe. Chvíli jsem hledal ubytování. Potom jsem zašel na jídlo. Odpoledne jsem se prošel kolem. V okolí je národní park, třeba uvidím nějaká zvířata. Prošel jsem mezi domky prašné vesnice k silnici, která vede přes kanál spojující dvě jezera. U vody bylo mnoho ptáků, stejně tak podél cesty. Podvečer jsem se vrátil a pozoroval u břehu hrochy.

17.3.2020, den 53
Kilembe-Kabale

Ráno jsem při čekání na minibus psnídal rolex, chapati s omeletou. Čekala mě dlouhá cesta. Po mhodinách cesty jsem dojel do velkého města Mbarara. Tady jsem přestoupil na další minibus. Celou věčnost jsme jezdili po městě a hledali cestující. Do mého cíle, města Kabale, jsem dojel až večer. Ve městě jsem potkal svého couchsurfingového hostitele. Dal jsem si k němu domů věci a pak jsme zašli na večeři a na pivo.

18.3.2020, den 54
Kabale

Dopoledne jsme vyrazili do kopců za městem. Cesta vedla podél několika lomů, kde místní pomalinku rozebírali kopce jen s lopatami a palicemi. Na kopci byl pěkný výhled na jezero Bunyonyi s mnoha ostrůvky. O kus dál jsme se prošli po luxusní lodgi s ještě lepším výhledem. Zdržel nás tam silný déšť. Po jeho skončení jsme jinou cestou začali sestupovat k městu. Opět s výhledy. Po návratu jsme zašli na večeři a pak se setkali s dalším zdejším couchsurferem a naplánovali výlet na zítra.     
 
19.3.2020, den 55
Kabale

Kamarád mého hostitele provozuje sirotčinec. Tam se dneska jedeme podívat. Nejprve jsme na boda boda dojeli k jezeru. Přes něj jsme přepluli na člunu a pak opět pokračovali na boda boda. Odtamtud pěšky do kopců. Mezi domky a políčky. Až k pár domkům, které tvořily sirotčinec. Na dvůr přišel chumel dětí a začal mi zpívat. Pak se mi jednotlivě představily. Prohlédnul jsem si školní třídy, které teď byly prázdné, protože ode dneška vláda uzavřela školy. Popovídal jsem si se zaměstnanci a pak jsme po chvíli vyrazili zpět. Ve vesnici jsem ochutnal řídkou kaši z prosa a pak jsme přepluli zpět. Nakoupil jsem nějaké zásoby jídla pro sirotčinec, protože se součaným zastavením turismu bude mít velké problémy, protože se Ronald, živí jako turistický průvodce. Potom jsme se vrátili do města.

20.3.2020, den 56
Kabale

Dnes jsme ve třech vyrazili na výlet. Po snídani jsme usmlouvali dva boda boda řidiče a odjeli dlouhou cestou horami s pěknými výhledy až k vodopádu. Za pěkně vybaveným návštěvnickým centrem začala naučná stezka. Cesta vedla podél jezírek s ptáky, podél vodních kol a včelína. Pak se objevily výhledy na vodopád. Obešli jsme ho ze všech stran a navštívili památník svobodným matkám, které zde byly kdysi svrhávány ze skály.

21.3.2020, den 57
Kabale

Dnes jsem opět řešil situaci s možným návratem. Potom jsme se prošli kolem městě. Trochu jsme vyšli do okolních kopců s výhledy.

22.3.2020, den 58
Kabale

Ráno jsem zjistil, že se dnes zavírá letiště. Tím skončilo hledání letu domů. Bylo jasné, že začíná problém. Zavolal jsem na ministerstvo zahraničí, které mě odkázalo na velvyslanectví v Keni. DOstal jsem instrukce a průběžně jsme řešili situaci. Potom jsem šel do města. Koupit jízdenku do Kampaly, roušky a podobně. Během toho jsem sledoval vývoj situace. Večer jsme došli na autobus a já vyrazil do hlavního města.