Srbsko

Fotky: https://www.dropbox.com/sh/0ccf9afcdjgno0b/AADPl_6S-EFmnAaU8RxPZ0Csa?dl=0

2.10.2021, den 1
Budapešť-Subotica

Lehátkovým vlakem jsem přijížděl do Budapešti. Před příjezdem jsem ještě dostal snídani. Na nádraží na mě čekala mongoslká kamarádka, o které jsem teprve včera zjistil, že tu teď žije. Během méo tříhodinového přestupu jsme tak mohli zajít na kafe. Pak mě čekala cesta na jih Maďarska. Vláče se ploužil rovnou, ale rozpadlou tratí nekonečnými pláněmi. Následoval přestup na poslední zastávce před hranicemi. Už dlouho jsem pořádné hranice nezažil. Pohraničník se samopalem, pohraničnice s pistolí a nekompromisní podrobná kontrola dokladů. Slušné zpoždění jsem jí nabrali. Pak projet kolem Orbánových plotů s ostnatým drátem a do Srbska. Následovala neméně podrobná kontrola, než jsem konečně mohl vstoupit ve městě Subotica. Ubytoval jsem se a prošel si centrum města, které se vyznačuje zajímavými secesními stavbami.  

3.10.2021, den 2
Subotica-Novi Sad

Hned ráno jsem pokračoval na Novi Sad. Výhodou bylo, že jsem byl ubytován přímo na autobusovém nádraží. Po příjezdu jsem se ubytoval a pak se vydal do centra města. To se ukázalo jako pěkné a kompaktní, plné památek, restaurací a kaváren. Naobědval jsem se a pak si prošel pevnost Petrovardin na druhé straně Dunaje. Večer jsem opět strávil v centru.

4.10.2021, den 3
Novi Sad-Tara

V pět ráno jsem vyrazil na autobus. Čekala mě šestihodinová cesta do hor. V poledne jsem vystupoval na hřebeni v národním parku Tara. Poslední část cesty do srdce hor jsem dojel stopem. Ubytoval jsem se a vyrazil do lesů. Cestičkami jsem došel k vyhlídkám na řeku Drina a na Bosnu na druhé straně. Na poslední z nich jsem došel se západem slunce. Pak jsem se po setmění vracel. V chatě, kde jsem byl ubytován, mě čekalo několik dalších turistů z různých zemí.

5.10.2021, den 4
Tara-Mokra Gora

Spolu se svými spolubydlícími jsem odjel v taxi do blízkého města. Odtamtud jsem pokračoval stopem. Celkem třemi auty jsem jel do vesnice Mokra Gora. Tam jsem se ubytoval doma u staršího páru a pak se šel podívat do vesničky Drvengrad. Ta byla postavena pro účely filmu jako tradičí srbská vesnice. O chvíli později mě čekal odjezd historického vlaku po zdejší unikátní úzkokolejné trati zvané Šarganská osma, podle svého tvaru. Trať se klikatí svahem a mnoha tunely překonává převýšení kolem 300 metrů. Po návratu vlaku jsem si ještě jednou prohédl vesnici a vrátil se domů, kde mě čekal pán domu s kafem a slivovicí.

6.10.2021, den 5
Mokra Gora-Sjenica

Ráno mě přivítalo zimou a deštěm. Odjel jsem autobusem po úzkých horských silničkách až do města Užice. To moc krásy nepobralo. Brzy jsem pokračoval dalším autobusem. Čekal mě Zlatibor, kde z mlhy nečekaně vysvitlo sluníčko. Jedná se o horské středisko, které se rozvíjí obrovských tempem, takže je všude vše rozestavěné.

Bláto a bagry. Vyzkoušel jsem zdejší novinku - 9 kilometrů dlouhou lanovku na vzdálený kopec. Nabízí skvělé výhledy. Poté jsem pokračoval autobusem do dalšího upršeného města v horách, kde jsem se najedl a pak autobusem pokračoval do cíle, města Sjenica. Došel jsem do ubytování, které se nečekaně nacházelo až za městem. Nicméně jsem s překvapením zjistil, že tu mám pro sebe celý dům.

7.10.2021, den 6
Sjenica

Ráno jsem vyrazil do města, opět v dešti a zime. Dal jsem si ke snídani palačinku se sýrem a pokračoval do kopců. Nejprve po silnici, kde jsem prošel zácpou způsobenou stádem ovcí. Pak jsem pokračoval k údolí řeky Uvač. Překvapilo mě, že je zdejší přehrada z velké části vypuštěná. Pak jsem stoupal cestičou do hor s lepčími a lepšími vyhlídkami na meandrující řeku v kaňonu. Zpátky jsou zvolil jinou cestu, mezi vesničkami. Vrátil jsem se až za tmy, sbalil a odešel na autobusové nádraží. Spoj do Bělěhradu nebyl až tak přímý, jak se zdálo a já tak musel kdesi o půlnoci přestupovat.

8.10.2021, den 7
Bělehrad

Do Bělehradu jsem dorazil ještě za tmy. Využil jsem času k rozednění k návštěvě kostela svatého Sávy, jednoho z největších pravoslavných na světě. Za stálého deště jsem pak odešel do hostelu. Trohu jsem se zahřál a šel si prohlédnout pevnost tyčící se nad soutokem zdejších řek. Pak jsem si prošel centrum a došel až k hrobce maršála Tita, kde se také nachází muzeum Jugoslávie. Po návratu do centra jsem pokračoval k české ambasádě, kde jsem odvolil. Poté už jsem jen při setmění vyrazil fotit pevnost.  

9.10.2021, den 8
Bělehrad-Donji Milanovac

Ráno autobusem k Železným vratům, soutěsce Dunaje na hranici s Rumunskem. Vystoupil jsem u pevnosti Golubac, která se tyčí, částečně zaplavena přehradou, nad hladinou řeky. Pro změnu prší, takže zavřeli část hradu. Důkladně jsem si prošel otevřenou část. V jedné z věží byla zajímavá výstava rytířů obléhajících tuto pevnost pod velením Zikmunda Lucemburského. Následně jsem se vrátil na silnici a stopem dojel do dnešního cíle, vesnice Donji Milanovac. Byl jsem mile přijat v malém domečku. Po chvíli se objevil druhý host, Čech, který sem přijel na kole. Spolu jsme pak napjatě sledovali sčítání hlasů po volbách.  

10.10.2021, den 9
Donji Milanovac-Bělehrad

Ráno nás překvapila skvělá místní snídaně. Hned pak jsem běžěl na autobus, který mě odvezl do nejužší části soutěsky. Odtud jsem začal stoupat po stezce lesem až k útesu s řadou vyhlídek se skvělými pohledy do údolí. Prošel jsem si okolí a vrátil se stopem do vesnice, odkud jsem pokračoval autobusem do Bělehradu.

11.10.2021, den 10
Bělehrad

Počasí je čím dál horší. Moc nevycházím. Trochu projít okolí a připravovat věci na odlet. Po centru a po pevnosti. Večer vypadá upršené město docela pěkně.

12.10.2021, den 11
Bělehrad

Odjezd na letiště docela brzy, protože ještě potřebuji test. Na místě potkávám Inda, kterého znám z hor v Taře. Počkali jsme na výsledky, připravili si všechny možné dokumenty na check in a pak spolu čekali na náš let do Abu Dhabi.