Saúdská Arábie

Fotky: https://www.dropbox.com/sh/k56tkp14l0fo1mo/AAD0EwFhdfoLWmC8kekKocQta

1.11.2021, den 1
Rijád

Přiletěl jsem odpoledne. Chvíli trvalo najít zapadlou přepážku zpracovávající turistická víza. Zjevně jich tu moc nemají, v tabulce bylo pode mnou jen několik málo jmen. Poté jsem snadno prošel pasovou kontrolou. Nějakou dobu jsem bojoval s aplikací potvrzující mé očkování. S pomocí pár lidí jsem to dal dohromady a mohl si zavolat Uber. Metro ještě není dokončeno. Vezl mě přijemný inženýr, díky kterému jsem se o zemi leccos dozvěděl. Doporučil mi stavit se ve městě Sakaka u jeho strýce, který provozuje malé muzeum. Po dlouhých 50 kilometrech jsem konečně dojel na autobusové nádraží. Nechal jsem si zde batoh a odjel do centra města. Tam jsem navštívil několik památek. První byla pevnost Masmak. Ta má významné místo v historii země, protože zde začalo znovudobytí a sjednocení země rodem Saudů. Pak jsem navštívil blízké náměstí proslavené veřejnými popravami. Poprvé jsem také zažil, jak se během modliteb zastaví život. Věřící proudí jako mravenci směrem k mešitě a nastane mrtvo. Nic nefunguje. Na trhu na sebe prodejci a kupující koukají a nic nedělají. Vrátil jsem se na autobusák a ppočkal na odjezd svého nočního autobusu. Odjezdy byly řízeny chaoticky. Chlap s dlouhým plnovousem, na kterém vtipně visela miniaturní rouška, cosi mumlal a tím jsem měl poznat, odkud a kdy jedu. Moc mi to nešlo.

2.11.2021, den 2
Ha'il

Sice jsem ve městě Ha'il sehnal couchsurfera, ale neměl v tyto dny čas. Jeho bratr mě aspoň vyzvedl u autobusu a odvezl do hotelu. Během dne jsem pak navštívil různá místa po městě. Je tu pár památek. Z jedné z pevností zbyly jen dvě věže, zbytek je parkoviště. Vypadá to zajímavě. Mešitu mají pěknou, moderní. Na skále je hrad s výhledem na město. Ovšem donitře jsem se nedstal, je zamčeno. Hlídač jen pokrčil rameny. Pokusil jsem se naobědvat. To také není snadné. O polední modlitbě je samozřejmě zavřeno a o odpolední taky. A mezitím je jakási siesta. Nicméně se podařilo. Podíval jsem se k další pevnosti. Zavřená a posetá cedulemi se zákazem přibližování. Padá zdivo. Prošel jsem město, parky, ulice. Večer bylo pěkně nasvícené.

3.11.2021, den 3
Ha'il

Dnes jsem měl v plánu navštívit místo s petroglyfy 100 kilometrů odtud, v poušti. Vyrazil jsem na stop. Moc to nešlo, místo bylo mizerné. Samé dálnice a tak... Nakonec mě kdosi vzal, s kým jsem si domluvil odvoz za peníze. Za rozumnou částku i čekání a cestu zpět. Cesta byla vcelku nezajímavá, písek a skály. V poněkud opuštěném návštěvnickém centru jsem nahlásil jméno a libovolné číslo. Telefon, pas, to je fuk. A místo koupě vstupenky jsem ještě dostal kafe. Na skalách byly rytiny krav, velbloudů i lidí, často staré i přes 8000 let. Následně jsme se podívali ještě na druhé podobné místo. Poslední zastávkou byl historický palác, ze kterého je muzeum.

Po návratu už jsem si jen prošel blízký "park". Spíše tedy pár olivovníků a palem v písku.

4.11.2021, den 4
Ha'il-Sakaka

Chystal jsem se na stop, ale hned před hotelem mi někdo doporučil sdílená taxi. Dorazil jsem na místo odjezdu a čekal, až se najde dost pasažérů. Během této doby se u blízké pevnosti objevil autobus místních turistů, takže jsem se mohl mezi ně vmísit a jinak zamčené místo si prohlédnout zevnitř. Pak jsem vyrazil na cestu na sever země, do města Sakaka. Zde mě vyzvedl zdejší couchsurfingový hostitel Ahmed a odvezl mě na svou farmu. Tam jsme pojedli tradiční večeři.

5.11.2021, den 5
Sakaka

Ráno mě Ahmedův bratr vzal po památkách. Nejprve jsme navštívili prastarý hrad Zaabal na vysokém skalním útesu. Vedle něj historickou studnu a pak jsme se vydali za město ke kamenným sloupům Rajajil. Stojí tu od pravěku, ale jejich význam je nejasný. Poslední pevnost byla zamčena. Muhammad se v okolí úplně dobře nevyznal, navigoval jsem já. Po obědě jsem se opět sešel s Ahmadem, se kterým jsme vyrazili do sousedního města Dumat al Jandal. Nejprve jsme viděli umělé jezero se spoustou výletníků a stánků. Poté jsme zamířili k historickému centru. Je tu mimo jiné jedna z nejstarších mešit v zemi. Prohlídku ruin přerušila blížící se návštěva delegace ministerstva turismu, kvůli které nás vyhodili.
 
6.11.2021, den 6
Sakaka

Ráno jsme se stavili na snídani v tradiční restauraci. Následovala návštěva muzea, které mi doporučil taxikář v Rijádu. Pozoruhodné doupě shraňovače. Na hromadách ležely televize, hrnce i pušky. Starý stožár, síta a sedlo na velblouda. Úplně vše. Odpoledne mě vyzvedl Ahmedův syn. Chce studovat v Německu, takže využil příležitosti si se mnou procvičovat jazyk. Navštívili jsme avárnu, pár parků a ptačí dům. Tam návštěvník dostane pytlíček zrní, které pak drobní všudypřítomní ptáčči zobou z ruky. Následoval fetival jídla. Včer jsem odjel na autobus.

7.11.2021, den 7
Tabuk

Ráno jsem dojel do města Tabuk. V centru jsem navštívil muzeum železnice. Vedla tudy totiž Hidžázská dráha, kterou postavili Osmané kvůli přepravě poutníků do Mekky. Následně jsem si prohlédl starou pevnost a pěší zónu s trhem. Po obědě jsem se nechal odvézt za město. Řidič se koukal trochu divně, že chci někam do pouště. Pak jsem začal stopovat. Zastavilo mi rozpadlé auto, bylo až neuvěřitelné, že jelo. Anglicky neuměli, ale kreslili jsme si obrázky v prachu na palubní desce. U blízké křižovatky mi za chvíli zastavilo další auto. Opět ani slovo anglicky, ale byl veselý. Jeli jsme skalnatou krajinou, ve které se jen občas objevil velbloud nebo stan beduinů. Na další křižovatce mě nenechal, ale odbočil se mnou. Dolů do údolí Wadi Disah. Nezaskočil ho ani onec silnice. Pokračovali jsme pískem a navzdory terénnímu autu občas zapadli. Mezi útesy a palmami jsme dojeli do vlhčí části. Zde nás zastavily velké louže. I ty jsme překonali. Na onci údolí jsme se otočili a vrátili se zpět na hlavní. Pomalu se setmělo. Řidič mě nechal na benzínce poblíž své vesnice. Tam chvíli řešili, co se mnou a nakonec mě ubytovali u Pákistánce vzadu na dvorku. Žili tam také Bangladéšani, nadšení z toho, že jsem jejich zemi navštívil. Noc byla znepříjemněna jen arktickou klimatizací, které mě donutila zabalit se do všeho, co jsem měl.

8.11.2021, den 8
Al Ula

Ráno jsem pokrčoval ve stopu. Přes různé vesničky mě celkem pět aut dovezlo do cíle zvaného Al Ula. Začal jsem prohlídkou starého města. Ruiny jsou částečně rekonstruované a jsou v nich již obchůdky pro turisty. Důkladně jsem si je prošel a pak  večeru zamířil datlovými háji do pouště, kde jsem si postavil stan.

9.11.2021, den 9
Al Ula

Sbalil jsem stan a zamířil do návštěvnického centra zdejších atrakcí. Zde jsem si rezervoval dva výlety. Prvním z nich byl Madinat Saleh. Toto starověké město bylo druhým nejdůležitějším centrem Nabatejské říše. Není příliš daleko, ale není povolené ho navštívit sám. Prohlídka je z autobusu, který zastavuje na několika místech. Nejprve u dalšího z historickýh nádraží a pak postupně u několika hrobek vytesaných ze skal. Vše je s výkladem. Po návratu jsem se naobědval a pokračoval na druhý výlet. Ten mě zavedl k vykopávkám města Dadan. Jsou to hrobky, ale ne moc víc. Skoro nic o nich nevíme, protože výzkum teprve začal. Následoval přesun do kaňonu, kde se zachovala spousta prastarých nápisů týkajicích se poutníků do tohoto kdysi posvátného místa. Poté jsem si vzal batoh a pokračoval stmívající se skalní krajinou do pouště. Na konci pěkné procházky jsem si postavil stan. Poblíž byl skalní oblouk zvaný Sloní skála. K nemilému překvapení byla oplocená a kolem probíhala světelná show s hudbou. Šel jsem tedy alespň fotit hvězdy a vzdálenější skály.

10.11.2021, den 10
Al Ula-Tayma

Vyrazil jsem fotit před východem slunce. Již tu byl všude klid. Pak jsem se vrátil k silnici a pokračoval stopem. Se Saúdem, pak s Egypťanem a nakonec Indem. Na benzínce jsem potkal příjemného Jemence. Skončil jsem ve městě Tayma, které se vyznačuje obrovskou historickou studnou s desítkami kladek na vytahování vody. Vedle stál pěkný zrekonstruovaný palác. Jako tradičně zamčený. Prošel jsem si centrum a poté mi místní Pákistánec nabídl přespání, čehož jsem využil.
 
11.11.2021, den 11
Tayma-Medina

Můj hostitel pracoval na zdejších vykopávkách. Tam jsme brzy zamířili a rozloučili se. Já pak šel na benzinku hledat sdílené taxi mým směrem, do Mediny. Nic moc tam nebylo a brzy mi doporučili jinou. Tam jsem smlouval s řadou řidičů, až jsem našel jednoho s rozumnou nabídkou. Čekalo nás 400 kilometrů, při kterých většinou řídil Alláh. Postarší řidič měl totiž většinu času obě ruce na modlitebních korálcích. V centru Medíny jsem se ubytoval. Měl jsem pečlivě vybrané místo, abych z okna viděl na zdejší slavnou Prorokovu mešitu. Večer jsem si prošel okolní ulice příjemně upravené prochodce. Zaujalo mě KFC, hned mezi velkou mešitou a několika dalšími starými kamennými.     

12.11.2021, den 12
Medina

Během dne jsem navštívil pár míst kolem města. Několik ruin pevností, pár zavřených mešit a podobně. Zajímavé bylo bojiště Uhud, kde válčil Mohamed. Zdejší mešita byla opět mimo modlitbu zavřená. Následovalo bývalé nádraží, které zrovna rekonstruovali přátelští Pákistánci. Prošel jsem se rozpadajícími se uličkami starých čvtrí a došel k údajně nejstarší mešitě světa. K večeru jsem se opět vrátil k Prorokově mešitě.
 
13.11.2021, den 13
Medina-Džidda

Ráno jsem si nafotil záběry mešity z okna během východu slunce a pak si prošel okolí. Odvážil jsem se i k návštěvě jejího vnitřu a nějakou dobu tam pobyl. Jedná se o druhé nejposvátnější místo Islámu, v mešitě je i hrobka Mohammeda. Pocoural jsem se kolem a pak vyrazil na kraj města. Navštívil jsem muzeum města a jeho historie. Nebylo moc poučné, protože vše bylo v arabštině. Modely budov doplněné plyšáky byly ovšem vtipné. Odtud jsem došel na moderní nádraží vysokorychlostních vlaků. Z mohutné lesklé budovy jezdí jen pá vlaků denně. Se svou online jízdenkou jsem snadno prošel turnikety a po bezpečnostní kontrole mě již čekala cesta pouští rychlostí 300 km/h. V cíli, městě Džidda, jsem se sešel s Mohamedem, mým zdejším hostitelem. Chvíli to trvalo, protože se kvůli neutichající výstavbě neustále mění zdejší silnice a nemohli jsme se najít.

14.11.2021, den 14
Džidda

Dnes mě Mohamed vzal s sebou za město do práce. Pracuje ve firmě, která půjčuje stavební stroje. V kanceláři se se mnou pozdravili lidé snad z deseti zemí. Jemen, Libanon, Saudi, Indie, Jordánsko a další. V poledne začalo volání k modlitbě, takže se všichni zvedli a šli...  hrát ping pong. Odpoledne došlo k uniátní události, ke které lze dochází jen párkrát do roka. Pršelo.

15.11.2021, den 15
Džidda

Dnešní den jsem strávil v historickém centru Džiddy zvaném Al Balad. Tvoří ho křivolaké uličky mezi ještě křivějšími domy. Je zašlé. Některé domy jsou opravené, jiné zřícené. Jsou postaveny z korálového kamene a mají dřevěné balkóny, ktere= umožňují pohled ven, ale ne dovnitř. Mezi nimi jsou živé trhy. Za pár let tu jistě bude živé místo se spoustou turistů, ale teď tu není ani jeden. Prošel jsem si všemožná zákoutí. Pár domů je upraveno na muzeum a lze tu najít pár kaváren a stánků s džusy. Všude pobíhají kočky. Zašel jsem i trochu mimo, na rybí trh. Pak se vrátil do centra, které bylo se stmíváním čím dál živější.
 
16.11.2021, den 16
Džidda

Dned dopoledne jsem se sešel s dalším místním couchsurferem. Zašli jsme na snídani a pak dojeli na nábřeží. To se táhne po desítky kilometrů na sever od centra. Pláže, palmy, promenáda. Za chvíli musel odjet a já pokračoval sám. K večeru byl můj telefon skoro vybitý a já si uvědomil, že jsem si zapomněl kabel. Těžko bych se bez telefonu vracel. Po chvíli jsem potkal někoho, kdo se zeptal zda nepotřebuji pomoc. Potřeboval. Odvezl mě tedy k obchodu s elektronikou. Zajímavý týpek, Abdulazíz s newyourkskou angličtinou. Pak jsem se vrátil na nábřeží. Byl již mnohem živější než během dne, plné piknikujících lidí.

17.11.2021, den 17
Džidda-Baha

Ráno mě Mohamed odvezl na autobusové nádraží, odkud mě čekala celkem dlouhá cesta s přestupem. Cílem bylo město Baha. Našel jsem si ubytování a pak hned vyrazil za město na vyhlídku na hluboké údolí, kterým se klikatí silnici. Vypadala pěkně při západu slunce, když se rozsvítilo osvětlení po celé její délce.
 
18.11.2021, den 18
Baha-Abha

Vyšel jsem za město a pokračoval po silnici klesající kaňonem. Přes mosty, zářezy, tunely i galerie se klikatila dolů. Když mě to přestalo bavit, stopnul jsem si auto. Dojel jsem do historické vesnice Thee Ain. Vypadá zvláštně. Je pěkně opravená, ale obyvatelé jsou už dávno vystěhovaní a turistů je zde také poskrovnu. Překvapilo mě zelené údolí, kde rostly banány a různé stromy. Na něterých se proháněly opice, žraly fíky a házely na mě slupky. Po strmém svahu jsem pokračoval do vesnice. Některé domy byly přístupné. Nakonec jsem se stopem vrátil do města, naobědval se a šel na autobus. Ukázalo se, že má velké zpoždění. Do cíle jsem dojel za tmy. Ubytoval jsem se. Překvapilo mě, že nejmenším pokojem hotelu bylo apartmá pro pět lidí.

19.11.2021, den 19
Abha

Šel jsem se projít po městě. V historickém centrum byly staré domy s pozoruhodnou výzdobou. Bohužel z větší části dost rozpadlé. Prošel jsem si je spolu s pár dalšími památkami. Za městem jsem navštívil přehradu pak pokračoval k osmanské pevnosti. Večer jsem dojel na kopec s vyhlídkou. Šel jsem fotit na horu, ač tam byl zákaz vstupu. Po návratu ze mě hlídači nebyli nadšeni. Pak jsem se sešel se zdejším couchsruferem. Zašli jsme na trh, do kavárny a k zajímavému zábavně obchodnímu centru postavenému na strmé skále.

20.11.2021, den 20
Abha

Na doporučení jsem se nasnídal ve velice tradiční restauraci. Pak jsem vyjel za město a začal stopovat. Přes kopce jsem dojel na křižovatku, kde nad výhledem na hluboké údolí pobíhala spousta opic. Pak jsem dalším autem pokračoval serpentinami dolů. Až do další historické vesnice, Rijal Alma. Opět bez obyvatel a skoro bez turistů. A zase perfektně opravena. Alespoň ta na první pohled viditelná část, zbytek se rozpadal. Vysoké domy ukazovaly na podobu z architekturou Jemenu. Když jsem vše prošel, stoupal jsem na hlavní silnici. Cestou mě pár lidí na chvíli pozvalo na piknik. Pak jsem opět stopem dojel na horu. Až k Jebel Soudah. Tato hora bývá občas považována za nejvyšší v zemi, ač to není jisté. O dva kilometry výše bylo citelně chladněji. Přes zakrslé dřeviny se převalovala mlha, vál ledový vítr a všude běhaly opice. Prošel jsem se po stezkách národního parku pak se vrátitl do města. Tam jsem se setkal s dalším couchsurferem, společně jsem zavítali na trh do sousedního města. Navíc mi pomohl získat jízdneu na zítřejší trajekt. Je sice zdarma, ale rezervaci bych sám nezvládl.
 
21.11.2021, den 21
Abha-Farasan

Autobusem jsem sjel z hor do přímořského města Jizan. Dojel jsem do přístavu, kde mě čekal plavba na ostrov Farasan. Na místo jsem dorazil před setměním. Prohlédl jsem si mangrovy a pak pokračoval noční pouští na pláž, kde jsem si postavil stan.

22.11.2021, den 22
Farasan

Podél pláže jsem došel k vesnici. Byla rozpadlá a opuštěná, ale jedna její část byla přeměněna v pěkně upraený skanzen. Po jeho prohlídce jsem zamířil do největšího města ostrova. Zastavila mi mládež na motorkách a odvezla mě tam. Nejprve jsem si opatřil jízdenku zpět na pevninu a poté se prošel po okolí. Kolem úzkých uliček lze čas od času vidět rozpadající se palác. Po obědě jsem šel na pláž. Zvláštní místo. Vedla tam čtyřpruhová silnice, byl tam velký udržovný park a vedle pěkný pruh písku. Jen tu nebyl jediný člověk. Pak jsme přišel do blízkého přístavu. Někomu se nelíbilo, že fotím cosi, co nemám. Pak jsem se stopem vrátil a došel na svou pláž.
 
23.11.2021, den 23
Farasan-Fayfa

Musel jsem vstávat už ve čtyři, abych stihnul loď. V Jazanu jsem přejel město a pokračoval stopem do hor. Poslední část cesty byla až neuvěřitelně strmá, jako horská dráha. Svému poslednímu řidiči jsem pomohl odnosit jeho náklad dlaždic a on mě pak vzal na vyhlídku. Strany všech kopců byly poseté domy. Dojeli jsme do centra města Fayfa a já si našel ubytování. Poté jsem vyrazil na procházku. Z klikaté silnice byly výhledy na všechny strany. Skoro až na Jemen. Na západ slunce jsem si našel obzvlášť pěkné místo.

24.11.2021, den 24
Fayfa-Wadi Lajab

Nasnídal jsem se a trochu prošel. Pak jsem šel na stop. Serpentinami dolů z města a pak dál a dál. Někteří řidiči měli tradiční oblečení této oblasti: dýku za pasem a květinový věnec na hlavě. Poslední z celem sedmi dnešních řidičů se chlubil pistolí z brněnské zbtojovky, kterou měl zastrčenou vedle sedadla. Dovezl mě do ústí kaňonu Wadi Lajab. Pokračoval jsem mezi strmými skalami, kolem velbloudů, až  místu, kde tekla voda mezi obrovskými balvany a proháněly se opice. Tam jsem si našel kus písku, na kterém jsem si postavil stan.

25.11.2021, den 25
Wadi Lajab-Najran

Ráno jsem si prošel kaňon dál. Mezi obřími balvany bylo dost obtížné najít cestu. Po návratu k přístupné části kaňonu mě místní pozvali ka kafe. Pak jsem pokračoval k silnici. Pokračoval jsem stopem. Poslední řidič byl skvělý. Nejprve si na Youtube našel českou hymnu a další písničky a pak mě vzal na fantastické vyhlídky v horách. Na jednom místě stála zeď se střílnami, odud se střílí pašeráci z Jemenu. Pak mi ukázal petroglyfy u své vesnice a nakonec jsme dojeli do města Zahran. Po obědě jsme se jeli podívat na vysoký kopec s výhledem na město a pak do starého města. Bylo naprosto fantastické. Plné částečně se rozpadajících se vysokých hliněných domů. Nádhera. Pak jsem odjel autobusem do města Najran. Zde jsem se sešel se zdejším hostitelem. Zrovna spoluorganizoval turnaj ve fotbalu, takže ze mě udělal fotografa zápasů. Také mě upozornil na celkem časté výbuchy za hranicí v Jemenu, abych se nebál. A nějaké ty rakety.
 
26.11.2021, den 26
Najran

Navštívili jsme pár známých. Na čaj a podobně. Pak jsem jeli na archeologické naleziště. Dle legend zde kdysi židovský vládceupálil místní křesťanské obyvatelstvo, které nechtělo přestoupit na jeho víru. Je pravda, že tam v zemi bylo dost úlomků kostí. Večer byla hostina. Je pátek, takže se schází celé příbuzenstvo. Obrovské množství lidí. Na velkých talířích byly celé pečené ovce a leccos dalšího. Účastníci měli za pasem dýku nebo revolver. Byli tu samozřejmě jen muži, ženy prý měly něco podobného. Můj hostitel mi pak ukázal svou sbírku pušek a samopalů.

27.11.2021, den 27
Najran

Dnes jsme šli na trh. Jeho nejzajímavější částí byli výrobci a prodejci tradičních dýk. Dle materiálu držadla může jedna stát i statisíce. Prošli jsme si centrum města. Odpoledne jsme vystoupali na hrad na vysokém kopci se skvělými výhledy. Vešer jsme navštívili strýce. Opět se jedla celá ovce.

28.11.2021, den 28
Najran

Dnes se toho až tak moc nedělo. Podívali jsme se na vesnici, kde můj hostitel staví dům a na zahradu, kde se snaží pěstovat ovocné stromy. Navečer jsem pak vyrazil autobusem na dlouho cestu do Rijádu.

29.11.2021, den 29
Rijád

Po příjezdu do Rijádu jsem se u autobusového nádraží nasnídal a pak pokračoval do centra, kde jsem se ubytoval. Velkou část dne jsem strávil prohlídkou národního muzea. Pak jsem si prošel ruiny hliněných domů, které tvořily historické centrum. Večer jsem se sešel s jedním z místních couchsurferů a prohlédli jsme si několik míst aktuálního festivali Winter season. Stánky, různá představení a podobně.

30.11-1.12.2021, den 29 až 31
Rijád

Zbytek času v Rijádu jsem z velké části strávil na příjemných tržnicích v centru či po různých jiných částech města. Nakoupil jsem suvenýry. Navšívil jsem také vyhlídku na nejvyšší dominantě města, mrakodrapu Center Point.