Pákistán

Fotky: https://drive.google.com/drive/folders/10nazVVtWEz7giRBM9b2NcPsFJ2K3qgf7?usp=drive_link

do 21.9.2023
Viz Katar

22.9.2023, den 4
Dauhá-Islamabad

S Ugurem jsme po ráno zašli na jídlo a pak jsem si v klidu sbalil. Na letiště jsem je uberem, protože je pátek a metro jezdí až odpoledne. Bez problémů jsem odletěl do Islamabádu. Vstup do země proběhl bez problému. Mezi otravnými taxikáři jsem nějakou dobu hledal směnárnu. Pak mi dalo práci najít objednaný odvoz. Řidiči tam todiž seděli na trávníku a vypadali, že mají piknik. Cesta do města mě docela překvapila. Široká a čistá dálnice. Dojel jsem k bydlišti mé zdejší couchsurfingové hostitelky. Uvnitř byla party. Přede mnou seděla holka s pivem a hašišem, prý motorkářka ze severozápadu Pákistánu. Vskutku nečekané přivítání do této konzervativní země.

23.9.2023, den 5
Islamabad

Hlavní město je rozsáhlé a celkem řídce osídlené. Trvá dlouho dostat se z jednoho konce na druhý. Bylo postaveno jako plánované město rozdělené do čtvercových sektorů. Nejprve jsem zamířil do směnárny. Nepotěšilo mě, že jsem dostal přes 600 bankovek. Kam s nimi? Pak jsem si pořídil sim kartu a vyrazil na oběd. Odtamtud jsem pak hned vedl majitel blízkého obchodu na pokec. Následovala náštěva Pákistánského monumentu, který všemožně symbolizuje zemi, a blízkého muzea. Navštívil jsem vesničku v kopcích nad městem a pak se šel podívat na západ slunce k Faisalově mešitě.

24.9.2023, den 6
Islamabad

Dnes jsem se nejprve prošel po okolí svého sektoru. Pak jsem se zkontaktoval s dalším couchsurferem, se kterým jsem se brzy sešli. Odvezl mě na okraj blízkého Rawalpindi, kde mi našel odvoz do hor. Místo to bylo mimořádně chaotické, roztahané do dálky. Myslím, že sám bych to nezvládl. Pak jsme zašli na oběd s jeho návštěvou. Popovídali jsme si a podvečer jsem se vrátil. Nakoupil jsem si občerstvení do hor a zašel k holiči. Pak už jsem jen dojel k místu odjezdu auta do hor. Vyrazili jsme po dálnici směrem na sever. Silnice se postuoně změnšovala.

25.9.2023, den 7
Fairy Meadows

Při rozednění jsme dorazili na mrazivý průsmyk Babusar. Přes cestu byla zázvora, museli jsme čekat přes hodinu, než na druhé straně trochu roztálo náledí, aby se dalo bezpečně sjet. Až pak byl průjezd umožněn. Pak jsme pokračovali serpentinami výškové kilometry až k údolí řeky Indus. To bylo extrémně suché, bez náznaku vegetace. Po Karakoramské silnici jsme dojeli až do Raikotu, kde jsem vystoupil. Toto místo je výchozím bodem pro cestu na Fairy Meadows. V blízkém penzionu jsem si nechal nepotřebné věci a šel najít někoho, s kým by bylo možné sdílet odvoz džípem. To se podařilo velice rychle. Za chvilku již jsme stoupali po úzké cestě vytesané vysoko ve skále. I to samotné bylo slušným zážitkem. Na konci cesty jsem se naobědval a pak už stoupal lesem vzhůru. Na konci cesty leží louky Fairy Meadows. Tam jsem dorazil podvečer. Podíval jsem se na slavné zrcadlové jezírko, kde by byl vidět Nanga Parbat, nebýt mraků. Našel jsem si ubytování trochu mimo hlavní dění a postavil si tam stan.
 
26.9.2023, den 8
Fairy Meadows
 
Brzy ráno jsem otevřel stan. Nejdřív mě posypal led z jeho povrchu, ale pak jsem konečně spatřil Nanga Parbat. Hned jsem vyrazil k jezírku. Vrchol se v něm krásně odrážel a kolem se navíc pásli koně. Krásný výhled. Pak jsem hned vyrazil vzhůru s neustálými výhledy na vrcholky. Pokračoval jsem lesem podél ledovce k loukám. Tam byl další kemp, kde jsem si dal snídani. Při ní přišli dva Slováci. Pak jsem pokračoval dál vzhůru k poslední vyhlídce. Odtud pokračovala cesta necesta strmě vzhůru a pak přes ledovce dolů a nahorů přes balvany až k základnímu táboru. Vyšel jsem ještě na kopec nad ním a pak se vydal jinou cestou zpět. Prodíral jsem se porostem a přes kameny, roztrhl si kalhoty, ale nakonec se úspěšně vrátil. Večer jsem opět pozoroval odrazy na jezeře.

27.9.2023, den 9
Fairy Meadows-Astore

Dnešní ráno bylo podobně mrazivé. Necítil jsem se příliš dobře, jen jsem udělal časosběr u jezírka. Pak jsem se v klidu nasnídal, sbalil stan a pak vyrazil dolů. Potkal jsem skupinu svých spolucestujících. I džíp tam byl, jen řidič chyběl. Ten se po skoro hodině našel. Aby zjistil, že džíp nejede. Vše se nakonec vyřešilo a my sjeli k silnici. Tam jsem si na checkpointu stopnul auto svým směrem a pak ještě na další křižovatce jedno. Jeli jsme skalnatým údolím Astore. Řeka a skály, nic víc. Nakonec jsme dojeli do stejnojmenného městečka, kde jsem se ubytoval.

28.9.2023, den 10
Astore  

Snídani mi přinesli až na pokoj. Pak jsem vyrazil směrem vzhůru do údolí Rama. Nejprve skrz vesnici. Každý mě zdravil a chtěl si povídat. Pak mě vzal někdo kousek výš autem. Hned se ukázalo, že je učitel, když se vyptával, jaká je u nás gramotnost. Pak jsem šel pěšky loukami. Po chvíli mi zastavil traktor. Na jeho mizerně odpruženém přívěsu se jelo mimořádně nepohodlně. Poté jsem pokračoval opět pěšky. Nad údolím se tyčily ledové vrcholky. Zastavil jsem se v kempu na čaj a pak mezi kameny stoupal k jezeru Rama. Tam mě to nalákalo pokračovat ještě kousek dál. Užil jsem si výhledu a vracel se. U jezera jsem potkal mládež tancovat s bubny. Říkali, že jsou z univerzity v Gilgitu na výletu. Níže v údolí jsem potkal policistu, kterého jako všechny ostatní velice zajímalo mé vízum. A hned mou přítomnost hlásil komusi vysílačkou. Před návratem do vesnice se setmělo.

29.9.2023, den 11
Astore-Tarshing

Dopoledne jsem si prošel trh ve vesnici. Dostal jsem pozvání na pár čajů, pozvání do krámků a podobně. V poledne jsem měl odjet. Džíp skutečně přijel. Pak ale jezdil po vesnici a nabíral další a další cestující a na střeše se vršil náklad do neuvěřitelných výšin. To vše travlo skoro tři hodiny. Pak jsme vyrazili na cestu. Skončili jsme ve vesnici Tarshing, na konci světa, tedy silnice. Ubytoval jsem se v penzionu, popovídal s majitelem o okolí a prošel si vesničku.
 
30.9.2023, den 12
Tarshing

Celkem brzy snídaně a pak odchod směr Herrligkofferův základní tábor. Cesta vedla nejprve přes ledovec, kde se kvůli prachu a kamení nešlo moc dobře. Pak jsem přišel do vesnice, cestou mezi políčky. Všude sklízeli brambory. A po okolí jezdily traktory ozdobené umělými květinami. A všude chodili osli převýžející nejrůznější náklad. Pokračoval jsem dál, otevřely se výhledy na vrchol Nanga Parbatu. Základní tábor byl malou loukou. Pokračoval jsem ještě o trochu dál k dalšímu ledovci a výhledům. Pak jsem se vydal zpět. K bramborám se během odpoledne přidaly i mlátičky obilí.

1.10.2023, den 13
Tarshing-Minapin

Odjezd zpět do civiliace měl být v šet. V půl osmé jsme odjížděli, opět narvaným džípem. V Astore jsem přestoupil na mnibus do regionálního centra Gilgit. Tam jsem se naobědval. Ve stánku u dopravního uzlu měli cizrnové curry. Pak jsem si našel dalš odvoz a poslední kousek do vesnice Minapin jsem zvládl stopem. Ubytoval jsem se v krásném místě s velkou zahradou a prošel si vesnici. K večeři jsem měl místní specialitu, skopové kousky.
 
2.10.2023, den 14
Minapin

Ráno jsem vyrazil vzhůru k základnímu táboru pod Rakapoši. Čekalo mě přes 1500 metrů převýšení. Prošel jsem vesnicí a pokračoval klikatící se stále se zužující cestou ve strmém svahu. Poté jsem došel do plochého údolí. Odtud mě pastevec koz vedl strmou zkratkou mezi skalami. Na další ploché louce jsem se stavil v kempu na čaj. A pak zase nahoru. Zvedl se vítr a začalo sněžit.  Potkal jsem výpravu Francouzů na cestě dolu a pákistánského turistu choulícího se pod stromem před větrem. Začaly se objevovat první výhledy na ledovce a sněhem pokryté svahy. Mezi tím stály podzimem zbarvené stromy. Vrcholy hor ovšem byly v mracích. Pak jsem dorazil do základního tábora, který stojí na malé louce chráněné před větrem. V jedné z chýší jsem se ohřál a dal si čaj. Pak jsem pokračoval dál na další vyhlídku. Cestou zpět jsem opět potkal pastevce, který mě vyzpovídal ohledně polohy jeho ovcí a koz. O kus níže začala bouřka, ale naštěstí mě zasáhl jen slabý déšť. Pak už jsem se snadno vrátil do vesnice. K večeři jsem měl místní masový koláč.

3.10.2023, den 15
Minapin-Passu

Po snídani jsem se sbalil a vyrazil k dalšímu cíli. Bylo krásně slunečno, ani se mi nechtělo ze zahrady penzionu. Šel jsem směrem k hlavní silnici abrzy si stopnul auto. Z křžovatky pak ještě jedno a následně jsem postupně třemi minibusy dojel do vesnice Passu. Hned u ubytování jsem měl krásný výhled na zdejší sklaní kužely. Domluvil jsem si večeři, potkal spolubydlícího Holanďana a pak vyrazil k jezírku pod blízkým ledovcem. Pak jsem se vrátil k řece pod majestátními skalami, kterými je tato oblast proslulá.

4.10.2023, den 16
Passu

Dopoledne jsem se šel nejprve podívat na známý zdejší výhled, kde Karakoramská silnice míří rovně přímo ke skalní stěně. Pak jsem se vrátil do vesnice a pokračoval opačným směrem. K visutému mostu Passu. Dalo trochu práci najít správnou cestu, některé stezky byly zničeny sesuvy kamení či úplně spadly do řeky. Přes všechny skály jsem doklopýtal k mostu. Strmá cestička končila u 200 metrů dlouhé stavby. Přechod nebyl úplně snadný nahnilá prkna byla mnohdy více než půl metru od sebe. Pomalu jsem došel na druhou stranu, kde jsem pokračoval vzhůru. Přešel jsem vyschlé koryto další řeky a pak sestupoval skrz malinkou vesničku bludištěm mezi trnitými keři zpět do údolí. Tam stojí další most, Hussaini. Ten je mnohem bezpečenější a pohodlnější k přechodu. Slouží částečně i jako turistická atrakce, na začátku návštěvníkům dokonce pronajímají plovací vesty. Na konci jsem si dal meruňkový džus, zdejší specialitu a pak pokračoval k malé západočínské restauraci, kde jsem si dal lagman. Zpět jsem se vrátil stopem.

5.10.2023, den 17
Passu

Dnes jsem měl v plánu návštěvu dvou malých vesnic. Když jsem přišel k silnici, potkal jsem místního dědu, který mě mimo  jiné vyzkoušel ze znalosti Newtonových zákonů. Pak jsem si stopnul auto, které mě odvezlo k vesnici Gulmit. Řidič mě překvapil znalostí ruštiny, prý kdysi strávil půl roku na Donbase, kde se učil metalurgické výrobě. Ve vesnici jsem nejprve navštívil zdejší nejstarší dům upravený jako muzeum a pak tkalcovskou dílnu. Odtud jsem pokračoval vzhůru. Otevřely se mi výhledy na podzimně zbarvené údolí. Vystoupal jsem až na pobořenou pevnost Ondra. Odtud jsem šel níže do sousední vesnice Gulkin. Vylezl jsem na vyhlídku na Černý ledovec pokrytý prachem a kamením a pak sestoupil dolů k silnici a stopem se vrátil. Na večeři jsem se stavil do jačího grilu.

6.10.2023, den 18
Passu-Karimabad  

Minibusem jsem odjel do spodní části údolí a pak jsem stopem přejel kousek do městečka Karimiabad. Když jsem se ubytoval, potkal jsem tam Brita, se kterým jsem se setkal už loni v Iráku. Pak jsem strávil čas ještě s Němcem, který projel velkou část Pákistánu na motorce a dal mi nějaká doporučení. Poté jsem šel ven, prošel jsem si hlavní ulici plnou obchůdků a restaurací a došel na kopec k pevnosti Baltit. Tam jsem dostal průvodce na prohlídku. Provedl mě krásně rekonstruovanou stavbou s výhledy do údolí. Pak jsem se ještě trochu prošel a zamířil nad město k vyhlídce Orlí hnízdo. Cestou jsem si na kousek stopnul motorku. Na místě jsem byl před západem slunce. Ten sice kvůli mrakům nebyl, ale výhled stejně stál za to. Popovídal jsem si s průvodcem skupiny z Malajsie a pak se vydal dolů. Opět jsem dojel stopem.

7.10.2023, den 19
Karimabad   

Dnes jsem u snídaně potkal Korejce. Dosti zcestovalého, rok dokonce žil v Praze. Pak jsem vyrazil do města. Došel jsem k pevnosti Altit, kterou jsem si prohlédl a pak i stejnojmennou prastarou vesničku pod ní. Dal jsem si manty z jaka a džus. Pak jsem pokračoval do další vesničky, nestarší v regionu. Průvodce mi ukázal její zajímavosti a pak už jsem se podvečer vrátil do Karimabadu. Nafotil jsem si večer nasvícenou pevnost Baltit.

8.10.2023, den 20
Karimabad-Gilgit

Po ránu jsem vyrazil směrem k hlavní silnici. Už po chvíli pruského klesání jsem zažil nepřjemný okamžik, kdy se na mě začal po cestě řítit neřízený traktor. Po chvíli naštěstí spadl ze srázu. U silnice jsem si stopnul auto, které mě odvezlo až do mého dnešního cíle, hlavní města regionu, Gilgit. Po ubytování jsem si prošel zdejší rozsáhlé a zajímavé trhy a pak došel k mísu odjezdů směrem na západ. Tam jsem se informoval o odjezdu směrem údolí Chitral. Že prý ve čtyři ráno. Pak jsem se pomalu vracel. Stavil jsem se v několik ajídelnách na menší jídlo a džusy.
 
9.10.2023, den 21
Gilgit-Mastuj

Mrtvým nočním městem jsem došel k místu odjezdu. Nikde nikdo. Řidič se objevil až v půl páté. Posbírali jsme po městě pár pasažérů a vyrazili. V otevřeném džípu byla dost zima. Po chvíli zmizel asfalt a cesta se stále zhoršovala. Na několika místech jsme čekali na průjezd staveništěm. I třeba hodinu. Po rozednění se objevilo krásné údolí s podzimně zbarevnými listy. Občas jsme zastavili na čaj a občas na checkpointu. Rozdával jsem kopie víza jak večerníček. Podvečer jsme dorazili do nejvyššího bodu - průsmyku Shandur. Tam dokonce sněžilo. Po čaji jsme už jen sleji do údolí do vesnice Mastuj, kde jsem si rychle našel ubytování. 250 kilometrů jsme zvládli za 13 hodin.

10.10.2023, den 22
Mastuj-Chitral
 
Odjezd do nějvětšího zdejšího města, Chitralu, měl být prý v šest. Skoro to vyšlo, vyrazili jsme v sedm. Mezitím jsem aspoň mohl pozorovat nejvyšší horu Hindúkúše, tyčící se přímo před vesnicí. Cesta byla tradičně mizerná a opět se čekalo u stavenišť. Nad skalnímu útesy jsme po poledni dorazili do města. Po ubytování jsem vyrazil do bazaaru, ležícího všude kolem. Navštívil jsem zdejší mešitu, kde zrovna probíhala výuka Koránu. Pak jsem si prošel další místa, dal si afghánské skopové pulao a procházel se až do večera.

11.10.2023, den 23
Chtral-Rumbur

Došel jsem si na trh na snídani, sbalil se a odešel na dopravní terminál. Tam jsem našel auto směr údolí Rumbur. Silnice byla opět velice špatná. A pak ješt horší. Objevila se další staveniště. Nakonec jsme dojeli do malé vesnice, kde jsem se ubytoval v homestey u pana Inženýra, tak se jmenoval. U oběda jsem se seznámil se spolubydlícím Argentincem Martinem a šel se projít po vesnici. Žije tu skupina Kalaš, která se od okolního obyvatelstva výrazně liší. Už jen tím, že jsou animisté. A etnicky jsou blízko Evropanům. Viděl jsem pěkné domky, vodní mlýny a další zajímavosti. Večer jsem se dozvěděl, že se bude za pár dní konat ve vedlejším údolí festival. Trochu změním plány a zůstanu tu.
 
12.10.2023, den 24
Rumbur

Dnes jsem vyrazil údolím směrem vzhůru. Prošel jsem vesničky a popojel kus stopem. Na konci cesty stála muslimská vesnice. Pokračoval jsem podél koryta řeky s výhledy na vrcholky hor. Brodil jsem mezi břehy a hledal cestu mezi kameny. Na jednom místě mě pozvali na fazole. Poté jsem se otočil a začal se vracet. Zastavil jsem se chvíli v jedné z vesnic a sledoval soutěž v kázení kamenů na cíl. Pak už zbývala jen společná rodinná večeře ve homestay.

13.10.2023, den 25
Rumbur

Dnes nás Inženýr vzal do sousedního údolí Bumburet. Cesta byla dlouhá a náročná, ač to nebylo tak daleko. Bumburet je poměrně turisticé místo, plné různých penzionů, rozhodně ne tak autenticé jako to naše. Inženýr se tu ovšem se všemi znal, takže jsme navštívili řadu domácností a prošli vesničky. Viděli jsme i tradiční hřbitov s rakvemi položenými na zemi. Nakonec jsme dojeli na konec údolí, kde leží afgánská vesnice, ve které jsme navštívili zdejší malé muzeum. Následoval návrat děsivě rozbitou silnicí.
 
14.10.2023, den 26
Rumbur-Birir

Ráno jsem se prošel do další vesnice a pak se sbalil. Po obědě jsme vyrazili do dalšího údolí jménem Birir. Čekala nás velice dlouhá cesta, ač jsme nejeli daleko. Cesta byla ve strašlivém stavu. Čekalo nás několik checkpointů, asi je domnívají, že by potencální teroristi přišli zrovna po silnici. Ubytovali jsme se v místním homestay a společně se navečeřeli. Pak pomalu začal dnešní program festivalu. Na místě bylo více vojáků a policie než účastníků. Objevila se trojice dlouhý, široký a ztracený ve tmě, kteří se představili jako naše osobní ochranka. V další části se ze tmy vyloupla skupina ozbrojenců z dotazy, jak se cítíme a zda máme návrhy na zlepšení. Pak začaly tance. Moc ve tmě nebylo vidět, zítra to bude lepší.

15.10.2023, den 27
Birir

Snídaně, které předcházel povinný panák meruňkovice. Po cestě kolem přešla spousta vojáků, keří údolí chrání. Někteří se stavili v krámku na nákup a ležérně opřeli svůj kulomet či raketomet o stěnu. Jeden si pak dál vykračoval se sáčkem se svačinou pověšeným na kulometu. Dopoledne jsme navštěvovali různé rodiny. Většinou k tomu patřila ochutnávka jejich vína a jídla. Po poledni jsme se vrátili na taneční místo a sledovali oslavy, kterým dominovaly pestrobarevně oblečené kalašské ženy. Později se celý dav přesunul v průvodu na vyvýšené místo údolí, kde se tancovalo až do večera.

16.10.2023, den 28
Birir-Peshawar

Odvoz jsme měli objednán na sedmou hodinu. Trochu se do toho zamotala společná snídaně s řidičem na zahradě. Pak už jsme vyrazili bídnou cestou, místy korytem potoka. V hlavním údolí se konečně objevil asfalt. V blízkém městečku jsme přestoupili na minibus. Pak už nás čekala celodenní cesta do Peshawaru. Párkrát jsme zastavili na čaj či jídlo. Kvůli dešti jsem si taky zabalil batoh na střeše do nalezených pytlů. Po devíti hodinách jsme byli na místě. Rozloučil jsem se s Martinem a přes aplikaci dojel ke svému couchsurfingovému hostiteli. Měl na návštěv pár kamarádů a večer plynul ve stylu vody a hašiše. A později kulečníku.
 
17.10.2023, den 29
Peshawar  

Ráno jsem vyrazil do města. první zastávkou bylo nádraží, kde jsem si koupil jízdenku do Lahore. Pak jsem pokračoval do historického centra. Při nákupu džusu mě docela překvapil gang žebraček v burkách, které mě obklopily. Procházel jsem se chaotickými uličkami s nekonečnými trhy. Každý druhý mě zval na zdejší zelený čaj. Navštívil jsem také pár památek - věž s hodinami, městské muzeum, hinduistický chrám a pár dalších. Zajímavým místem byl historický městský palác. Pár místních, kteří také bli na ptohlídce, mě pak pozvalo na oběd v jejich obchodě. Při západu slunce jsem se stavil v největší mešitě centra a pak se prošel podél pevnosti. Při všem jsem byl centrem pozornosti, třeba i při jezení polévky k večeři mě sledovalo aspoň patnáct chlapů.

18.10.2023, den 30
Peshawar

Prošel jsem si čvrť, ve které bydlím a nasnídal jsem se tam. Poté jsem se sešel s dalším místním couchsurferem. Nabídl mi prohlídku své továrny na zbraně. Společně jsme se naobědvali a pak odjeli rikšou do průmyslové zóny. Stojí tam desítky továren na zbraně. Kolem malého nádvoříčka byla spousta místností, kde se převážně ručně vyráběly nejrůznější pistole, včetně kopií známých modelů světových značek. Po prohlídce jsm se vrátili do města. Zia mi povyprávěl o tom, jak bojoval v Afgánistánu a o dalších věcech. Pak jsem si ještě stihl prohlédnout historickou budovu univerzity a jednu z mešit.
 
19.10.2023, den 31
Peshawar

Dnes opět do starého města. Při snídani se mě milý spolusedící zpetal, co si myslím o hamásu. Nu, nějak jsme nenašli společnou řeč. Pak jsem šel do textilní sekce trhu, kde jsem si nehal ušít šalvar kamíz, typické pákistanské oblečení. Dnes jsem měl možnost navštívit další továrnu na zbraně. Napsal jsem Martinovi, který se přidal. Tentokrát jsme navštívili výrobu pušek. Důkladně jsme si ji prohlédli a dokonce nás nechali vystřelit. Po povinném čaji jsme se vrátili do města. Ta jsem si šel vyzvednout své obleční. byl to trochu delší proces opě obnášející čaj, jako vše tad. Zbytek dne jsem strávil procházkou v uličkách. Večer jsem si vyzvedl věci a odjel na nádrží. Tam proběhla ža nečekaně důkladná kontrola všeho od víza pro obsah mého batohu. A pak ještě jednou. Ve vlaku jsem měl horní lehátko, ovšem část vagonu byla bez místenek. Běhm noci postupně přibývali pasažéři. Všude možně, časem už ani nebylo vidět na zem.
 
20.10.2023, den 32
Lahore

Nad ránem už lidé seděli i na mém lehátku. Po rozednění jsme dojeli do Lahore. Na nádraží jsem se nasnídal a pak odjel ke svému zdejšímu hostiteli, který bydlí ve vysokoškolských kolejích. Chvli jsme strávili spolu a pak jsem se vydal do historického centra. Je špinavější a hektičtější než Peshawar. A lidé nejsou tak příjemní. Nejprve jsem si prošel rozsáhlou pevnost. Následovala veliká mešita Badshahi. Nakonec jsem si rpošel zahrady o kus vedle. Jn tímto jsem strávil většinu dne. S terasy restaurací poblíž jsem si prohlédl mešitu při zápdu slunce, navečeřel se a opět se vydal do uliček. Nechodilo se v nich úplně snadno, všude bylo nepříjemně mnoho motorek. Viděl jsem zde několik historických mešit a pak odjel o kus dál podívat se na sufijskou slavnost urs. Tak se nazývá oslava výročí narození světce, který je v konkrétní svatini pochován. Zážitek to byl pořádný. V celém okolí davy lidí. Mezi nimi bubny a lidé tancující jako šílení. Muži, ženy i transsexuálové. Mezi tím se rozdávalo jídlo. Mezi davy ve svatini se šířila oblaka hašiše.

21.10.2023, den 33
Lahore

Dnes mě můj hosttel vzal na motorce do zahrady Shalamar zapsané v unescu. Tam jsme strávili celkem dost času. Pak mě odvezl do centra, kde jsem si prošel uličky. Večer jsem chtěl opět navštívil mešitu Badshahi. Byla ovšem i s celým okolím uzavřena. Kousek vedle pořádal akci bývalý premiér. Navečeřel jsem se tedy a pak vyrazil zpět. To se ukázalo jako celkem obtížné. Ulice byly úplně plné lidí. Doprava se ani nehla a nefungovaly ani metrobusy na estakádě nad ulicemi. Musel jsem dojít pěšky celkem daleko.

22.10.2023, den 34
Lahore

Ráno se ukázalo zahalené hustým smogem. Vyrazil jsem za město, podívat se na hrobku mogulského císaře Jahangira. Projel jsem slumem u řeky a vůbec celé okolí psůobilo dost zašle. Kolem hrobky byla zahrada. během pobytu v areálu postupně vysvitlo sluníčko. Interiér hrobky byl vcelku ohromující. Strážce mě pak za poplatek vzal na minaret. Vrátil jsem se do města a po obědě dojel k metru. Je pěkné a funkční, škoda, že tu je jen jedna linka. Na konečně jsem přestoupil na rikšu, která mě dovezla na hraniční přechod Wagha. Zde se každý den na pákistánské i indické straně hranice koná ceremoniál. Poslední kiloemtr a půl jsem šel pěšky přes řadu kontrol pasu i mě samotného. Po příchodu na místě již hrála hlasitá hudba a plnily se tribuny. Na silnici se nejprve objevil jednonohý tanečník a pak dva roztleskávači. Pak už začala podivná akce, kterou jsem už před lety viděl na indické straně. Uniformovaní vojáci pochodovali vykopáváním nohou vysoko do vzduhu, hrozili si přes hraniční bránu navzájem pěstí a prováděli další vlastenecké skopičiny. Lidé v hledišti provolávali hesla a mávali vlaječkami. Po skončení jsem se vrátil stejným způsobem.

23.10.2023, den 35
Lahore-66wb

Vyrazil jsem celkem brzy. Čekala mě cesta autobusem na venkov jižního Pandžábu. Vystoupil jsem ve městě Vehari, kde na mě čekal zdejší couchsurfingový hostitel. Vyrazili jsme kamsi směr jeho vesnice. Po dvaceti kilometrech jsme sončili mezi políčky a domky malé vesnice s podivným jménem 66wb. Prošli jsme si okolí. Snad každý tu byl strýc nebo bratranec. Nakonec jsme společně povečeřeli a pak se šli podívat do sousedního domu, kde pánská část rodiny sledovala v televizi kriket. Vyzkoušel jsem i jejich vodní dýmku. To co kouřili na mě působilo jako kočka drápající v krku.

24.10.2023, den 36
66wb

Dnes mě hostitel vzal na motorce do okolí. Mimo různých aktivit na polích jsme navštívili i staveniště mlýnu na solární pohon a místní cihelnu. Po návratu jsem si vesničku procházel sám a byl jsem centrem nebývalé pozornosti.
 
25.10.2023, den 37
66wb-Multan

Hostitel mě odvezl zpět do Vehari, odkud jsem autobusem dojel do Multanu. Toto město je pro turisty dost problematické, protože tu cizince ubytovává jen několik hotelů a navíc po ubytování následuje povinný policejní doprovod. Setkal jsem se se zdejším couchurferem. Nemohl mě hostit, ale zaregistroval se do hotelu na svou občanku. To vyřešilo problém. Pak mě vzal do města na své motorce. Navštívili jsme celkem čtyři súfijské svatyně. V tomto městě, zvaném město svatých, jich jsou stovky.

26.10.2023, den 38
Multan

Na dneše jsme si zařídili auto s řidičem na výlet po okolí města. Nejprve jsme jeli do sousedního města Bawalpur. Zde jsme navštívili starý palác místního vládce, ze kterého je nyní muzeum.  Následovala cesta do pouště, kde jsme navštívili pevnost Derawar. Prošli jsme si rozsáhlpu pobořenou pevnost a navštívili blízkou mešitu. pak se nám podařilo dostat i do bohřebiště místních vládců. Poslední zastávkou bylo město Uch Sharif proslavené několika hrobkami. Po návratu jsme zašli s řidičem na společnou večeři, dali jsme si jakou místní kozí specialitu.

27.10.2023, den 39
Multan-Sukkur

Ráno jsem vyrazil autobusem směre Sukkur. Zvolil jsem malý místní autobus. Jeli jsme přes vesnice a všude zastavovali. Po pár hodinách se autobus rozbil, takže jsme přestoupili do jiného. Plného, takže jsem se všemi věcmi visel ve dveřích. V jakési vesnici jsem přetoupil na minibus. Ten byl fajn, seděl jsem ve předu a sledoval dění. Silniční šílenství. Podvečer jsme dojeli na konečnou, do jakéhosi města. Tam jsem se navečeřel a odjel autobusem do svého cíle. U Sukkuru jsem přestoupil na rikšu a dojel ke svému zdejšímu hostiteli. Tam jsme si dlouho do večera povídali.

28.10.2023, den 40
Sukkur-Larkana

Po snídani mě hostitel vzal do města na motorce. Navštívili jsme nábřeží řeky Indu a podívali se na blízká zdymadla, která prostřednictvím kanálů zajišťují vodu pro skoro celé zemědělství v regionu Sindh. Následovalo staré pohřebiště s výhledem na mosty přes řeku. Pak jsme se vrátili a naobědvali. Odpoledne jsem si prošel okolí čtvrti, kde jsem bydlel a pak vyrazil do města Larkana. Zdejší hostitel, se kterým jsem byl domluvený dnes neměl místo, takže mě ubytoval u kamaráda. Po večeři jsme vyrazili na prohlídku večerního města.

29.10.2023, den 41
Larkana-Sehwan

Ve městě jsem se nejprve snažil opatřit si sim kartu, protože ta původní byla kvůli vypršení původního víza zablokovaná. Neúspěšně. Pokračoval jsem tedy dál. Minibusem jsem dojel k ruinám slavného města Mohenjo Daro. Stačilo už jen popojet kousek rikšou a byl jsem u vstupu. Nejprve jsem navštívil muzeum. Tam jsem byl větší atrakcí než expozice, všichni si mě fotili. Pak jsem vyrazil do ruin prastarého města. Po chvíli jsem potkal britského turistu s průvodcem, tak jsem se k nim přidal. Místo bylo fascinující. Rosáhlé město postavené před 4500 lety z cihel, které doteď vypadají jako nové. Viděl jsem koupelny, kanalizaci, studny, schodiště a místnosti dávných domů. Stejně tak ulice, obchody i popelnice. Brit nezvládl zdejších skoro zimních 37 stupňů, takže jsem se dál procházel sám. Nakonec jsem pokračoval v cestě do dnešního cíle. Rikša - minibus - rikša - minibus. Kolem venkov s vozíky taženými osly i velbloudy a všeobecný chaos. Podvečer jsem byl ve městě Sehwan. Našel jsem si pěkné ubytování a po večeři zašel do zdejší největší atrakce, hrobky významného světce. Atmosféra uvnitř byla se spostou lidí velice příjemná.
 
30.10.2023, den 42
Sehwan

Dnes jsem měl v plánu návštěvu pevnosti Ranikot. Rikšou jsem dojel k obchvatu města a pak pokračoval minibusem. Vystoupil jsem ve vesnici, odkud vedla cesta k pevnosti. V jídelny u silnice jsem se nasnídal a pak mi její majitel nabídl domulvení odvozu k pevnosti. Cesta pouští nebyla až tak špatná, jak jsem čekal, místy byla dokonce asfaltová. Nejprve z roviny vystoupily kopce a pak se objevila zeď, která vedla z údolí vzhůru na obě strany. Pevnost Ranikot přezdívaná velká sidhská zeď. Vede přes 30 kilometrů okolní krajinou. Zastavili jsme tu a já stoupal podél zdi. Potkal jsem skupinu dělníků, kteří ji opravovali a došel až na první kopec. Odtud bylo možné pozorovat klikatící se stavbu připomínající čínskou zeď. Poté jsme pokračovali dál až k menší pevnosti, která sloužila jako palác. Následoval návrat k silnici  pak do Sehwanu. Tam jsem nejprve jel na místní rozpadlou pevnost s výhledy do kraje. Následovala návštěva dvou místních svatyní.

31.10.2023, den 43
Sehwan-Karachi

Dopoledne jsem dojel na autobusoou zastávku, kde zrovna stál přímý spoj do Karáčí. Díky němu jsem byl již za několik hodin v největším pákistánském městě. Potšilo mě, že jsme dojeli až do centra. Hledání uybtování se trochu zkomplikovalo, protože jen málokterý hotel bych ochotný ubytovat cizince. Prošel jsem si okolí a pak pokračoval k moři. Zde leží proslulá pláž Clifton, kam chodí mnoho místních. Před západem slunce jsem zde mohl pozorovat velbloudy a koně, jejichž majitelé nabízeli svezení. Mezi tím stánky s občersvtením a davy brouzdající se ve vodě. Po setmění jsem si ze zvědavosti prohlédl ještě blíké moderní nákupní centrum.

1.11.2023, den 44
Karachi

Poblíž hotelu jsem se nasnídal a pak vyrazil na procházku do tohoto chaotického místa. Následně jsem dojel navštívit mešitu Tooba. Je zajímavá obrovskou bílou plochou kupolí. Následovala návštěva hrobky zakladatele Pákistánu a přilehlého parku. Podíval jsem se ještě na katedrálu a pak na starou tržnici. Před západem slunce jsem ještě navštívil historickou radnici. Po večeři jsem se sbalil a odjel na letiště. Vcelku přímočaře jsem jím prošel a mohl tak odletět domů.